Sedím na konári a je mi dobre

Ten typ ukřičeného filmu, který bytostně nesnáším. Díky univerzálnímu tématu naštěstí o něco snesitelnější. Jakubisko se sebevědomě pustil do zpracováni zhruba dvou až tří desetiletí poválečné československé historie. Průvodci jsou dva váleční navrátilci, kteří si prošli koncentračními tábory („nějak mi to číslo bledne“) a věří v perspektivní budoucnost v rodícím se socialistickém státě. Jenže život je mrcha a komunisti jsou svině, takže vyhlídky na prosperující pekárnu a idylické chvilky strávené po boku vnadné rusovlasé dívky záhy blednou. Hereckému obsazení suverénně vévodí Boleslav Polívka ve své životní roli. Tragický i komický, dojemný i úsměvný, falešný i upřímný, vždy nad věcí (Stano v ROMingu byl jenom nepodařeným destilátem téhož). Výkon Ondřeje Pavelky nepěkně poznamenaly postsynchrony, je tudíž jaksi umělý, nepřirozený. Bohužel, ani jeden z hlavních hrdinů mi nedokázal přirůst k srdci a jejich osudy mě nechávaly zcela chladným. Ne již tak Deana Horváthová coby ztělesnění všeho zlého na vyhroceném levičátství. Z její „uvědomělé soudružky“, osoby chorobně zaujaté vidinou lepších zítřků, jde mráz po zádech. Jalový výkon Markéty Hrubešové snad ani nemá smysl komentovat. Poměrně dlouhý film, navíc bez jasné představy, chce-li být spíše tragédii či komedii, dokázal Jakubisko s přehledem ukočírovat do koukatelné podoby. Mohl by sloužit jako vzorový příklad práce se symboly (nastražená mina, židovské zlato), jejichž význam je zvyšován neustálým opakováním a které vyústí v nečekanou pointu. V mnoha okamžicích bylo potěšením Sedím na konári a je mi dobre sledovat. Především v těch, kdy je film oddaně věrný svému titulu, případně dosahuje trpce úsměvného efektu nenápadným komentováním absurdity politické situace („slaďučký Stalin“). Ale že by se všechny klady dokázaly spojit do konzistentního kusu čehosi chutného a po požití vyvolávajícího silné emoce – bohužel nikoliv. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, genetique, JohnFarst (12.08.2008)

Výborný film, který jsem viděla kdysi dávno a nyní až teď, kdy jediné co jsem si z něj pamatovala byla Hrubešová na stromě. Kdybych nevěděla, že je to film od Jakubiska, tak bych to vůbec netipovala. Hrozně se mi líbí to surové zobrazení děje, které i přes ten chlad co z něho dýchá má stejně takovou něžnou poetiku. Navíc všechny hlavní postavy jsou vykresleny tak svérázně, že to krásně dokresluje celou mrazivou atmosféru. Kdo si zde stěžuje, že Hrubešová je nevýrazná projevem. No ono skoro němá postava, toho vážně moc nenakecá, náhodou byla tak krásně mimo, že jsem jí to věřila. Vlastně každá z postav i postaviček tohoto filmu byla až neskutečně uvěřitelná, od neukojené zhrzené kariéristky přes jednoduchého pošťáka toužícího po pokladu. Tak nějak je tu asi nejrealističtěji vykresleno jak se lidem pokřiví povaha v tak patové situaci jako je poválečné strádání. (02.04.2016)

Hviezdička smerom nadol je kvôli SPP, čo som volne preložil, ako STRIH Patrika Pašša, ktorý občas narobil poriadnu GALIBU, a potom sa film, ako celok, stával trochu neprehľadným, a nebyť toho, tak by som dal ASI maximálne hodnotenie, a to nielen preto, že vidím už typický, erotický nádych, ktorý sa skrátka už veľmi dobre udomácnil u Juraja Jakubiska. Českú herečku Markétu Hrubešovú, mimochodom - Matka príroda ju nadmieru štedro obdarovala, že scéna, ako sedí na konári stromu, DONAHA, pričom je jej parádne, dobre, sa pre mňa stala legendárna, a extra pamätná, večná, ktorá tak trochu zatienila neustále sa snažiacich hercov v hlavných úlohách, ktorí robia všetko preto, aby vyhoveli rôznym požiadavkám, ktoré sa im ponúkajú, najmä prostredníctvom postavy židovskej dievčiny Ester, s temnou minulosťou, ktorá bola v koncentračnom tábore, čiže dejovo som umiestnený tesne po konci druhej svetovej vojny v Európe, a práve okolo „jej sukni” sa budú motať Pepe a Prengel, keď každý z nich by sa najradšej dostal do jej nohavičiek... Blíži sa nadvláda hlbokého komunizmu, čo trochu skomplikuje životy týmto zúčastneným postavám, a taktiež i niekoľkým vedľajším. Snímok sa odohráva v pár dekádach, čím sa automaticky stával o niečo viacej pozoruhodnejším, ale zdal sa mi trochu natiahnutý, a aj ten strih mi niekedy liezol na nervy, zase v pozitívnej črte disponuje výbornou kamerou Laca Krausa, hercami, ako Bolek Polívka, či Ondřej Pavelka, hm... režisér má zrejme v obľube obsadzovanie zahraničných hercov, čo až tak nie je na škodu. Juraj nakrútil v podstate dosť zaujímavý a ambiciózny film, ktorý sa v jeho režisérskej kariére zaraďuje právom k tým najlepším, na ktoré by sa nemalo zabúdať. Panoval tu obdivuhodný potenciál, ktorý sa takmer do detailov aj zúžitkoval, t. j. ak by si dali trochu väčší pozor na strih, a jeho následné neprehľadné, prerušované scény, tak sa snímok mohol stať úplne nesmrteľným ! (02.01.2018)

Ale jo, nedá se to jinak. Ze začátku jsem na to koukal jak tele na flašku rimu, ale nakonec se z toho vyklubal solidní a především po pocitové stránce velmi silný snímek. V podstatě všechny postavy velice zajímavé, ale nejvíce mě osobně zaujala postava mladé oddané komunistky, která byla natolik zfanatizovaná, že pro ni byla ideologie důležitější než vlastní "mozek". (02.09.2008)

Už jen za to, že mě Jakubisko donutil napsat sdělení, které bych v běžné komunikaci jen ztěžka obhájil, větu, jež vám čtenářům oznamuje, že bych také s chutí ochutnal ouško slaďoučkého Stalina, si samotný film nějakou tu hvězdičku zasluhuje... :-) Ale teď na vážnější notu, "Sedim na konári je a je mi dobre" je bezpochyby jedním z nejkrásnějších filmů národní kinematografie, báseň o době mezi koncem jednoho utrpení a začátkem toho druhého. (Ne)všední etudy tři postav, které výborně ztvárnili Bolek Polívka, Ondřej Pavelka a Markéta Hrubešová - před začátkem jsem se bál jejich slovenštiny, všichni tři jsou totiž Češi, ale na konci nutno uznat, že to byly liché obavy. Co ještě říci, snad jen, že "Sedím na..." si pustím radši než druhý opus, kterýžto se vrací do raných let poválečné historie, Jasného skvost Rodáky, co už může být větší poklona? 80% (28.06.2013)