Vyšší princip

Studie strachu, lhostejnosti i nezměrné odvahy obyčejného člověka. Scéna stanného soudu, kdy sekretářka píše rozsudek smrti a žvýká u toho tlustě namazaný chléb se vryje pod kůži jako máloco. Mohu si přitom klást otázku: kdyby otec Jany Skálové dokázal najít odvahu jít na Gestapo včas, mohl přece jen kluky zachránit? Podle mě mohl. Ale nemohl to vědět. Měl to zkusit? Profesor Málek to zkusil. I když, jak řekl Commisar Worliczek, žil ještě v Trojské válce, kde bylo místo pro shovívavost... "Když jsi sužován nepřátelskou mocí, neustup. Chraň si místo dané ti přírodou. Ptáš se, jaké že je to místo? Místo muže." (25.10.2005)

Priznám sa,že v československej kinematografii mám resty,známka asi dostatočná,takú určite nemajú študenti gymplu,ktorí sa akurát pripravujú na maturu,ale nachádzajú sa v dobe Protektorátu Čechy a Morava,pričom sa prednedávnom odohral atentát na Reinhard Heydrich,nacistické nemilosrdné brutálne hovädo,chuj,debil,kde Gabčík a Kubiš spravili dobrý skutok,ale schytali a odniesli si to nevinní,na ktorých si vylievali zlosť... Síce zabili jedného debila,ale ešte ich kopec zostalo... Na tom nič nemení vec dovtedy,kým študent neurobí karikatúru z Heydricha,niekto to zrejme našiel,nabonzoval ich a gestapo si na nich dokonalo posvieti,onedlho sa všetci dopočujú v rozhlase ďalších popravených... Klasika,že Slováci mali šťastie,že kolaborovali,čo zaobstaral Jozef Tiso,Česi boli okupovaní,mali nad sebou krutú kontrolu,ktorí sa extrémne pomstili po atentáte na tohoto pacienta,ale čo im to bolo platné,za nich si to odniesli nevinní ľudia...Možno mali čakať,no,mne sa to ľahko hovorí... Z filmového hľadiska ide o psychologický,napínavý,perfektný film,kde atmosféra sa mi zdala autentická,reálna,svedomitá,taká,aká bola v tej dobe! Výborní mladí herci na čele s Janou Brejchovou a Ivanom Mistríkom,kamera,zvuk taktiež dokonalé! A samozrejme pán Smolík si uvedomuje vážnosť a snaží sa pomôcť,ale... V budúcnosti sa chcem zamerať na klasickú československú tvorbu,ktorú musím dohnať,lebo sa tu nachádzajú diela,ktoré by som mal jednoznačne vidieť! (02.03.2015)

Z hlediska vyššího principu naučného jsem si jist, že je tento film ideální látkou pro dvouhodinovku českého jazyka kterékoliv střední školy, přijde-li ke slovu takzvaná hodnotná kinematografie. Hlediskem vyššího principu mravního v jeho podání už si tak jistý nejsem. V pročítaných komentářích narážím především na slova o atmosféře a skvěle vykresleném zlu té doby (jistě jsme ho všichni zažili), s čímž nedokážu souhlasit, jelikož československá tvorba přinesla nejeden podstatně lepší snímek o krutosti ať už nacistického, totalitního nebo jiného původu. Vzpomeňme třeba na Obchod na korze, Ucho, Kladivo na čarodějnice, Spalovače mrtvol či na pozdější Je třeba zabít Sekala. Schémátko se zatčením, ušlechtilou snahou profesora, popravou a dnes už klasickým závěrem mi s odpuštěním přišlo bezmála směšné. Ne proto, že by snad bylo špatně natočeno, ani proto, že bych nedokázal docenit tíhu tehdejšího bytí, kdy člověk ztratil prakticky veškeré jistoty svého života, jenže mustr Vyššího principu je jen vrcholkem potenciálního ledovce a scházel mi u něj třeba ten geniálně dusný psychologický podkres Obchodu na korze. Doba pokročila, filmové umění se vyvíjí a na minulost nelze zapomínat. To je fakt. Radši si o ní ale příště pustím jiný film. Mimochodem, vcelku jednoduché morální poselství, jak vystřižené z učebnice literatury, není v tomto případě dostatečně nosným aspektem a po všech těch letech působí jako kárání již uvědomělého žáčka. To sice není problém filmu, ale my mu taky nevyčítáme ovlivnění jistými rysy doby jeho vzniku, že? Se vší úctou. (28.01.2010)

Tyhle truhly ďál náš táta. Ještě dlouho po skončení filmu jsem měl tento (bohužel skutečný) příběh v hlavě. Silný filmový zážitek ve mně umocnilo například mistrovské herectví pana Smolíka a dále pak další prvky - decentní, ale špičková hudba mistra Lišky, hutná atmosféra přetěžké doby a zkušená ruka režiséra Krejčíka. Ten natočil nadčasový snímek a zanechal českému národu skutečné filmové dědictví, na které bychom měli být hrdi. A čas od času si ho také připomenout, protože paměť lidí je někdy smutně krátká. (21.06.2010)

Vyšší princip nemusí být nejlepším československým filmem, ale do historie je zapsaný bez nadsázky nesmrtelným písmem. Scenáristicky možná není dokonalý, herecky je místy lehce přepjatý. Ale má v sobě myšlenku, která překlenula a překlene desetiletí a hodnotu, která dodnes diváka rozechvívá. Hodnotu hluboce lidskou, vtisknutou do filmu v době, kdy tohle slovní spojení nebylo zprofanované používáním pro každou druhou průměrnou tuzemskou komedii. A právě ona upřímnost a bezelstnost vhání v samém vypointovaném závěru do očí nejednu slzu. (17.10.2010)