Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ja su haviř, kdo je vic! Příběh (z) doby, kdy se socialisticky žilo, kapitalisticky pracovalo a kdy poslední z posledních byli prvními. Dvoudílný televizní film o osudech rodiny elitního havíře na pozadí největší důlní katastrofy druhé poloviny 20. století. 
1. část:
Osmnáctiletý Petr přivede do jiného stavu svou první lásku Janu. Aby získal byt, nastoupí přes odpor rodičů do dolu, ve kterém pracuje jeho otec Milan. Elitní havíř pronásledovaný záchvaty klaustrofobie po prožitém závalu. Petrovýma očima poznáváme drsné parťáctví i fyzicky a psychicky nepředstavitelně tvrdou práci 600 metrů pod zemí. Práci, při které jde každý den o život. A na povrchu? Tam Jana tráví dny s Petrovou matkou Marií. Ráznou ženou, která křehkou dívku nemůže vystát.
2. část: 7. 7. 1961. Marii se rozpadá rodina. Petr hrubne, zhrouceného Milana přeřadili na hůře placené místo a Jana vyzradí Mariino nejtemnější tajemství. Ten den se Důl Dukla promění zanedbáním bezpečnostních pravidel v hořící peklo. Strach, chaos, panika, ale také statečnost a odhodlání zachránit ty, kteří zůstali pod zemí. A na povrchu? Ženy vyhlížející manžely, syny, milence. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (394)

Flego 

všechny recenze uživatele

Oživiť banícku katastrofu 7.7.1961 na ostravsku bol počin odvážny, ale režisér David Ondříček si so svojim tímom poradil a vytvoril realistickú drámu. Kaustrofobické scény z banských chodieb sa umne striedali so životným osudom elitného baníka a jeho rodiny a treba priznať, že materiálu by určite bolo ešte na jeden diel. Možno sa mohlo upustiť od prílišného tlačenia severomoravského slangu do popredia, časom si však uši zvykli a rozumeli textu. Česká televízia sa vyznamenala a slovenská verejnoprávna môže len tíško závidieť... ()

Happens 

všechny recenze uživatele

Česká tvorba občas umí neskutečně mile překvapit. Atmosférou mi to připomínalo seriál Chernobyl. Vydařená sonda do nitra havířské rodiny do rodiny na Ostravsko-Karvinsku, kde se žije a mluví trošku jinak.  Snímek je krásnou, ale i smutnou vzpomínkou a uctění padlých při tragédii dolu nebývalých rozměrů. ()

Reklama

dopitak 

všechny recenze uživatele

Nejsem specialista na Ostravu a nejbližší příbuzné "z tama" mám v Jeseníkých, ale takhle se tam snad proboha nemluví a ani nemluvilo. Připadá mi to, jako kdyby herci brali zvláštní prémii za to, komu se na place podaří vymyslet větší počet ostravštin. A vyhrává to Martha Issová, to se fakt nedá poslouchat. Nebýt téhle slangové přeháňky (do níž se v pohodě vejde i naprosto nepasující Jirka Langmajer), dokázal bych si film celkem užít. Nejlepší scéna prvního dílu: jak si Petr zapaluje cigaretu s důlní věží na pozadí a kráčí tmou k dolu. A konec je ošizený, pánům se nechtělo do katastrofického filmu. Škoda, osudy Petra a hlavně Milana šlo ještě chvíli sledovat. ()

Vitex

všechny recenze uživatele

Udrželo to mou pozornost přesně 18 minut a 19 vteřin. Během té doby jsem neustále myslel jen na to, že se herci z Prahy snaží mluvit a "působit" ostravsky, ale je to marný boj, a že v té dnešní zlaté éře seriálů plýtvá časem už i film rozdělený jenom na dva díly - těch 18 minut by se dalo lehce sestříhat na polovic a nikdo by si nevšiml, tzn. nenarušilo by se nic jako "rytmus filmu", protože tam žádný zatím nebyl. Dostal jsem strach, že to bude další z těch děl (většinou seriálů), u kterých je množství zabitého času považováno za hodnotu, a vypnul jsem to - což neznamená, že zbývajících 135 minut nebylo třeba totálně geniálních a já to jenom vzdal moc brzo. To se už ale nedozvím. ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Je paradoxní, že zrovna film o havířích klouže po povrchu a zneužívá veškerá klišé a kýč katastrofických filmů. Ovšem to tomu nohy nepodkopává, i tak je to dobré a v rámci žánru zdařilé, dobu to zachycuje solidně, stejně jako specifičnost havířského povolání. Snad jen tam nemuselo být tolik rodinné vaty a víc syrovosti by také jenom prospělo. Co to ovšem činí takřka nesledovatelným je práce s dialektem. Pokud chtěli české herce, prosím, ale nenutím je do něčeho, co jim nejde přirozeně z huby, což muselo být na place jasné během první klapky. A nebo (což by bylo logičtější) obsadím herce moravskoslezského původu. Ovšem zdejší kakofonie dialektů, kdy v rámci jedné scény na sebe mluví postavy každá po svém, to je na zabití. Speciálně když jejich výkony jsou jinak vynikající. A tak Issová se snaží držet dialekt, ale je slyšet, že je to chtěné a ne přirozené, Taclík mluví po svém a jen si každou třetí čtvrtou větu vzpomene že by neměl, do toho zcela směšný Langmajer (což mohl být záměr, ale nepovedl se) a aby to do uší bilo o to více, tak se to trumfne obsazením vedlejších rolí „rodáky“. Kdo tohle vymyslel… Každopádně však Dukla 61 za vidění stojí, to zase ne že ne. Za slyšení však ne. ()

Galerie (107)

Zajímavosti (20)

  • Matka Roberta Mikluše (Eda), Zdeňka Miklušová, která se stala poradkyni režiséra pro hornický dialekt a která v době natáčení pracovala v herně, se tak vžila do své role filmařky, že když se jí David Ondříček zeptal ve studiu, co říká na uvedenou scénu, odpověděla, že se jí natočená scéna zdá málo upřímná. Ondříček ji musel vrátit zpátky na zem slovy: „To nech prosím na mě, já se ptám na hornický žargon.“ (sator)
  • Auta, která se ve filmu vyskytují, mají všechna SPZ pro město Ostrava, ačkoliv je Havířov, kde důl leží, součástí okresu Karviná. Místo OV na značkách mělo být KA. Havířov byl součástí okresu Ostrava - Město, ale jen do 1. 7. 1960, kdy nastala administrativní změna a Havířov začal patřit pod nedaleké okresní město Karviná, i když má více obyvatel. Děj se odehrává až o rok později, a tedy po této změně. (Svatopluk.Vi)

Reklama

Reklama