Dobří holubi se vracejí

Oveľa účinnejšie, ako napísať ľubovoľný komentár k filmu a oslavovať herecké výkony všetkých zúčastnených, by bolo zmieniť niekoľko bonmotov, hlášok, narážok a sarkastických komentárov, ktoré boli vo filme vyslovené, aby si divák urobil predstavu, o aký film sa jedná. V roku 1988 sa podarilo natočiť politicky angažovaný film, ktorý snáď predpovedal fakt, že o rok dva nato už bude sloboda slova bežným javom spoločnosti. Alebo si možno kádre, čiže svine, ktoré sú vždy pritom, keď sa niečo deje, neprečítali scenár, respektíve nevideli film. Ja som sa najviac zasmial na fóriku, keď sa jeden z účastníkov párty divil faktu, kde vzal Kňažko banány. Tento glos by mohol viesť pár rokov predtým tento film do trezoru a dnešná mládež ho už bohužiaľ vôbec nepochopí. Tak nakoniec sa otrepane vrátim ešte k tým hereckým výkonom, jedná sa o Kňažkovú životnú úlohu. Ako kapitán "FC Barcelona v ústave" uspel. (22.09.2013)

Film se odehrává v prostředí protialkoholní léčebny. Zachycuje tragické osudy alkoholiků v léčebně. Hlavní postavou je topič Lexa, který se ocitá v experimentální léčebně s avantgardními metodami. To není můj výmysl, takhle to tvrdil primář. Ale léčebně vládla jiná postava, vrchní ošetřovatel Masák, pěkný parchant, jehož metody často hraničily se šikanou. Masákův bodový systém mě neskutečně štval. (01.10.2009)

Nie je veľa takých kvalitných domácich filmov, ako sú návratní holubi. A sympatické je, že tú kvalitu neobstarala celá galéria kvalitných hercov, ale aj zaujímavý námet, scenár a jedna z najlepších režijných prác, aké odviedol Dušan Klein. Je to film, ktorý pri každej repríze po pár rokoch pripraví divákovi príjemné prekvapenia, a to aj vtedy, keď si myslí, že ho už pozná dostatočne. Aj keď film nie je iba o alkoholizme, ukazuje ho v podobe, ktorú my, príležitostní pijani nikdy nespoznáme. Pre slovenských divákov nie je prekvapením, že si v ňom zahral Milan Kňažko, ale že ním stvárnená postava sa volá Miloš Lexa. (14.07.2014)

Výtečné herecké obsazení, skvělé situační i esejistické momenty, neopakovatelné, kvůli nimž je veliké štěstí, že tenhle film existuje, jenže zároveň tu neustále prosvítá i určitá odvozenost, idejovost, skrze niž je patrné, že se tu neodvíjí originelní, jedinečný příběh, ale že sledujeme zjednodušené, stylizované podobenství, esej, která se za příběh jenom vydává, takže setrvává slabá, všudypřítomná pachuť indoktrinace, a byť by i byla anti-indoktrinací vůči oficiálním tezím a praktikám společenského systému, je to pořád tatáž umělá meldovací metoda, která si sama modeluje příklad a na něm pak chce člověka učit o živém životě, přesvědčovat ho a přetvářet skrze konfrontaci notně okleštěnou... Je to příliš jednostranně čitelné, podřízené edukativnímu záměru. ale často s tak sympatickými filmovými výsledky, že jsem stejně byla pokaždé ochotná se nadchnout a zajásat. *** "Patří mezi výhody potomků chápat život svých předků. -- Jako frašku." *** " - Pche, z filosofických důvodů. Pije, a nic mu neni svatý. - To je taky filosofie." (25.07.2014)

Kleinův snímek, který se hemží nestory české herecké školy stojících na jedné či druhé straně barikády v protialkoholní léčebně, přináší zajímavou sondu do stinnějších stránek lidského bytí (a nemám tím na mysli jen boj s démonem alkoholu). Inu jak se říká: „Alkohol je metla lidstva!“ Ale já zároveň musím jedním dechem dodat: „Občas se zamést musí!“ :-) No a teď si pojďme společně zazpívat hymnu Václava Hrabině, který chtěl alespoň rovně viset, když nemohl rovně stát: "Žít jako člověk, chtít lepším být, pracovat pilně, přestat už pít, líbat svou ženu, rodiče ctít, dětem svým příkladem jít. Můj bratře v bílém, pomoz mi žít, pomoz mi hledat, pomoz mi chtít, pomoz mi dávat, pomoz mi brát, pomoz mi zas rovně stát." (02.07.2013)