Mrakodrap

Echt béčkové Skleněné peklo, které se vzhlédlo ve Smrtonosné pasti. Akorát to nedrží pravidla (natož kvalitu) ani jednoho z nich. A to ani náznakem. Dokonce se tvůrci protiví základnímu stavebnímu kamenu obdobných snímků, kdy hlavní postava musí být někdo uvěřitelně "obyčejný z lidu" à la Harrison Ford (nejen) v devadesátkách. Čili koho lepšího obsadit než jediného žijícího überčlověka, který se snaží hrát "jakože usedlého fotra vod rodiny". Nejen tímto aspektem to koketuje na hraně uvědomělého guilty pleasure, ale nikdy to tuto stránku plně nepřijme za svou. Výhodou je, že jak je to blbé, přímočaré a tak okatě CGI, že má divák tendenci namáčkávat během skákacích pasáží palcem tlačítka na ovladači, tak je to nepopiratelně zábavn... No, to ne, spíše ani chvíli nenudící. Což je vlastně to nejlepší možné vysvědčení pro tuctovou spotřební blbinu z ranku "vypnout mozek a jednou vidět". (02.09.2020)

Šla jsem na to jako na hláškoidní sled QTE ve formě vykrádačky Skleněného pekla a Smrtonosné pasti, v podání toho nejvíc elektrifikujícího kuchaře sportovní zábavy. To vše jsem dostala, a navíc charakterový oblouk, v jehož rámci se ženská naučí používat telefon. Nádherně blboučké. Doporučuju sledovat s někým, kdo má patologický strach z vejšek. (01.08.2018)

Poučení z filmu zní: Když něco nejde, použij lepící pásku, anebo to vypni a zapni. Kdyby Mrakodrap vznikl v 90. letech, mohla z něj být parádní akčně/katastrofická kultovka. Takhle to je akorát solidní blbost, která mě ale (ani nevím přesně proč) i přesto docela bavila (jak jinak než jako guilty pleasure). Mix Smrtonosné pasti a Skleněného pekla nenabízí absolutně nic originálního a překvapivého. Vše jde podle těch nejzákladnějších příruček hollywoodských scenáristů, záporáci jsou trapní a nezajímaví, megalomanské využívání CGI jde zcela proti nějaké umírněné a soustředěné práci s prostorem a střih je velice často překotný a chvílemi až zmatený (nepochybuji, že to je ale schválně). Celková vizuální tvář filmu je tak dost průměrná a velké plátno opravdu nepotřebuje. Proč jsem se tedy vlastně i tak bavil? Asi prostě ten 90kový příběh a přístup k němu. Děj má spád a šablonovité zvraty a dějové odbočky, které se v propočítaný čas rozdělují a zase sbíhají, na mě působily asi nějak tak, jak měly. A potěšila mě i ta troufalá a očividná snaha inspirovat se klasickými hollywoodskými bijáky (a to včetně skleněného vyvrcholení á la Dáma ze Šanghaje). Ideální biják na sobotní večer v telce. 5/10 (12.07.2018)

Dvě a půl hodiny po projekci a já zapomněl napsat první dojmy, protože už ani nevím, že jsem to viděl. Úmyslem splnit zakázku v podobě amerického béčka pro Čínu sice pohrdám, ale chápu ji, a tak nemám problém s tím, že tenhle film vůbec existuje; jeho provedení však vyvolává předsudek, že čínské publikum musí být plné bezmozků, jelikož takovou nelogickou slátaninu jsem už dlouho neviděl. Vzpomněl jsem si na dva roky starou Velkou čínskou zeď, obdobně hloupou. Tady jsou aspoň vidět peníze a fanoušci digitálních ohníčků si rozhodně přijdou na své – stejně jako milovníci vyprázdněného Rockova pohledu, s nímž deklamuje prázdné fráze o dceři. Na rozdíl od Arnieho v Komandu se z tohohle však kultovka nestane. Ba co víc, Mrakodrap vyvolává až příliš mnoho vzpomínek na Smrtonosnou past, což bohužel není šťastná volba, jelikož s akční klasikou prohrává v naprosto všech směrech. Je to trochu nefér srovnání, uznávám, ale vytvářejí ho autoři, ne já. Inu, těšil jsem se na nenáročný výplach po karlovarských rodinných dramatech, ovšem tohle považuju za urážku každého (minimálně polointeligentního) diváka. Potěšila jen Neve Campbell a Rockova umělá noha. To je ale sakra málo, takže zábavnějším Mrakodrapem stále zůstává dvacet let starý bizárek s Annou Nicole Smith. (25.10.2018)

Keď sa nad tým tak zamyslíte, to slovo je úžasné. Mrakodrap. Berieme ho ako samozrejmosť, ale keď ho rozdelíte na drobné, zistíte, že je úžasné, geniálne a zvukomalebné. Mrakodrap - niečo, čo sa driape k oblohe, k mrakom. Wow, kto to vymyslel, tomu by som schválil doživotný výsluhový dôchodok. A snímka? Totálny (pod)priemer. Vôbec sa mi doňho nechcelo. The Rocka mám rád, ale katastrofické filmy ma nikdy nebrali. Scenár je krajne predvídateľný, miestami sú všetky tie prítomné klišé až neuveriteľné. Čo je to za zvláštny typ uvažovania, naliať do filmu 125 miliónov dolárov a pritom je mi ukradnuté, že to má scenár v hodnote pár centov? Prečo sa s tým trocha nepohrajú, prečo nevymyslia niečo originálne? Veď aj originálny scenár môže byť vynikajúcim akčným popkornovým veľkofilmom. No tak ale čo už, toto my dnes asi nevyriešime. The Rock je prekvapivo dosť utlmený, každopádne som za viac amputovaných nôh vo filmoch, bolo to zaujímavé. Iróniou je, že kedysi tieto ohňové filmy stáli strašné prachy kvôli pyrotechnikom a kaskadérom, ktorí sú teraz kvôli CGI bez roboty, no tie filmy sú stále hrozne drahé, lebo je to všetko robené počítačovými trikmi a tie nie sú lacné, ak majú pôsobiť realisticky. A v Mrakodrape realisticky vcelku pôsobia, to sa musí uznať. Napriek tomu ma stále zo sústredenia vytrhávala myšlienka „tak toto je určite robené pred zeleným plátnom“. Čo ďalej? Prvá polovička kastingu fajn (Neve Campbell, Chin Han, Byron Mann), mrakodrap plný skvelých vizuálnych vychytávok. Negatívne hodnotím druhú polovicu kastingu, ktorá je veľmi nesympatická (Noah Taylor), čo je šokujúce najmä u Pabla Schreibera, ktorý bol v Amerických bohoch ako dvojmetrový leprechaun z Írska absolútne úžasný. Miestami je tento mix Skleneného pekla a Smrtonosnej pasce strašne sterilný a nudný, inokedy dobrý (žeriav, megaguľa). (25.11.2018)