Máš ji!

,,Hraješ? Nebo jsi starej?'' ---- Přítel mi kdysi řekl, že holky na rozdíl od kluků si zapomněly hrát někdy v osmi letech, poté co odložily panenky. Čím dál více si uvědomuji, že něco na tom bude...a není to jen má manželka nechápající mé zájmy, mé koníčky, mé světy. Smutné na tom je, že klíč od těch světů často od nás ženy mají, ale nikdy jej nepoužijí, zahodí ho nebo vzteky zadupou do země... Ten klíč je jim nabízen nejen aby pochopily, ale aby jim bylo umožněno také žít trochu jinak. A užít si. Samozřejmě jsou vyjímky. Ale většinou znám jen chlapské party kamarádů, protože ženy takové napříč dekádami let nerozbitné společenství vytvořit nezvládnou. Proto se také sem tam nějaká snaží do nějaké takové party dostat. Ví, že je to úplně jiný level než mezi ženskými. A pokud se kvůli ní ta chlapská nerozpadne, má šanci tam vydržet napořád a být plnohodnotným chlapem .-). Ten námět této komedie mi od začátku přišel výborný a i když se chvilkami zvrtávala do nereálna, přesto si to drželo onu myšlenku. Nestat se vážným páprdou, nekoukat co okolí, ale být svůj se svou partou a navzdory okolí zůstat stále klukem, byť už člověk kroutí druhou polovinu života. Někomu vadil vážnější konec, já si naopak myslím, že tam dobře sednul. Celá ta parta byla typově velmi skvěle zvolena a i když jsem se u toho nezajíkal smíchy, sem tam ve filmu padla zajímavá životní pravda. No a s Annabelle Wallis bych také rád dal dohromady nějaký článek.... Vrhám tedy v moučkovém cukru zhusta obalené donuty ! * * * (04.03.2019)

Příjemná, nenáročná komedie, u které jsem se několikrát od srdce zasmál. Místy byla sice tak nějak typicky po americku přeci jen trochu přehnaná, například scény se Stiflerovou… tedy pardon Hoagieho matkou, byly zbytečné a do kontextu filmu se vůbec nehodily. Na druhou stranu oceňuji, že příběh, a vlastně i samotná hra hlavních hrdinů, má velice pěknou pointu, které v samém závěru porozumí i dosud neporažený šampión Jerry. (04.03.2019)

Noční hra byla mnohem vtipnější. Osobně jsem byl zvědavý zda mě dokáže Renner přesvědčit o svém komediálním talentu, ale to se nestalo. Jeho angažmá v komediích beru jako úlet mimo. Představoval jsem si že Warneři, kteří tyhle dospělácké komedie většinu umí, si celou tuhle taškařici lépe pohlídají. A přestože bych si to moc přál, tak jsem se u této hry na honěnou vlastně vůbec nezasmál. 40% (29.08.2018)

"Zaženu ho do pasti a dám mu babu do obličeje ... ale v hloubi duše nějak vím, že se to nestane." Tohle je film pro mladé kluky uvězněné v ne až tak mladých tělech. Tedy i pro mě. A já jsem celý film přemýšlel o tom, proč se nějaké podobné šílenosti neúčastním. Asi jsem nebyl ve správný čas na správném místě, ale nejsem zahořklý a s touto partou jsem si to báječně užil. Bavil mě neporazitelný Jerry, paranoidní Sable, zhulený Randy a zejména zuřivá Anna. A já chci hrát na babu, i když to znamená proskakování skly, pády z velkých výšek, rallye s golfovými vozíky, zásahy hasičákem či potrat. Jsem totiž ostražitý, mám brilantní strategii a u závěrečného masakru v nemocnici jsem si skutečně zařval smíchy. (01.02.2019)

Vzpoury proti věku se dají dělat různým způsobem. Co denně potkávám čtyřicátníky, co na koloběžtičkách s kolečky o velikosti mexického dolaru, do kterých se jim každou chvíli zamotají roztřepené bradky, posunují své lumbersexuální těleso, okořeněné hlavou pakokota, směrem do korporátního kanclu. Předpokládám, že je z toho vyléčí až moment, kdy, jsa okouzleni vlastní výjimečností, přehlédnou schodiště. Nebo biomatky, tahající děti jako šimpanze zavěšené na různých částech těla v batikovaných šátcích. Sice jim fakáně občas vypadne, ale zase to o to více vynikne, když (poté, co obecním rozhlasem svolají maximální počet spoluobčanů, mezi které pak s tajemným úsměvem usednou do tureckého sedu spokojeny, jak velké je dnes publikum) vyjmou vřešťana i mléčný vak, aby obé následně konektovali v procesu, zvaném jimi ,,božské splynutí matky s potomkem", námi pak kojení na veřejnosti. Zmatení diváci si posléze mohou vyslechnout i kázání o škodlivosti očkovacích látek, naopak prospěšnosti čištění čaker, či rozhovor rodičky se sedmiletým kojencem na téma ,,respektuji tvou osobnost, pokud nechceš do školy, budeme tě učit doma co tě bude bavit - já, genderová právnička samouk a tatínek, zakladatel hnutí Sluneční lidé". I babči, co si pod otevřené bérce nazouvají růžové kecky, lze zařadit do skupiny jedinců z antiage odbojových skupin. Varianta hoňka, tedy - hrajeme na honěnou, ať se děje co se děje, franckoberle nefranckoberle, je snad tou nejlepší alternativou. Film jen poněkud zvláštně osciluje mezi poselstvím a pokusy o ztřeštěnou komedii. Což je škoda. (04.09.2018)