Leningradští kovbojové dobývají Ameriku

Kaurismäkiho propojení s Leningradskými Kovboji je totální bizár i na poměry samotného Akiho. Úvodní půlhodina je alespoň zábavný buranský absurdistán, který ovšem chvílemi připomíná kameňákový humor na úrovni Tele Tele (a patrně jen proto, že Aki je prostě Aki, a že je to celé v exotické finštině to působí méně debilně). Zbytek nedlouhé stopáže je pak vyplněný už jen totálně bizarním sledem scének, které mě už jen k uzoufání nudily. Alespoň díky za toho Jarmusche. 3/10 (21.06.2017)

A tohle mělo být co? Omlouvám se všem, kterým se to líbilo, ale jaksi vůbec nechápu, proč se zde Fínové chtějí za každou cenu přiblížit tupému americkému humoru. Nejspíš aby ty Američany ve své případné trapnosti ještě více překonali, ale ono je to vlastně jedno. Napůl nepovedená parodie, napůl nestoudná vykrádačka skvělých The Blues Brothers a dohromady rádoby umělecká absurdní nuda mě asi tak dvakrát – třikrát dokázala krátce pobavit díky vtipným pohledům manažéra kapely, několikrát jsem mezi tím hlavou během pár vtípků pokyvl ve stylu „ale tak joo“ a zbytkem jsem se už jen s vypětím sil prodral s pocity málem nikdy nekončící trapnosti. Aki Kaurismäki mi svými filmy a stylem humoru nikdy neseděl, ale v některých filmech jako Calamari Union se mi líbila alespoň originální a zajímavá hudba. Ta zde byla pro jistotu nahrazena nevtipnými parodiemi na známé skladby na úrovni amatérských ochotníků. Je mi líto, ale v tomto filmu jsem jaksi nenašel nic, co by mě výrazněji oslovilo.. [25%] (23.09.2021)

Jednotlivé scénky jsou vynikající. Vtipné. Jen sám Matti Pellonpää působí v roli bosse Vladimira, který se pokouší uvést bláznivou kapelu Leningrad Cowboys na americký hudební trh, komicky. Ale celkový dojem? Víc než na tři hvězdy to není. Edit.: Po zhlédnutí filmu na velkém plátně v kině (červenec 2011) mírně upravuji své hodnocení. (10.01.2009)

Jedna z nejpodivnějších, nejzajímavějších a svým způsobem z nejzábavnějších komedií, co kdy byly natočeny. Úžasně stylizovaný film o finské kapele, která se rozhodne prorazit v USA, ale osudem je nasměrována ke kariéře v Mexiku:-) Jejich cestu na mexickou svatební slavnost oklikou přes Spojené státy tak dokumentuje tahle podivuhodná road-movie, která je plná všelijakých bizarností, šílených písní, ujetého humoru a stylizace kapely, která dosahuje dokonalosti. Aki Kaurismäki natočil nízkorozpočtový film, který dokazuje, že v komediálním žánru rozhodují nápady a ne peníze... Silný finský originál... (i když...Kaurismäkiho styl plný pomalého tempa, statických obrazů a minima střihu se velmi blíží ve filmu ne náhodou účinkujícímu americkému králi nezávislého filmu Jimu Jarmuschovi a jeho režijnímu rukopisu) (18.03.2007)

Kaurismaki sa zameral na odvrátenú stranu Ameriky a keďže bude mať z tohto filmu asi každý iba príjemné pocity, pretože to nie je žiadna depresívna dráma ale komédia, tak aj tá odvrátená strana sa môže nakoniec mnohým zdať ako tá pravá, nefalšovaná a šťastná Amerika. A prečo by nemohlo byť takéto kvázi mini turné po špinavých baroch zábavnejšie ako celosvetové turné slávnej kapely? Piva je dosť aj chladnička, kde ho chladiť (kto videl, vie, o čom hovorím:))))), naučíte sa nový jazyk a hrať nový hudobný štýl a všetko je iba na vás. Ak si budete chcieť oddýchnuť, necháte sa na pár dní zabásnuť, až tak zle v tej americkej base nie je. No a ak budete mať šťastie, stretnete aj Jima Jarmuscha. (08.07.2017)