První člověk

Upřímně řečeno, na film jsem se chtěl podívat jen a pouze kvůli jeho režisérovi (téma filmu mě před zhlédnutím nezajímalo). A měl jsem docela velké obavy z toho, že se tentokrát pouští do látky, u které zároveň není autorem scénáře (v tomto případě také předlohy), a navíc do něčeho, co vůbec nesouvisí s hudebním žánrem. A protože se novým historickým a životopisným hollywoodským filmům (až na nějaké ty výjimky) už z principu vyhýbám, příjemně mě překvapilo, že mi Chazelle tuto podívanou udělal nejen koukatelnou, ale zároveň mě po ty více než 2 hodiny opravdu bavila. A to i přesto, že si mě snímek získával zpočátku velmi pomalu a jakoby nenápadně (nebo možná právě proto?). Armstrongův příběh dlážděný profesními, ale i osobními neúspěchy a ztrátami má řadu silných momentů, ovšem ten nejsilnější přichází v závěru (ač beze slov, tolik vypovídající..ústřední pár byl celkově výborný, zvlášť Foy překvapila). Whiplash a La La Land se mi sice líbily o něco víc, přesto jsem byl znovu moc spokojen a hodnotím proto silnými 4*. (17.03.2019)

Zatímco předchozí snímek Damiena Chazella La La Land oslovil prakticky celou Ameriku (zisk šesti Oscarů není pro mladého režiséra vůbec běžné), jeho další projekt První člověk narazil. Ani ne tak nekvalitou - na to je látka o Neilu Armstrongovi příliš silná -, ale z ideologických důvodů. Všelijakým politickým "pseudovlastencům" totiž nebylo po chuti, že je První člověk především silné rodinné drama a hodně depresivní záležitost. Na Chazellův snímek se nedívá úplně snadno, zvláště když jste nuceni společně s Neilem Armstrongem projít si těžkým životním peklem, než spolu s ním stanete na měsíčním povrchu. O to více si pak uvědomíte, že všechny tyhle vesmírné projekty 60. let minulého století byly jednou velkou sérií nejistot. Díky tomuto přístupu se můžeme plně ponořit do atmosféry daného období a sledovat náročné proces, který slavné události teprve předcházel. Ryan Gosling v roli Neila Armstronga exceluje a Claire Foy tu též předvádí fantastický výkon. Chazellův dvorní skladatel Justin Hurwitz potvrzuje své kvality i bez svého milovaného jazzu. První člověk je mistrovským dílem, aniž by k tomu potřeboval onen typický patos, který se u podobných látek běžně vyskytuje. Za to patří Chazellovi velký dík a "pseudovlastencům" velký výsměch. (05.02.2023)

Jasně, vybízí se srovnání s Interstellar, Gravitace nebo nedej bože (to téma!) Apollo 11. V prvních dvou případech jde určitě o vizuál a ve třetím případě rozhodně o dramatickou stránku filmu. Pořád je ale První člověk natolik svébytný film, že srovnání může být jen v rámci tématu. Jinak se jedná o jedinečný kousek, kterým Damien Chazelle vytřel zrak všem, kteří se těšili na klasický konvenční akčňák se vším všudy. První člověk je totiž všechno, jen ne akčňák. A to je v něm napětí víc než dost. Škoda jen, že je film tak dlouhý. Některé rozhovory by se určitě daly zkrátit. Pohled na Neila Armstronga jeho vlastníma očima se mi ale líbil. Samozřejmě nejvíce lahodící na oko je druhá půlka filmu, která nádherně ukazuje přistání Apolla 11 na Měsíci. Kdyby neexistovaly série konspiračních teorií o tom, že Amíci si to vylhali, tak bych snad i věřil tomu, že režisér s kameramanem na Měsíci přistály, aby tak krásné záběry pro diváka natočili. Dokážu si představit, že takový film na širokém plátně musí být totální nářez. Ryan Gosling je samosebou skvělá volba. Nevěřím, že by si Neila Armstronga pro tento film nepřipravil. Politické kecy kolem Nasa jsou navíc vítaným bonusem k tomu všemu kolem. (16.10.2019)

Je to můj problém, ale prostě jsem se nudil. Bylo to na mne příliš technické a vesmírné záběry mi přišly nekonečné. Vždy když jsem dlouhé minuty čuměl na roztřesené kontrolky, tak jsem fakt chcípal. Rodinná linka mi nevadila, ale ta jeho žena mi přišla divná. Hodila by se mi třeba do Osvícení. Nejvíc se mi líbila hudba. Prostě mi více sedí styl do detailu vymazlené Gravitace, mysteriózního Interstellaru, nebo divácky přístupnějšího Apolla 13, než tento "špinavý," zádumčivý přístup. (15.10.2018)

Nemůžeš mít všechno - tenhle film je především poklonou lidem, kteří v zájmu pokroku lidstva obětovali svůj rodinný a emocionální život, protože jim náročnost praxe žádné selhání, pramenící z psychické či citové roviny, jednoduše nedovolovala. Armstrongova linka tak spíše než vesmírného dobrodruha sleduje tichého, avšak cílevědomého chlapa, jehož dobrovolným osudem bylo potlačování emocí i nezmírné bolesti ze ztráty malé dcerky. Tohle všechno nádherně vyvrcholí na samotném Měsíci - "kráterní" loučení je bez diskuze jedním z nejsilnějších emocionálních momentů dekády. Armstrongově prohrám i výhrám je podřízené rovněž celé pojetí filmu - První člověk totiž rezignuje na epické vesmírné dobrodružství a realisticky ukazuje, že za významnými objevy lidstva se často schovává nepředstavitelné množství nepříjemné práce, na níž není nic moc zábavného a při níž se občas nehezky umírá. 9/10 (28.12.2020)