Hudba z Marsu

Škoda, že je tenhle film tak nechutně tendneční a podřízený komunistické ideologii, protože písničky v něm zní pěkné a režie nebo třeba herecké výkony jsou taky slušné. Bohužel už při jednom z prvních záběrů, kdy vzduchem létají české a sovětské vlaječky víte, že je něco špatně. Oldřicha Nového mi bylo skutečně líto. Socialistický realismus na plný koule. (07.10.2009)

Film zajímavý a odvážný pouze tím, že se v něm (jak říká pan Škvorecký) poprvé naplátně objevilo cosi vzdáleně blízké jazzu. Byly i doby, kdy to skutečně bylo odvážné. A agitka to prosím pěkně není. Agitka to je ten film, jak tam vystupují buď zednící nebo zednice, horníci nebo traktoristky a podávají zlepšujcí návrhy za zvýšení plánu. (Obvykle to byly ještě černobílé filmy - i proto později Juráčkova parodie Černobílá Sylva.) Hudba z Marsu patří do série dnes uznávám dosti trapných soc-realistických komedií, nejlépe vždy z Marvanem v hlavní roli. Ale agitky byly ještě mnohem trapnější a to natolik, že je narozdíl od tohoto filmu v televizi v podstatě neuvádí. (12.06.2004)

Komářina jak má být!!! Tolik známých starých dobrých českých herců co muselo točit tuhle bolševickou imbecílni stupiditu tak to tu ještě nebylo. A těch mladých nadějných komáro-herců co to teprve rozjíždělo (Josef Bek) . Nádherné ale drsně reálné spojení což bohužel vytvořilo tuhle tu sračkovou záležitost říkající se film. (25.01.2008)

Výborná česká komedie. Určitě jedna z těch lepších neli nejlepších. Páni Režiséři Ján Kadár a Elmar Klos natočili skvělý snímek se skvělým hereckým obsazením a hodnotitelům, kteří snímek zatracují, zřejmě unikla mimo jiné nádherná parodie na neschopné, nebo všeho schopné, ministerské úředníčky, skvěle zosobněné Františkem Filipovským, který diriguje stejně neschopného ministra v podání Otomara Krejču. Na tehdejší dobu hodně odvážný počin od těchto dvou Pánů Režisérů. Z tohoto pohledu je snímek hodně nadčasový. (19.04.2012)

Kdykoli vidím něco z téhle doby, tak si chtě nechtě musím opakovat, že to byla doba kdy nevinní lidé umírali na šibenicích a stačilo jedno chybné šlápnutí, aby byl člověk nadosmrti poznamenán... To je konstatování, které s tímhle filmem zdánlivě nesouvisí... zdánlivě... Je na něm vidět ono manévrování "mezi mlýnskými koly". Na jedné straně snaha o reflexi, na druhé straně nepokryté poklonkování režimu, na jedné straně vtipná, krásně natočená místa, na druhé místa vysloveně pitomá. Pořád se nám ve vzduchu ovšem vznáší zmíněná oprátka, přestože rok 1955 už je spíše rokem počátku pomalého tání. Jenom samotný fakt, že se po éře budovatelských filmů točí komedie, musel tehdy působit nesmírně silně. Možná i proto se ve filmu mihnou lidé, jakými je Jan Werich. "Najíždíme na člověka", skvělý program pro krvavá a zcela bezohledná padesátá léta. To myslím vážně! Složitá doba zkrátka plodí těžko pochopitelné filmy... Zajímavé komentáře: Zloděj kol, Oskar (29.01.2008)