Tenkrát v Hollywoodu

„V TOMHLE MĚSTĚ SE VŠECHNO MŮŽE ZMĚNIT BĚHEM MŽIKU…“ /// Všichni, jenž vědí, kdo je Quentin Tarantino mají krásnej konec léta. „TENKRÁT V HOLLYWOODU“ je retro pohodovka, která místo slovní onanie sází na tu audiovizuální. Vzdává poctu době, o který (přiznávám) vím celkem hovno. Jemně lavíruje mezi fikcí a skutečností a QT s námi jako vždycky hraje ty svoje dvojsmyslný hrátky. Příběh se ochomejtá kolem vraždění sekty Charlese Mansona. Není na něm postavenej, ale až ho uvidíte, budete souhlasit, že bez něj by to prostě byla jen půlka Tarantina. Navíc jde o vzpomínku na Sharon Tate. Stylem sobě vlastním ji nechává na plátně často samotnou, aby vše, co si o ní myslí, vyniklo. Příběh má pomalý tempo. Je laděnej melancholicky a zaměřuje se na postavy, dobovou atmosféru a charisma herců. A ten konec… Dechberoucí a vyvolávající salvy smíchu. A to prosím není žádná groteska s Lupino Lanem (nebo Charlie Chaplinem!), ale řežba, jež nadchne po krvi lačnící publikum. Soudě podle reakcí, nás, podobně smýšlejících, byla v kině většina! Je dokonalej, je optimistickej, je krvavej, je vtipnej, je... Tarantinův! Tochu víc jsem rozepsal TADY… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vím (nevím) Kdo je Quentin Tarantino…). 2.) Pochopím, proč je dobrý mít doma plamenomet. 3.) Chystám se založit Rodinu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (20.08.2019)

Nadrtit pětatřicítkové pásy Quentinových filmů na prášek a jako antidepresivum ho denně šňupat, tak jsem nešťastnější holka na světě. DiCaprio a Pitt jsou dokonalí, stejně jako jsou dokonalí Rick a Cliff. Když se člověku podaří nepustit k sobě žadné spoilery, je ten MacGuffin fakt boží. Konec emo komentu. Jo a taky díky za Luka Perryho <3 RIP. (15.08.2019)

„Bol mu viac, ako brat a len o čosi menej, ako žena.“ Pomsta Hollywoodu. Asi prvý Quentinov film, do ktorého sa mi vyložene nechcelo, ale nakoniec to bol v dobrom tak priamočiary a jednoduchý príbeh, až som zostal milo zaskočený. Americké 60. roky sú mi hrozne nesympatické a bojím sa ich, ale Vtedy v Hollywoode mi sadlo. Dokonca mi sadla (skvelá) dvojka sympaťák Pitt a citlivka DiCaprio, retro atmosféra bola skvelá (nielen vizuálne, ale i soundtrack), kasting parádny (dokonca ani Pacino mi nevadil) a na konci sa s tým QT pekne pohral, to som vážne nečakal. A namakaný pes k tomu. Za mňa veľká spokojnosť a iba minimálna nuda (niektoré scény by som možno na Quentinovom mieste vystrihol, ale na druhej strane chápem, prečo ich tam nechal/chcel). (12.12.2019)

Jakožto zdejší hororový expert bych s tarantinovkou za normálních okolností neztrácel čas, ale oprávněně jsem očekával, že se Mansonova rodina nebude muset za učinkování ve snímku stydět a Tarantino konečně zabrnká na temnější strunu. Jenže již po pár minutách začne divák hledat východ z kinosálu v domnění, že omylem zavítal na nějaký experimentální film s velmi vágně naznačenou narativní strukturou. Jakoby Tarantino zcela rezignoval na práci s příběhem, jen aby nás mohl na maximálním prostoru ohromovat svou znalostí filmové historie. Jednoznačně nejhůře zde dopadla postava Sharon Tate, jež byla takříkajíc vyhozena ze svého vlastního filmu a de facto redukována na jednorozměrný sexuální objekt bez jakékoliv vnitřní hloubky. Z téměř tříhodinové letargie mě dokázal vytrhnout pouze krátký atmosférický záblesk na Spahnově ranči. Jinak Tarantino bohužel zpackal všechno, na co sáhl. Závěrečné hrátky s očekáváním diváků navíc pozbývají smyslu, jelikož akorát necitlivě trivializují tragédii, se kterou se Roman Polanski i po 50 letech stále obtížně vypořádává. Snímek Once Upon a Time in Hollywood si objektivně vzato nezaslouží nic jiného než odpad, přestože nepochybuji o tom, že místní plebs tyto nové šaty císaře Tarantina znovu nekriticky vynese až do nebes. (09.08.2019)

Leo je opäť neuveriteľný, Brad je skvelý, dobové stvárnenie a atmosféra okúzlujúca. Robbie si zahrala svoju najzbytočnejšiu rolu na jej hereckom vrcholu, a Quentin postavil film na jedinej dramaturgickej rovine, ktorá naviac obsahuje koncept dlho trvajúceho pomalého tempa, aby potom prekvapil extémným zrýchlením. Stáva sa len málokrát v kinematografii, že je forma tak závažná, že divák plnohodnotný príbeh nepotrebuje. Pre mňa toto nebol ten prípad. (06.09.2019)