Lví král

Při sledování (staro)nového Lvího krále jsem si připadal trochu jako při návštěvě zoologické zahrady. I tam se mě obyčejně zmocňují krajně rozporuplné pocity - na jedné straně radost z toho, že mohu být nablízku zvířatům, která pravděpodobně ve volné přírodě na vlastní oči nikdy nespatřím, na straně druhé smutek z toho, že většina zvířat je jen matným stínem svých volně žijících příbuzných (byť jsem si vědom, že život v zoologické zahradě, jakkoli neúplný a omezený, nabízí mnoha živáčkům nesrovnatelně větší šance na přežití a může být dokonce jedinou pojistkou pro záchranu druhu v případě, že mu bezprostředně hrozí vymření). Zde podobné pocity vyrůstají z rozporu mezi tím, jaké astronomické výdaje a enormní úsilí se vynakládá na fotorealistické ztvárnění barvitého afrického života, který však ve skutečném světě pomalu a jistě mizí před očima. Jako by zde působila jakási nepřímá úměra - čím méně živáčků na světě zůstává, tím více jejich uměleckých (a spotřebních) simulaker vzniká. Nechávám na jiných, ať rozhodnou, zda jde spíše o projev kajícnosti, či naopak snahu bránit se před narůstajícím pocitem druhového osamění... (Malá poznámka ke stylu: Když Disney začal na konci čtyřicátých let produkovat tehdy průkopnickou přírodopisnou sérii True-Life Adventures, pracovali na těchto filmech stejní lidé, kteří zároveň stáli za Disneyho animovanou produkcí, což se samozřejmě promítalo i do jejich stylu. Tady je ale situace přesně opačná a film přebírá ledacos z výrazového slovníku moderních přírodopisných filmů - od způsobu rámování přes volbu objektivů po užívání zpomaleného pohybu v dramatických scénách. Kruh se uzavřel.) (12.12.2019)

Pokud to chcete hodnotit z pohledu dětskýho diváka, tak prý to bylo dobrý. Z mýho tam bylo strašně moc věcí, který mě štvaly naprosto hrozně (a to natolik, že jsem výjimečně v kině u dětskýho filmu neusnul). Za prvé, neměl jsem nikdy moc rád ani původní soundtrack od Eltona Johna, ale slyšet to v mizerným českým překladu a se strašlivým zpěvem tomu dává úplně novej rozměr kýče. Za druhé, když si hraju na realističnost, tak nechám ty mluvící zvířata, ať se sakra roztrhaj na kusy a cáká krev. Tady to je všechno tak nějak na půl cesty. Za třetí, není tu nic nového, zajímavého, podnětného, je to taková divná CGI kopie. Je to pořád stejně schématickej lví král, akorát bez tý kreslený roztomilosti a nadsázky, a to se týká zejména veselých figur Tibora a Pumpy. (22.07.2019)

Guse Van Santa jsme kdysi za otrocký remake Psycha tepali, ale Disneymu budeme tleskat. Inu, budiž. Ale i kdybych se smířil s "pouhým" updatem (jedna nápaditější scéna s hovniválem, ač milá, to rozhodně neospravedlní), výsledek zanechává podivnou pachuť. Jde o poměrně zvláštní tvůrčí rozhodnutí udělat vizuálně realistický film, který v dobré třetině záběrů vypadá jako dokument, a doplnit ho o mluvící zvěř a rozjuchané písničky. Působí to jako prazvláštní patvar, který nechce pořádně nakročit ani na jednu stranu. První půle je díky tomu emocionálně vyprázdněná, protože i když herci hodně čarují hlasem, zvířata působí většinou ve výrazivu netečně. Hodně se to zvedne s příchodem Timona a Pumby, kde se konečně autoři trochu uvolní (hlavně v písni In the Jungle, the mighty jungle), ale pak dojde na osudové znovu setkání s Nalou (které tu z nějakého důvodu působí neupřímně uspěchaně) a je v podstatě konec. Ve chvíli, kdy běží Simba domů za vizuální montáže z National Geographic a do toho mu zpívá Beyoncé ve mně něco téměř umřelo. A pak... pak už všechno bylo jedno. Jako technologické demo je nový Lví král jednoznačně fascinující. Ale buď to mělo být více stylizované, aby písně a vůbec dialogy nepůsobily jako pěst na oko, nebo naopak ještě umírněnější. Takhle jsem se většinu času cítil dost nekomfortně, protože jsem sledoval něco hodně nepřirozeného. Úplně stejný pocit mám při pohledu na plastickou Nicole Kidman v Sedmilhářkách, ale tam jde o jeden element, kdežto tady na tom stojí celá podívaná. 50% P.S. Přijde mi trochu nefér, že u režie není uveden i Rob Minkoff, když remake řadu scén z jeho originálu vykrádá doslovně i formou záběrování. (26.07.2019)

