Oznamuje sa láskam vašim
Režie:
Karel KachyňaScénář:
Karel KachyňaKamera:
Richard ValentaHudba:
Milan SvobodaHrají:
Lukáš Vaculík, Markéta Hrubešová, Antonín Procházka, Zdeněk Martínek, Miroslav Moravec, Karel Šebesta, Ladislav Lakomý, Bohumila Dolejšová (více)Obsahy(1)
Příběh lásky, která se zrodila v dobách nenávisti... Podzim 1944. Na Labi u Drážďan kotví česká nákladní loď, naložená tabákem. Pracují na ní dva čeští lodníci, Kája Svorník (L. Vaculík) a Bohouš Kotera (A. Procházka). Oba s vědomím inspektora tajně kradou vzácný tabák, který Bohouš prodává na černém trhu v Praze. Hlavně se ale věnují milostným románkům s německými dívkami, jejichž jména si zapisují do lodního deníku. Kájovi se jednoho dne podaří dostat do postele mladičkou Ulriku (M. Hrubešová). Zpočátku si od krásné zrzky udržuje odstup, stejně jako od ostatních Němek, ale brzy zjistí, že se do bezelstné dívky zamiloval, stejně jako ona do něj. Je však doba války a vyhlídky českého kluka nejsou v jeho novém vztahu zrovna růžové: Ulrika je totiž dcerou velitele zajateckého tábora a také snoubenkou nacistického velitele od letectva… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (120)
Kdyby tvůrci odstranili to příšerný saxofonový sólo, který se objeví pokaždý v předzvěsti, během a poté, co ve snímku je jakýkoli náznak milostné scény, byl bych ochoten jít s hodnocením i výš. Velmi poctivá Kachyňovská práce, která mne velmi příjemně překvapila navzdory pochybnostem o hereckých schopnostích hlavní dvojice. ()
Film se opravdu nechává místy unášet na vlnách poetiky, která mu sedne. Snadno jsem se nechala vtáhnout do děje. Příběh není nijak zvlášť komplikovaný a je snadno uvěřitelný, protože herci působí civilním dojmem. Námět byl dobrý, ale uvítala bych mnohme více dramatičnosti. Pak by to ale mohlo být přeplácané a to by filmu dost uškodilo. Prostředí okolo lodí a vody bylo velmi atraktivní. ()
Nedávno jsem tento film zavrhl po pár minutách, posléze jsem si vzpomněl na svou návštěvu města Drážďany, musel jsem se podívat na něco co souvisí s tímto městem. Tento film je takovým průměrem. Na tomto filmu je největším přínosem hvězda té doby Lukáš Vaculík jako český lodník a rajda Markétka Hrubešová co svou hereckou kariéru začíná jako německá běhna. Film ovšem vůbec nepřipomíná atmosféru německého města, všechno v tom film je moc české, takže nepůsobí přesvědčivě aspoň pro mě, jako by byl problém natáčet tento film v tehdejším NDR. Jeden ze slabších filmů tohoto režiséra. 60 % ()
Oznamuje se láskám vašim je žel film zcela průměrný. Na Kachyňu rozhodně velmi slabý. Přitom vychází z výborně napsané knižní předlohy... Právě knižní předloha je ovšem také kamenem úrazu, protože román (byť v tomhle případě jde spíše jen o novelu) je obvykle materiál pro filmové zpracování příliš obsáhlý a je nutné v něm rozsáhle škrtat a zachovat jen to nejpodstatnější. Co ovšem rozhodně ztratit nesmí, to je atmosféra a také zorný úhel vypravěče... Pokud autor scénáře knižní předlohu takhle razantně neprošktá a nezachová jen to skutečně podstatné, vznikne obvykle dosti únavný a klipovitý sled scén, často pouhých "živých obrazů", řazených za sebou takřka bez ladu a skladu. A přesně to se tu "podařilo". Ba co víc, tvůrci nejen že z předlohy dosti otrocky přebírají i mnohé okrajovější scény a motivy, dokonce mnohé další scény, dialogy a motivy přidávají, což už je úplně nepochopitelné... Nejen že tím děj ještě zahušťují ale navíc jej posouvají citelně jinam... V knize není ani výslech, ani rozhovor s otcem Ulriky, ani prohlídka lodi policií, ani blechy, ani sbírka podvazků, ani dopisy psané Ulrikou do Čech, ani Karlův telegram Ulrice, ani díky tomu informovaní rodiče... Co v knize naopak je, a to velmi silně přítomné, to je napětí, které by bylo možné vyjádřit pojmy "my" a "oni", "naše" a "cizí", v dané situaci vyšponované na maximum válečnými událostmi. Právě tohle činí z jinak vlastně poměrně banálního milostného příběhu v knize skutečné drama (samozřejmě spolu se závěrečným bombardováním). Přesně to ale také tvůrci filmu takřka úplně pominuli. Problém je přitom už v tom, že je film natočen prakticky kompletně v češtině, takže si divák vlastně vůbec neuvědomí že