Tenkrát v Hollywoodu

║Rozpočet $90miliónov║Tržby USA $142,502,728║Tržby Celosvetovo $377,617,598▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $20,286,046║ Tržby za predaj DVD v USA $9,493,115║ Hollywood podľa Tarantina, pekne to uhladil na svoj zvrhlo uletený vkus. Vtedajšie vyhrotené udalosti pekne vyformuroval do pekného happy endu. Beriem, pohral sa s tým. Nepomôžem si ale prvá polovička nemá dobré tempo, údernosť, razanciu, väčšinou to nad vodou drží švihák kaskadér Brad Pitt. Ten si to v konečnom výsledku kradne dosť pre seba. Margot Robbie je takou okrasnou čerešničkou na torte, nič viac, nič menej ale hlavne nemá čo tam kaziť. Dlhá pracovná nevyťaženosť DiCapria mu moc neprospela, svoje pasáže až tak nevyšperkuje, skôr boduje to mále herecké dievčenské mrňa, čo číta knižku o Disneyovi. Záver samozrejme dostane do kolien ale na takú minutáž som čakal dosť dlho na niečo opojné. Takže keď si to zhrniem ide asi o najslabší Tarantinov počin od Gaunerov 1992 ktorý mi ako jediný film od neho nesadol. /videl v kine 2x: 70%/ (23.11.2019)

Od ´Jackie Brown´ zdaleka nejlepší film magora z videopůjčovny, i proto, že klasickou tarantinovku nepřipomíná, a že velký Quentin krvežíznivým tarantinovcům tak trochu vypálil rybník. Ti čekali typické krvavé morytáty, a dočkali se vyspělé filmařiny, kde Tarantino úsporně pracuje s tempem, nikam nespěchá, mazlí se s každou scénou, s každou replikou (scény se Sharon Tate v kině, či přemoudřelou holčičkou jsou TOP). V samém závěru se však BOHUŽEL Quentin utrhne ze řetězu a v přepáleném (doslova) finále nám všem zase ukáže, že za kamerou přeci jenom stojí ten starý dobrý morbiďák, snad abychom nezapomněli. Pomo tady píše o „báječném“ finále, pro mě bylo nejslabším článkem jinak skvělého filmu. Závěrem krátká poznámka: bylo by dobré aspoň trochu mít v povědomí, kdo to je (byl) Roman Polanski a Sharon Tate, a jaký měli vliv na popkulturu konce 60.let. Ne jako ta slepice v kině vedle mě, která to na konci glosovala slovy: „Co tam dělala ta blond blbka, když tam byla úplně zbytečná?“ ___ PS: Ty krásné plakáty s Rickem Daltonem měly úplně ten samý grafický nádech, jako postery ke spaghetti westernům, které jsou k dostání na Wrong Side of the Art. Jo, a škoda, že jsem hetero, jinak bych si plakát s Bradem Pittem z tohohle filmu pověsil na zeď v pokojíčku :o) (24.08.2019)

(1001) Pořád sice nechápu, o co Tarantinovi šlo, ale vlastně se mi dost ulevilo, protože jsem se bála, že to bude mnohem horší. Že je ale úplně umělecky vyčerpaný, to už je zdá se pevně zakořeněné. Nebo teoreticky nejde poznat, jestli je umělecky vyčerpaný nebo ne, protože je tak strašně zamilovaný sám do sebe, že mu na tom ani nesejde. (31.12.2019)

Hezká pohádka pro staré lidi, kteří už se bojí opravdových filmů, ale pořád chtějí na něco chodit do kina. Tarantino by mohl být v budoucnu (kdyby neplánoval skončit) takový ekvivalent Woodyho Allena pro svou generaci v poskytování vkusného snobského odreagování. Zde komplexní událost, jíž eskaloval rasizmus šedesátých let (o tom, že Mansonovým motivem bylo rozpoutání rasové války, nepadne ani slovo) transformuje v nostalgický postesk nad ztrátou nevinnosti mainstreamového Hollywoodu - tedy téma, nad kterým každý uroní slzu, ale nikoho nebolí. A jakkoliv zním cynicky, tak jo, je to milá podívaná. A protože z toho necítím snahu být čímkoliv jiným, tak dám klidně i čtyři hvězdy, protože je to úplně jedno. 70 % (14.08.2019)

Úchvatná rekonstrukce Hollywoodu a života v něm v osudovém roce '69. A také krásná pohádka o tom, co mohlo být a nebylo. Tarantino a jeho dětský idealizovaný pohled citelně znát, vybudoval si pro to období tímto filmem takový hezký monument. Ale naneštěstí jsem od filmu čekal něco víc než pseudo životopisný (a později až dokumentární) snímek o fiktivním herci a kaskadérovi v zlomových chvílích jejich životů, rozšířený o dlouhý fanservis hollywoodské tvorbě té doby. Brad Pitt a Leonardo DiCaprio ale zahráli své postavy s upřimným zápalem a bravurou a ostatní účinkující je dokázali příjemně doplňovat i ve svých minirolích (ačkoliv i přes výborné obsazení mě většina z nich nějak moc neokouzlila). To se samozřejmě netýká třetí hlavní postavy filmu, až mytologizované Sharon Tate, která Tarantinovi ztělesnila ústřední bod jeho představ o nevinnosti a kráse té doby. Margot Robbie ji zahrála opravdu kouzelně a nadživotně, jestli to nebyla její nejlepší role, tak určitě alespoň nejmilejší a nejradostnější. V závěru samozřejmě nezapomene režisér na svůj hlavní trademark, přepálené finále, ale tentokrát jsem cítil, že to bylo opravdu od srdce. Bavil jsem se v tu chvíli díky tomu toho možná víc než kdy předtím a při úplně poslední scéně definitivně ukápla slza. V tu chvíli jsem byl naladěn na přesně stejnou vlnovou délku jako režisér. Bylo nebylo. Teď zpátky na zem - kvalitu řemesla jsem už vlastně částečně zmínil, nějaké přehnaně fantastické záběry nebo kamerové parádičky jsem sice nenašel, ovšem s čím si Tarantino dal přímo neuvěřitelné množství práce, byla snaha přesně vystihnout atmosféru a ducha L.A./Hollywoodu v té době. Průjezdy ulicemi na cadillacu za poslechu tehdejších hitů, rádia, nahlédnutí do zákulisí hollywoodské tvorby a různé další odkazy, camea celebrit apod. Fantastický důraz na detail, bavilo mě to, ale jak jsem napsal, kvůli tomu nebyl prostor pro žádný pořádný příběh a některé scény se navíc táhly tak dlouho, až mě trochu ubily (ranč, western). Ale samozřejmě stále převládají spíše pozitivní pocity, vznikla nám tady nádherná pocta té době, ať už byla opravdu tak nevinná a pohádková nebo (spíše) ne. Nelze zazlívat, ve vzpomínkách je mládí téměř vždy jasné, plné barev a krásy a tohle byl pouze pseudo dokument. ;-). 8,5/10 (31.12.2019)