Jeden z najmocnejších mužov Hollywoodu, Jon Favreau, sa opäť rozhodol nakrútiť Levieho kráľa, a to konkrétne až po 25. rokoch od premiéry pôvodného, legendárneho animáku, dua režisérov-Rogera Allersa s Robom Minkoffom, kde ešte väčšinou prevažovala tradičná, štandardná animácia, čiže po dlhšej pauze, ktorá trvala celé jedno štvrť-storočie, je tá citovaná «ANIMÁCIA» už brutálne NADštandardná, t. j. na úplne inej úrovni, než na akú sme zvyknutí, jednoducho povedané je tak extrémne realistická, že mávate normálne taký pocit, akoby ste sa priamo pozerali na akýsi prírodopisný dokument, v ktorom sú zložky-prostredie a zvieratá dovedené do maximálne možnej dokonalosti, keď ďalej sa už ísť asi ani vôbec nedá, a tým pádom sa pravdepodobne vytráca samotné filmové kúzlo, na aké si ešte všetci dobre pamätáme, samozrejme, ak máme záujem porovnávať ? Nevravím, že by príbeh absolútne nefungoval, ba naopak, celkom ušiel, až tak som sa popri ňom extra nenudil, lebo má jednak dynamický úvod so strašne moc rozkmotrenými bratmi Mustafom a Scarom, pričom práve na tej MOCI tkvie ten druhý z dvojice, alebo bude neskôr popretkávaný i muzikálovými číslami Timona s Pumbaaom, keď na slávnu sekvenciu: „HAKUNA MATATA” , sa nedá len tak zabudnúť, ale teraz už naozaj netuším, či mi režisér prvých 2. Iron Manov ponúkol čosi nové, čoby som predtým nevidel ? Moje sčasti kritické tvrdenia nikoho bohvieako aj tak nezaujímajú, keďže film zarobil nekresťanské peniaze, kde malí sopliaci sú už dávno zhýčkaní podobnými animáciami zo všelijakých pixaroviek, a tak sa vôbec nie je čomu čudovať. O chvíľu budú detváky do nebies vynášať, (či už vynášajú) iba nové remaky, keď originály postupne zapadnú prachom od ‹systematickej, prašnej búrky› PS: Bude mi ľúto generácií, ktoré vyrastú len na takýchto veciach, pretože už ani nebudú vedieť, čo je klasika !? (21.01.2020)

Vzhľadom na to, že pôvodný Leví kráľ nepatrí medzi moje top disneyovky, tak som sa nijako zvlášť ani netešil na jeho vytunenú verziu, na druhej strane som tak ale ani nemal byť čím obzvlášť sklamaný. Chápem, že pre dnešných teenagerov sú deväťdesiatky filmový pravek a možno Levieho kráľa nepozerali ani v televíznych reprízach v nedeľu ráno na JOJ-ke, takže CGI hyperrealisticky nakrútená verzia bude pre nich určite viac uspokojujúcejšia a na tú pôvodnú by sa po nej už ani nevládali pozerať. Lenže prečo vsádzať dialógy s ľudským hlasom do úst, resp. tlám a zobákov zvierat? Tohto Levieho kráľa by som docenil asi iba vtedy, ak by tvorcovia zašli ešte ďalej a celý príbeh vyrozprávali len pomocou realistických gest a vreskotu zvierat. Mohol by to byť minimálne zaujímavý experiment. (24.04.2020)