drtivá většina jeho dialogů by měla být pronášena německy. Tahle okolnost je mimochodem i nesmírně důležitá součást rozhovorů mezi Ulrikou a Karlem. Tvůrci filmu ji ovšem nahradili běžným milostným žvatláním s mnoha zdrobnělinami a dalšími krásnými nesmysly, které ovšem v dialozích vedených německy Čechem s rodilou Němkou v žádném případě nemají co dělat... Asi z obavy, aby film nevyzněl jako kritika socialistických poměrů navíc z filmu zmizely i různé "totalitní manýry", jakými je všudypřítomné špickování a z něho plynoucí strach, bdělá domovní důvěrnice, fakt že doma se říká něco jiného než na ulici, že lidé vstupují do různých organizací jen proto aby mohli jakš takš normálně žít, a možná právě proto se do něj naopak dostalo brutální násilí výslechu, protože to přece "Němci" v podobných filmech běžně dělají... Samozřejmě ano, není to úplný propadák, rozhodně neurazí ale také nijak moc nenadchne. Kdyby se to točilo o pár let později a v německo-české koprodukci, možná s jinými herci (v roli Ulriky by byla naprosto skvělá mladičká Julia Jentsch) a rozhodně i za jiné peníze, mohl to být film hodný nějakého toho zlatého lva či medvěda. Takhle je z toho spíše podivně nedotažený pokus, který si všichni pamatují hlavně pro na svou dobu nezvykle explicitní nahotu... Velká škoda... Přitom vyrovnávání se s vlastní bolestnou minulostí, s nacionalismem, s totalitním tlakem, hledaní obecné lidskosti, to všecho je stále velmi aktuální a bolestné... Celkový dojem: 65% Zajímavé komentáře: sportovec, Sfinkter, zelvopyr () (méně) (více)
Jeden z nejhlubších českých filmů o odvrácené tváři druhé světové války, o tváři druhé strany, o skutečném vnitroněmeckém vnímání nacistického stroje na válku i jeho vnějších pištcových a dechových parádemarších byl už ve své - komunistické - době nadprůměrným dílem s neobvyklým tématem, jehož poloha byla fo té doby zpravidla výhradní doménou Vláčilovou a Körnerovou. To, že hranice mezi českým a německým prostředím nebyly nikdy zcela neprostupné, je dnes veřejným tajemstvím, tehdy to však byla utajovaná skutečnost (s výjimkou Ladislava Mňačka - jeho vynikající novely NOČNÍ ROZHOVOR a několika nečetných dalších). Láska - a nejen ona, také slušnost a statečnost - i tehdy bouraly ledy a podobně jako během Mnichova tvořily křehké můstky, které jen výjimečně přežily režimy, za nichž vznikly (SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, Křelinův nedoceňovaný román BÁBEL). Základní osa vztahu - plamen osudové lásky českého plebejce a německé aristokratky - propůjčuje vlastně válečnému dílu ráz milostné romance plné něžného humoru, vzájemného škádlení a rodícího se silného vztahu. Kachyňovi se zde podařilo vytvořit vyvážený, harmonický umělecký celek, stejně hodnověrný v kresbě Drážďan, scén na gestapu nebo i naopak v zachycení domácího prostředí. Za neobvyklé lze označit i postižení českého "šmelingu", keťasení i náznak kritického pohledu na spolenecké bombardování Drážďan angloamerickými bombardovacími svazy v únoru 1945. Kachyňa tu přesvědčuje nejen jako režisér, ale i scénárista. Pro Vaculíka a Hrubešovou se tehdy jednalo o málo vídanou mimořádnou hereckou příležitost. Toto dnes už zklasičtělé dílo patří nejen v rozsáhlé Kachyňově filmografii, ale v dějinách národní kinematografie vůbec k jejímu zlatému fondu. Oprávněně i zaslouženě. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (11)
- Kniha „Oznamuje se láskám vašim“ je živá vzpomínka na kamaráda, který to vše prožil, a německou dívku, kterou přesvědčoval, že si ji vezme. Ona tomu uvěřila, zůstala v Drážďanech, i když její rodiče se z města vystěhovali, protože věděli, že bude bombardování. Tam také zahynula. Ten kamarád si to celý život vyčítal,“ prozradil autor knižní předlohy filmu Karel Zídek. (sator)
- Tehdejší Rudé Právo nemohlo přenést přes srdce, že je to film o lásce mezi německou dívkou a českým klukem. Recenze nebyla pozitivní, přestože ve filmu v podstatě žádná velká erotika není - Lukáš Vaculík políbí Markétě koleno, dvakrát proběhnou nazí kvůli blechám, které ji kously, a to je vše. (hippyman)
- Režisér Karel Kachyňa měl málo materiálu na natáčení, proto se mohla každá scéna natáčet maximálně třikrát. (M.B)
Reklama