Pozor, vizita!

Dle mého soudu hloubka této výpovědi nezná mezí, ač se snaží tvářit velmi lehce a povrchně. Propracovanost jednotlivých scén a to jak příběh drží pohromadě mne naplňuje obdivem ke Kachyňovi. Jednotlivé postavy jsou natolik bravurně ztvárněny, že má člověk pocit, že snad ani nejsou hrané, ale žité doopravdy. Zlatý fond české kinematografie. (22.04.2011)

Tohle by se mělo jmenovat spíše Sólo pro Rudolfa Hrušínského. Předvedl tu prostě excelentní výkon psaný mu přímo na tělo. Branald měl skvělé knihy a Karel Kachyňa to skvěle převedl na plátno. Ale Hrušínský, to byl PAN HEREC, tučněji to nejde napsat. Je až s podivem jak občas dokonalé záležitosti vznikly během těch sračkoidních normalizačních časů. Vůbec celé to obsazení filmu... Skvělý Navrátil v roli primáře, vrchní sestra Švormová a jako vždy skvělý pan Somr ... Kořínkovou jsem nikdy nemusel, ale tohle je ejdiný film, kde mi naprosto nevadí, naopak! Naprosto skvostná a úžasná záležitost, která se dá vidět opakovaně. Dávám za 5 cigaret podaných přes plůtek balkonu. * * * * * (02.03.2023)

„Někdo roznáší mikroby, jinej blbost. Těch druhejch bohužel přibejvá.“ Počáteční titulky a Fišerova hudba naznačují, že půjde o pořádně husté drama, ale po Prepslově nástupu na scénu je divák této iluze rychle zbaven. Jistě, ve filmu je mnoho vážnějších pasáží a míst, především těch s několikanásobným vystřízlivěním hlavního hrdiny či „chtěným“, naivním Bartůňkem („Vidíš? Sou to hodný děti.“) a jeho vykutálenými potomky (přičemž mi ale přišlo nadbytečné ukazovat publiku jejich trávení Vánoc, stejně jako mně moc nesedlo to klišé ohledně jedné příbuzné). Avšak především je to hořká komedie, plná různých trefných a odzbrojujících životních mouder a frků pronášených světoběžníkem Prepslem, lidovým to vypravěčem (někdy může vzdáleně připomínat Švejka) a člověkem s velmi osobitým pohledem na lidské bytí a smyslem pro humor (Rudolf Hrušínský exceluje). A sem tam se objeví i trochu nenápadného rýpání, třeba do poměrů („Jak na vás začnou bejt lidi nápadně hodný, tak je to dycky podezřelý.“), systému („A patří naše zdravotnictví pracujícím? Patří.“), pobaví i narážka na jiného hereckého barda („Teda pane Prepsl vy to dovedete podat, jako ten Höger, když vypráví v rádiu ty pohádky.“). Překvapí i docela odvážná oslava svátku se striptýzem (čekal bych, že ji Kachyňa „včas“ nechá střihnout), a ani další scény či humor v tomto duchu zde nechybí (dokonalý „Vůdcův stan“). A na závěr otevřený konec, který si divák může lehce domyslet. Když pominu poněkud naivní poměry v nemocnici (především to neustále kouření), jsem velmi spokojen, hodnotím silnými 4* a rád se k filmu zase někdy vrátím. „Máte rád děti?“ – „Ale joo, takhle na dálku.“ (23.01.2014)

Když se spojí režisérská genialita Karla Kachyni s geniálním herectvím Rudolfa Hrušínského, okoření se to mj. ženským faktorem v podání Veroniky Jeníkové a dalších, vznikne geniální a nezapomenutelné dílo, kde realita, absurdita, tragično i komično se mění tak často a přitom zcela přirozeně, že jen sedíte a ani nedutáte, aby vám ani špetka tohoto "koncertu" neutekla. Výborně se hodící Fišerova hudba a pestrá přehlídka životních mouder, hlášek i sarkasmů v podání nezapomenutelného pana Prepsla, ale i dost nadčasové a realistické znázornění života a společnosti.. "Někdo roznáší mikroby, jiní zase blbosti. Těch druhejch bohužel přibývá" ... (22.11.2018)

Duet v súhre hereckého výkonu Hrušínského a réžie Karela Kachyňu je zaručený úspech. Príbeh v ktorom je smútok s nádychom Otca Goriota v úlohe Ľudovíta Grešša stavaný do kontrastu so starým Prepslom ( Rudolf Hrušínský ), ktorý videl život z nadhľadu a i keď bol " povídkář " za jeho tvárou bolo skryté sklamanie , s ktorým by sa iný herec stotožnil ťažko. (02.09.2013)