Ran

..........Kurosawa sa blížil k sedemdesiatpäťke, keď natočil toto dielo.......... "Kedysi som mal troch synov." Ani neviem prečo, no táto Hidetorova veta ma v mihu naladila na myšlienky o pominuteľnosti. Je možné, že ju v Ran Kurosawa rieši, resp. že ide o jednu z tém, čo ho zaujímajú??? Možné určite..........:) POMINUTEĽNOSŤ. V ľudskom živote má svoju životnosť vlastne všetko, počnúc či končiac samotným ľudským životom. Pre naozaj len komornú predstavu pominuteľnosti vyberám: city, túžby, vzťahy, slová, sľuby, ideály, moc, úspech, neúspech, bolesť, radosť, strach, porozumenie, samota, úprimnosť, vedomosť, nevedomosť.......... Či si to pripustíme či nie, alebo použijeme inú metaforu, pominuteľnosť je imaginárny diktátor striehnuci a vypínajúci sa nad nami všetkými, ktorý nás drží v hrsti. Škodoradostným železným pravidlom býva, že v celej hĺbke oceníme veci, až keď sú už nenávratne preč. Masterpiece. Geniálni Tatsuya Nakadai (Hidetora) a Mieko Harada (pani Kaede) !!! (30.07.2008)

Příběh mi přišel trochu povědomý, po chvilce přemýšlení a rad od ostatních lidí jsem přišel na to, že v našich pověstech měl praotec Čech také tři syny, také jim dal území a také se o něj poprali. Tohle vše zaobalené japonským hávem a zajímavým zpracováním. První půlka je spíše drama druhá čistě jedna velká bitva, která je mimochodem jak asiati umí opravdu výborná a nechybí jí mrazivá atmosféra Mimo to je s velmi vypjatýma chvilkama a celkem dost mrtvých hlavních hrdinů. Velice zajímavý historický film od nejznámějšího japonského režiséra Akira Kurosawy. (01.10.2006)

Tak si říkám, jestli náhodou Kurosawa nemá ruské předky - z Ran ta široká duše úplně sálá. Tenhle král Lear v samurajském hávu je opravdu zvláštní odvar - z jedné strany jsou to audiovizuální hody s mnoha silnými momenty, na druhou stranu je to z velké části vyumělkované jako čínská opera. Nejde ani tak o to, že by herci nepředváděli uvěřitelné výkony - naopak, byli bez výjimky skvělí (nadchla mě hlavně paní Kaede, která všechny s přehledem přehrávala). Spíš mě chvílemi štvala ta plánovitost, díky které to nepůsobilo tak reálně, jak by mohlo. Místy jsem měla dojem, že se Kurosawa snaží převést na plátno velkolepé divadlo, a ne skutečný příběh. Přes dílčí výhrady je to ale skvělé, i když Sedm samurajů je pro mě pořád jednička. (03.03.2010)

Vynikající snímek AKIRA KUROSAWY. Film patří do uměleckých skvostů, ikdyž některé scény se mi zdály příliš zdlouhavé a měly malý spád. Je třeba vzít v úvahu, že Japonci mají jinou mentalitu, jiné zvyky a též jinou historii svého národa. I přesto, že film obdržel Oscara a 3 nominace na Oscara, dal by se asi o 40 min. zkrátit tím, že by se některé dlouhotrvající scény, kde se vůbec nic podstatného nedělo, vynechaly. (Mám na mysli scény, které se děly kolem šíleného Hidetora). Ale jak už jsem výše uvedla, Japonci si velmi váží svých rodičů a svých předků a z této skutečnosti vychází celý film. Kostýmy úžasné, výprava jedinečná. (04.07.2008)

No nevim, jak tenhle film hodnotit, protoze na jednu stranu jsem cekal neco jineho, ale zas na druhou stranu me dostal. Rozhodne by to chtelo vic bitev, ty co tu jsou, jsou uchvatny (za coz dost muzou kostymy, ty jsou skvely a taky byl dobrej napad odlisit jednotlivy armady ruznejma barvama, ale i presto jsem si par dulezitejsich japoncu furt plet), ale je nich dost malo. Rek bych, ze tak dve hodiny z filmu zabiraj dialogy a nevalecne sceny a ty jsou misty nechtene smesny, misty nudny a misty naprosto uchvatny. Rek bych ze to je tak 50:50. Prislo mi, ze pribeh je dost jednoduchej, misty predvidatelnej a trochu mi to pripomnelo nejaky pohadky (dva synacci chtej jen vladnout, treti ma tatika fakt rad a tata je ze vseho desne prekvapenej). Nastesti to zachranujou vyborni herci, v cele s naprosto dokonalym Tatsuya Nakadaiem, kterej jakmile je na scene, tak celej film hned pozvedne. Ale precejen jsem se misty dost nudil, takze jen 4* (16.10.2005)