Wonder Woman 1984

Prazvláštní film, který jakoby nedokáže udržet myšlenku, přestože jde evidentně za konkrétním cílem. Začne to jako nějaké rozverné dobrodružství z osmdesátek (souboj Amazonek), aby se poté otočila nálada o 180° a na scénu nastoupila friendly neighborhood Wonder Woman. Více to v úvodní akci připomíná svou nadsázkou parodujícího Posledního akčního hrdinu než upřímně naivní staré komiksové sešity. No a pak Jenkins znovu změní náladu, opustí veškerá žánrová pozlátka a začne budovat drama o třech proměnných. Jakkoli motivace klíčových hráčů nejsou hloupé, nedaří se jít pod povrch, ani dostatečně tlačit na pilu. Ostatně, i něco tak silného jako motiv člověka, jemuž "vezmou" tělo a tím ho de facto připraví o život, se vůbec neřeší. Finále je pak nejspornější moment. Cení se snaha o to vyhnout se dalšímu digitálnímu bordelu, ale nejsem si jistý, jestli mě Diane svým dialogem opravdu přesvědčila. Wonder Woman 1984 určitě není nejhorší komiksová adaptace, jaká kdy vznikla. Jde ale o dost nesourodý patvar, který má dobré jednotlivosti, ale nefunkční celky. Gal Gadot každopádně zůstává uhrančivou divou filmového světa. A je otázkou, jestli by bez ní nebylo hodnocení mnohem kritičtější. (30.12.2020)

Když má komiksové dobrodrůžo v nadpisu rok 1984, tak, v kontextu s dnešní dobou, očekávám přeci jenom nějakou stylovou dobovku s hudbou z té doby a pěknou osmdesátkovou atmosférou. Tady nepřišlo ani jedno, naopak tu tvůrci připravili klasickou komiksovou, mega barevnou a mega digitální, záležitost. Navíc s jedním obrovským problémem. Na to, jaké blbosti komiksovky umí být a přesto nás dokážou bavit, musím konstatovat, že tenhle film je fakt kardinální blbost. Vrcholem všeho je závěrečný pumping proslov slovutné Amazonky, která působí, jak kdyby mluvila k celému národu a přitom si tam mluví jenom sama pro sebe. Navíc mě docela vytočilo, jak tu v jedné scéně hrál legendární motiv skladatele Johna Murphyho k filmu Sunshine. To bylo nezbytné? Šílená recyklace, pod kterou je navíc podepsaný Hans Zimmer? To se teda nepovedlo. (16.04.2021)

Wyblitá Wolovina servíruje nejdementnější komiksovou adaptaci za poslední roky. 1984x jsem u toho zívl a posledních 10 minut z filmu jsem se věnoval smyslupnějším činnostem. Leštil jsem si displej telefonu, hladil psa, až jsem ho vyhladil a hledal na CSFD adepty na idioty roku. Tož zabavil jsem se. Nostalgický feeling osmdesátek tenhle film neviděl ani přes Google, hudba nevýrazná jako tlustá sousedka ve sprše a to nemluvím o těch hnusných green screenech a efektech, které lámali čínani přes koleno při cestě do dolů na 18 hodinovou šichtu. Při scénaristické kličce se Stevem jsem musel dlouze přemýšlet, jestli je to tak originální anebo debilní, jak už dlouho ve filmech nebylo. Nejsmutnější na feministickém filmu je to, že jediný Chris Pine za něco stojí. To bude zase v ulicích pochodů a uřvaných nán. (30.12.2020)

Když 1984, tak se vším všudy, řekli si asi Patty Jenkins a spol. a druhou Wonder Woman napsali a natočili přesně tak, jak by vypadala před 37 lety. Tedy s pohádkovou zápletkou, ve které dojde i na hrozbu studené války a na vítězství těch nejdůležitějších lidských hodnot, s hlavní (polo)božskou hrdinkou, která rozdává úsměvy na všechny strany, padouchy likviduje bez zabíjení (meč a štít vůbec nečekejte, jedinou Dianinou zbraní je laso) a sama se trápí nešťastnou láskou, se superprohnaným a zábavným padouchem, jehož plán vzbuzuje cukání koutků, a jen s několika akčními scénami, na něž se ale nemusí vůbec dlouho čekat, jak si někteří stěžují, protože to mezi nimi je prostě pořád zábava. Vážně se mi tohle pojetí líbí. Gal Gadot si odlehčenou polohu vyloženě užívá, naprosto skvělý je Pedro Pascal, který Maxe Lorda hraje úplně stejně jako hrál Gene Hackman Lexe Luthora, Chris Pine má zase komediální talent a krásně se všemu pořřád diví, no a klobouk dolů před postupně Kristen Wiig, jejíž Barbara se zase očividně inspirovala Selinou/Catwoman v podání Michelle Pfeiffer a která se postupně proměňuje bez jakýchkoliv efektů, pouze díky svému herectví a čím dál zvířečtějším kostýmům. Na závěr musím udělat něco, co jsem dlouho neudělal, a to pochválit i hudbu Hanse Zimmera, který na jedničku mixuje williamsovský orchestr plný jásavých supermanovských fanfár s morricconeovskou romantikou, dobovými synťáky a svým typickým hukotem (a Lvím králem). (16.04.2021)

Prvá polovica na mňa pôsobila ako dve časti Dallasu, tá druhá ako Arabela, ale s minimom humoru a bez nadhľadu. Nefunguje ani jeden koncept a dokopy už vôbec. Už od začiatku je totiž uletený nápad s prianiami zle podchytený. Zrejme je to dané aj tým, že sa do superhrdinského blockbusteru nehodí. Keď si niekto praje mať niekde nukleárne zbrane, tak to vysloví, zafúka mu vietor vo vlasoch a na obrazovke vidíme bodky, ktoré oznamujú, že sa želanie splnilo. Vizuálne je tento zákerný nápad absolútne nevyužitý, čo sa prejavuje aj vo finále, kedy sa WW snaží zachrániť svet. Neviem, aká je predloha a ak presne takáto, tak sa mal asi komplet vymeniť tvorivý tým, ktorý si zvykol na iný typ rozprávania v prvej časti, alebo skrátka vybrať iný zošit. Scenár je dokonca tak napísaný, že vety vôbec Gal Gadot nesedia a pôsobí častokrát drevene. Podobne pôsobí aj Pascal pri oných vetroch vo vlasoch a nakoniec aj Pine, pri ktorom nevieme, či ho ako Pinea vidí len hlavná postava. Wiig je asi najviac k veci, ale stane sa z nej nakoniec zameniteľná komiksová obluda. Pozerateľné to ale je, celkom mi to ubehlo, každopádne pri jednotke som zaokrúhlil smerom dole, tu zase smerom hore, takže 20% rozdiel v kvalite tu stále vidím. (16.01.2021)