Stezky slávy

Generál Paul Mireau nařídí plukovníkovi Daxovi (Kirk Douglas) sebevražedný útok, který je od začátku nerealizovatelný. Generál je však s nesplněním rozkazu nespokojen a vše dojde tak daleko, že jsou tři vybraní muži souzeni před vojenským soudem pro zbabělost. Jde o zajímavý protiválečný film s příběhem, který nestojí na velkých válečných scénách. (01.07.2012)

Procedurální, mrazivě chladná kritika institucionalizovaného zabíjení, která nezůstává u nejvyšších hodností (zastupovaných kubrickovsky odsouzeníhodnými otcovskými figurami). Zodpovědnost je přenášena i na ostatní, kteří se snaží především vyhovět příkazům, aby vojenská mašinerie šlapala stejně plynule, jak působí dlouhé kamerové jízdy. Zastavit znamená riskovat postavení. Každý nese kus viny, včetně vojáků, kteří se v ironicky kýčovitém finále (které opravdu nemělo hrát, jako u Renoira, na humanistickou notu) zachovají jako malé děti. Střet světa vůdců a vedených je zároveň střetem zákopového hororu, který se racionalitě vzpírá a nějž se generálové přesto snaží uplatňovat racionální měřítka. Film i po letech fascinuje formálním zpracováním, střídáním dlouhých jízd a krouživých pohybů, chytrým využitím velké hloubky záběrů, atmosférickým svícením, pohybem postav prostorem v souladu s tím, jak se dramaticky vyvíjí scéna. Silná myšlenka, znamenité zpracování. Prostě Kubrick. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Eodeon, genetique, VerteX (05.02.2006)

Tenhle film, jsem viděl až po všech slavnějších Kubrickovo dílech. Jelikož jsem o něm neslyšel, moc jsem nečekal. Ale ono je to geniální. Opravdu klobouk dolů. Příběh je zcela strhující, výkony herců excelentní a kamera je úžasná. Takový silně protiválečný film natočit už v orce 57, mnoho let před Četou a MASHEM je úctyhodné. Prý byl ve Francii zakázán. No, co géniové bývají většinou pochopeni až dalšími generacemi. (07.12.2004)

I s odstupem mnoha desítek let se Stezky slávy řadí k nejpůsobivějším (proti)válečným filmům, vytknout se mu dá opravdu máloco. V tom snímku se koncentrují všechny důležité emoce a střetávají všechny možné povahové rysy. Hrdinství se potkává se zbabělostí, idealismus s cynismem, obětavost se sobectvím a víra s beznadějí. Kubrickovi se povedlo dokonalé vtažení diváka do atmosféry zákopů zasypávaných dělostřeleckými granáty i zpustošené země nikoho rozervané jizvami výbuchů a pokryté troskami válečného šílenství. Stezky slávy představují vrcholnou školu především pro filmové kameramany. Co záběr, to obrazová lahůdka. Absurdní scéna vojenského soudu nad údajnými zbabělci, která má zamaskovat nesmyslnost útoku oslabené jednotky proti vojenské pevnosti, je pak obžalobou všech vojenských a politických systémů, které své obyvatele považují za pouhý kanónfutr pro své zájmy. Celkový dojem: 95 %. (13.12.2018)

Další setkání s mistrem mistrů a tentokrát velmi vlažné. Tématicky zajímavé, příběh silně průhledný, což mi dost vadilo. Čekat cca hodinu, aby se nastíněné stalo skutečností není zrovna můj sen o dobře ztrávených minutách života, ale technické kvality filmu to vynahrazují stejně jako Kirk Douglas a ukázka všech antiválečných myšlenek a argumentů. Velmi dobře natočené a v některých scénách až na svou dobu mrazivě úžasné. Přesto chvílemi zdlouhavé i přes krátkou délku (viz průhlednost). Bohužel člověk, který nechce válčit a nikdy nehledá důvody ani skrze paranoiu k válce bude jen stěží někdy existovat... Slabší 4*. (31.07.2009)