Vyšší princip

Perfektně navozená paranoidní atmosféra protektorátu a Heydrichiády. Náckové se mstili zcela bezhlavě a člověk mohl skončit na popravišti i za sebemenší maličkost. Kde je tedy ten vyšší princip? Tenhle dotaz film během svého děje vznese víckrát, ale není jednoznačně zodpovězen. Odpověď si musí divák najít sám. Každopádně určitě jeden ze základních stavebních kamenů zlatých šedesátek čs filmu který je třeba vidět i když plný počet si u mě nevyslouží, ale je to hodně podařená klasika předznamenávající co bude následovat.85% (05.07.2020)

Vůbec nejsilnější český film, který by měl být neustále vštěpován novým generacím. Naprosto fenomenálně podaný příběh z období nacistů v prostředí obyčejné československé školy. Dokonalá úderná hudba jen dokresluje hrozivou atmosféru, která zde tehdy panovala a vše končí hrůzostrašným koncem, při němž zůstává pusa dokořán, a kterých se tehdy bohužel událo mnohem, mnohem více. Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem. Já protestuji. Tak, jako každý čestný člověk musí protestovat. Protestuji proti vraždě vašich kamarádů, jejich nevinná a čistá krev ať padne na hroby jejich vrahů. 90% (24.05.2012)

Povídku "Vyšší princip" z Drdovy knihy "Němá barikáda" jsem četl, a pokud si dobře vzpomínám, byla jedna z nejkratších (kolem pěti, max. deseti stránek). A proto jsem zíral, jak s touto silnou povídkou režisér naložil. A nejen on. Práce s kamerou a hlavně hudbou… proč se takhle netočí dnešní filmy? Proč dnešní hudba slouží jen jako výplň filmu, když zde je krásně předvedeno, že může většinu scén dokonale podkreslit? Viděl jsem poměrně dost českých filmů, ale momentálně mě (z těch novějších) napadají pouze Karamazovi, u kterých mi taky přišlo, že hudba nás vtahuje do filmu. Jinak rozepisovat se zde o výkonech mladé elity (Brejchová, Kostka) je zbytečné, ale pro mě neznámý František Smolík podal dokonalý výkon. Zkrátka, tohle zřejmě nešlo udělat lépe. 100 %. (21.04.2011)

Jeden z najlepsich ceskoslovenskych filmov z obdobia 2. svetovej vojny, aky som videl. Kruta doba, v ktorej stacilo povedat jedno krive slovo, alebo si z niekoho urobit srandu v novinach a moze to mat katastrofalne nasledky. Treba vidiet... 15.04.2010 ______ František Smolík - (Profesor Málek) +++ Jana Brejchová - (Jana) +++ Ivan Mistrík - (Vlastík Ryšánek) +++ Jan Šmíd - (František) +++ Petr Kostka - (Honza) +++ Rudolf Hrušínský st. - (Zajíček) +++ Zuzana Stivínová - (Vlasta) +++ Jiří Kodet - (Zajíček ml.) +++ Hudba: Zdeněk Liška +++ (15.04.2010)

I když jsi tísněn a sužován nepřátelskou mocí, přece by bylo hanebné ustoupit. Chraň místo dané ti přírodou. Ptáš se, jaké je to místo? Místo muže! Citovaný Senecův výrok, ve filmu pronesený titulní postavou, je jakýmsi logem celého příběhu. Příběhu o lidské statečnosti, která je pečlivě skryta za masku apoliticky smýšlejícího člověka. Autor literární předlohy, spisovatel Jan Drda, publikoval stejnojmennou pětistránkovou povídku již na podzim roku 1945. Vycházel z reálné události, která se přihodila v červnu 1942 na gymnáziu v Příbrami. Po přečtení povídky byl režisér Jiří Krejčík rozhodnut dát jí filmovou podobu. Realizací se začal zabývat již na konci čtyřicátých let, Drda však konečnou scénáristickou verzi dokončil až o deset let později a rozšířil ji pro potřeby celovečerního filmu. Příběh nás zavádí do maloměsta v době druhé světové války. Je po atentátu na Heydricha, platí stanné právo a nacisté se mstí za každou malichernost. A právě jedna taková malichernost stojí život tři studenty. Ústředním hrdinou se stává starý profesor zdejšího gymnázia Málek, člověk žijící mimo realitu, uzavřený ve světě antických filozofů. On je tím hrdinou, který se rozhodne intervenovat za uvězněné studenty a zachránit jejich mladé životy. I přes marnou snahu zabránit hrůznému činu projeví svůj občanský postoj v samotném závěru, kdy před celou třídou odsoudí právě probíhající perzekuce nevinných lidí. Smolíkův oscarovaný výkon zcela jistě tvoří jeden z nejvýznamnějších mezníků v historii českého filmového herectví a pro herce samotného představuje dosavadní vrchol uměleckého působení před filmovou kamerou. V rámci precizního Krejčíkova vedení se tu dokázala s obdivuhodnou autenticitou prosadit také generace mladých a začínajících adeptů hereckého řemesla v čele s mladinkou Janou Brejchovou, Petrem Kostkou, Janem Šmídem, Alexanderem Postlerem i Jiřím Kodetem. Zvláštní postavení pak ve filmu zastává osoba velitele místního gestapa (Hannjo Hasse). Ten zde není vykreslen jako primitivní sadistická bestie, ale jako vzdělaný kultivovaný člověk, milující otec a odchovanec skautského hnutí. Jeho poměrně dobrá čeština naznačuje i možnost českých předků. Tento – alespoň vnějškově – bezchybný profil naruší jediné gesto, s nímž odsoudí nevinné studenty na smrt. Krejčíkovi se touto stylizací podařilo vytvořit daleko věrohodnější portrét alibistického vraha, který posílá své oběti na smrt od psacího stolu. Závěrečná scéna popravy patrně náleží k nejsugestivnějším pasážím hraného filmu v celé jeho historii a ve své syrové upřímnosti funguje i cosi jako memento dalším generacím (dramatické okamžiky přelomových let 1968 i 1989). Absurdní vražda mladých studentů, tragická událost, která byla ve skutečnosti součástí mnohem děsivějšího pekla. Snad proto Krejčíkův film zanechává v divákovi i po více než padesáti letech neopakovatelný zážitek. Děsivý a okouzlený zároveň. (02.11.2008)