Všichni dobří rodáci

Pri filme Odchádzanie v daždi Martina Hollého som čítal komentár, že s látkou kolektivizácie sa lepšie vysporiadal Jasný vo Všetkých dobrých rodákoch. Ja by som skôr povedal, že úplne inak a je na oboch filmoch jasne vidno rozdielnosť našich kinematografií v minulosti. Hollého postavy sú ambivalentnejšie, i keď jeho film kolektivizáciu skôr obhajuje, zatial čo Jasný ide ako súčasť novej vlny systému navzdory. Lenže tu máme postavy dobré a zlé a ani epilóg na tom veľa nezmenil. Tí dobrí odchádzajú a tie svine sa držia. Chvíľami som sa cítil ako v Troch orieškoch pre Popolušku, lenže to je bezpredmetné, keďže tá vznikla neskôr. Rodáci majú napriek vrodenej českej hřejivosti od nej však stále omnoho ďalej, ako sme zvyknutí. Rodáci sú klasika, Odchádzajúci v daždi nikto nepozná, aj na tom vidno, aký prístup majú diváci radšej. (16.12.2013)

Šmešně film zrovna moc nepůsobí, snad jen vynikajícími čtenými komentáři Martina Růžka. Oni to ti komunisti s námi tehdy vlastně mysleli vcelku dobře. Ve filmu je krásně vidět jak se z některých lidí stávají snadno svině. Filmové vyznění ještě umocnili vynikající herci své doby, bez nich by to snad ani nešlo. PS: Tento film snad ani nemohl skončit jinak než trezorově. 75% (09.12.2008)

Politika je svině. Dodal bych stvořená vepři a nenažranými prasaty, sajícími z cecíků, dokud neprasknou.. Poetické tragikomično, žaloba oportunismu, nezapomenutelná Waldova zpověď u faráře - jako by komunisté nevěděli, že zlato zavřené v trezoru získává na ceně, ale upřímně řečeno, obsahově blízké Jakubiskovo podobenství ohledně spokojeného sezení na větvi mě oslovilo víc než Jasného zpráva o konci světa. Ať tak, či onak, ještěže ty věčné časy se soudruhy z Kremlu trvaly "jen" necelých 42 let.. Pro mne doposud neznámé rčení: „Za každým Čechem stojí čert s měchem.“ částečně vysvětluje, proč mi Moraváci zase s oblibou razíme armádní: „Něma ruma, něma šturma..“ (13.09.2012)

Poetické, dramaticko komediální ohlédnutí za tím, jací jsme nejen byli, ale bohužel jací pořád jsme a zřejmě budeme i dál. Vojtěch Jasný se podle všeho rozhodl postavit proti sobě jednoduchou krásu přírody a složité vztahy mezi lidmi, kteří v té nádheře žijí a umírají. S pomocí herců, neherců, scénáře, který opravdu vypadá jako zadaptovaná obecní kronika, kamery a všestranné hudby jednoho z našich géniů Svatopluka Havelky se mu tak podařilo vytvořit film, který má i po více než padesáti letech velkou výpovědní hodnotu a na který se vždy rád podívám. (29.01.2012)

Film, který vypovídá o odpornostech, které u nás komunisti prováděli v 50. letech. Zestátňování majetků. Příběh se odehrává v Kelči, ale místní na to nechtěli vzpomínat. Takže si to Jasný natočil někde na Vysočině. Film byl pochopitelně trezorová záležitost, takže se na veřejnost dostal asi až po revoluci. Objevuje se tu spousta známých českých herců. Jako například Radek Brzobohatý nebo Vladimír Menšík. Ti lidi o všechno přišli. Soudruzi si všechno vzali do družstva. Vážně hnus! Menšík na konci umře po svém pokusu o zmrzačení, aby se vyhnul vězení. (31.01.2013)