Arizona Bill
The Road to Fort Alamo
Obsahy(2)
Bud Massadey se vrací z války a na cestě objeví Indiány zmasakrovanou jednotku vojáků převážejících rozkaz k vydání 150 000 dolarů v hotovosti z banky ve Wagon City. Odjíždí tedy do města varovat obyvatele, ovšem dostává se do potyčky s místními lumpy a zkorumpovaným šerifem, seznamuje se s mladíkem Jimem "Slimem" Kincaidem. Po útěku z města Jim Buda přivádí ke skupince psanců, vedené Kidem Carsonem, a společně se rozhodnou využít nalezený rozkaz k vyzvednutí peněz. Kid Carson se svými kumpány Buda s Jimem nakonec zradí a nechá napospas Indiánům, kteří je okradou a nechají svázané v divočině jejich osudu. Oba muže zachrání vojáci mířící do pevnosti Alamo s konvojem žen a dětí. Bud i Jim se tak nedobrovolně stávají součástí skutečné vojenské jednotky a netuší, že je čeká nejen další setkání se zlotřilým Carsonem, ale i daleko větší nebezpečí v podobě rozzuřených Indiánů, (PetrPan)
(více)Recenze (6)
"Cesta do Fort Alama" Jeden ze čtyř prvních italských westernů vzniklých v roce 1964 jako odezva prvních filmů Haralda Reindla na motivy románů Karla Maye (Vinnetou - 1963). První filmy tohoto žánru odpálily v Itálii tsunami spaghetti westernů. Zároveň jde o první "špageťák" režiséra Mario Bavy, jinak klasika hororového žánru. Příběh se potýká se začátečnickými nedostatky, když indiánské bojovníky zabírá raději jen z dálky, pozadí je namalováno, obrovité kaktusy v popředí vyřezané z papundeklu atd. Autoři se netají inspirací u amerických režisérů (John Ford, Sam Peckinpah), originální je scéna, kdy Indiáni pouštějí papírové dolarovky po řece, aby vlákali vojáky do pasti. Takže s ohledem na dobu vzniku lepší průměr. ()
Tohle bylo lepší než jsem čekal. Bavu z toho skoro není cítit, ale je to jednoduché, zábavné, Ken Clark celkem ujde, Jany Clair byla kočka. Jen ty namalované skály pod úvodními titulky to hodně hyzdí. A ne, Mariine, Bava toto dílo nebral vůbec vážně, nechtěl se vyrovnat americké produkci, pseudonym mu vnutili producenti a sám by nejradši točil něco naprosto jiného pod svým jménem a ne s tak směšným pseudonymem. ()
Jednoduchá zápletka, ktorej sa dej v podstate nikam neposúva. Príbeh má fajn zasadenie a napríklad konské povozy tiahnuce sa púštnou krajinou pôsobia dostatočne stredozápadne. Ale to spolu so sympaťákom Kenom Clarkom nestačí. Záporaci sú slabí, ale ešte slabšie je vykreslenie indiánov a hlavne súbojov s nimi. Mimo nich sa tu striedajú akčnejšie dni s nudnými ukecanými večermi a takto dookola. ()
Zapomenutý western krále gialla Maria Bavy ( v titulcích jako John Old) bohužel nemá téměř nic, kvůli čemu by se zapomenutý mohlo změnit v alespoň zapamatovatelný. Byť western italské provenience, tak spíš klasického typu, bez krve, bez násilí, s naivními postavami i dějem, příšernými přestřelkami s Indiány, kdy sice všichni střílí, ale asi úplně nazdařbůh, občas tedy někdo patřičně teatrálně ( a všichni stejně se sepjatýma rukama na ráně:) padne, ale jinak je to k nedívání. Chvilka nadšení mne popadla hned ze začátku v saloonu, kdy se Bud pustí do křížku s místními lumpy, tam byl náznak něčeho chytlavějšího, brutálnějšího a syrovějšího, ale vydrželo to jen do přepadení banky, které bylo tím posledním, co se povedlo ( zastřelení nevinné stařenky bylo až šokujícím vybočením), protože pak se film propadá do šedi, ne-li černi, průměru až těžkého podprůměru a už z něj nevyleze. Váhám mezi jednou až dvěma hvězdami a nakonec pro odkryté lýtko Janet za dvě. ()
Silně amerikanizující eurowestern ne příliš schopného, byť jistou částí hororových fanoušků ceněného režiséra Maria Bavy, který třikrát dokázal, že westerny točit neumí (natočil tři). Hlavním hrdinou je bývalý rančer Bud, jenž se vydává za armádního důstojníka. Jedná se o silně naivní příběh, v němž se vojáci i indiáni chovají jako idioti. Točeno v převážně na jednom místě jakéhosi hliniště nedaleko Říma (nápadné jsou kvetoucí vlčí máky!) a v mnohých – charakteristicky modře laděných - nočních scénách, točených ve studiu. Jednu chvíli se dokonce objeví umělé pozadí panoramatu krajiny se skalisky v Texasu. O tom, že Bava bral své dílo vážně a chtěl se vyrovnat americké produkci, svědčí i skutečnost, že tu jako režisér použil „americký" pseudonym John Old... ()
Zajímavosti (1)
- Mená talianskych hercov, členov štábu ako aj samotného režiséra boli v titulkoch z marketingových dôvodov "poameričtené“. Napríklad z Alberta Ceveniniho sa tak stal Kirk Bert, z Gustava De Narda Dean Ardow, z Antonia Gradoliho Anthony Gradwell a režisér Mario Bava je tu uvádzaný ako John Old. Podobne v titulkoch dopadli aj ostatní ľudia z filmového štábu. (Karamanlis)
Reklama