Yojimbo

- Jak se jmenuješ? - Třicetiletý Sanjuro z Morušového pole, i když mi už dávno není třicet let. - To není tvé pravé jméno, že? - Třicetiletý Sanjuro vám bude stačit. "Špageťák každým coulem". Takmer celá prvá polovica je skvelá nielen vďaka fantasticky charizmatickému prejavu Tošira Mifuneho (na ktorého sa Eastwood, nech robí čo robí, nechytá), ale aj vynikajúcej dynamickej akcii (tak bleskovo sa oháňať katanou len tak niekoho nevidíte) a takmer satirickému nadhľadu (nečiernobiele postavy a ich parodizovaná pozícia v spoločnosti, vplyv západu a niekdajšie pomery a spoločenské postavenie samurajov zapadnuté prachom času a zosmiešňované vidieckymi odpadlíkmi hrajúcimi sa na yakuzu). Druhá o kúsok slabšia. Zaujímavé je sledovať ako tvrdohlavo a presne od týchto filmov opisujú ich americké remake až do takých detailov, ako je steblo trávy v ústach či súboj na pravé poludnie... a dôjde aj na kolty! Hlavné klady: Mifune, niektoré hlášky, skvelý humor a jednoducho parádny Satov soundtrack, ktorý som si nevýslovne užíval. 85% (23.04.2014)

Rovnako ako pri Siedmych samurajoch platí, že "rovnooký" remake ma oslovil viac, ako originál. Je to tým, že prostredie divokého západu mi pripadá divácky atraktívnejšie a čiernobiela kamera príliš nepridáva na atraktivite historických japonských exteriérov. Za následok to malo fakt, že ma film nepohltil a tak som sa začal po čase v tých podvodoch a motivácii postáv strácať. Rovnako aj po tomto filme platí, že Kurosawove snímky z jeho súčasnosti sú mi bližšie, ako jeho samurajské eposy. Film a poňatie jeho hlavnej postavy nemali vplyv iba na špagetti westerny, ale určite z neho čerpali aj súčasní "postmodernisti" Tarantino a Rodriguez. 2. POZRETIE: Po pomerne podrobnom porovnaní zápletky Telesnej stráže a Pre hrsť dolárov usudzujem, že Telesná stráž nie je horšia. Je komplikovanejšia po všetkých stránkach, ale stále (na druhé pozretie) zrozumiteľná. 3.POZRETIE: Telesná stráž je o niečo lepšia, ako Pre hrsť dolárov a plné hodnotenie si zaslúži. (09.11.2012)

Pustil som si Yojimba hneď po Dodes' ka-den, aby som sa zotavil. Yojimbo je dobrý film, i keď si v trojke mojich obľúbencov od Kurosawu miesto nezískal. Okrem iného aj preto, že tí smiešno-trápni jakuzáci z toho robili komédiu. Pri pohľade na pištoľníka s výzorom Elvisa som si uvedomil, že kolty, ktoré pomohli dobyť Západ obrali v Japonsku o prácu a dôstojnosť majstrov meča. Je to škoda, pretože meč podporoval prirodzený výber, zatiaľ čo kohútik stisne ktokoľvek. (05.02.2010)

Jak se praví už na začátku, padl rod Tokugawa a samuraj Sanjuro (Toshirô Mifune) přišel o svého pána, císaře. To jsou prosté okolnosti, ze kterých vychází první film Akiry Kurosawy, který jsem zatím viděl. Tento legendární japonský režisér je jednoznačně právem nazýván mistrem. Jeho film Yojimbo má mnoho kladů od nominací na Oscara oceněných kostýmů, po syrový humor, přesvědčivé charaktery postav nebo velkou podobnost s westerny, na čemž se mimo jiné podílí i pěkná hudba Masaru Sata. Akce, zejména pak šermování samurajským mečem, je zde minimum, zato je však skvěle ztvárněná, rychlá a svižná. Ale myslím, že to vůbec není to hlavní, o co ve filmu jde. Tím je totiž příběh samuraje Sanjura, který přišel o pána, jinak řečeno - ronina. Okolnosti jeho cesty jsou dané a vše, co se přihodí, je očekávatelné. Ale samuraj musí být služebníkem, aby byly jeho činy správné, nebo alespoň omluvitelné. Bez zavedeného principu mu zbývá pouze bojový výcvik, který se velmi úzce váže na přísnou disciplínu. Boj nastává, jen když není zbytí. Samurajovým účelem není prolévat krev, pokud to není nezbytné (i takový případ může nastat, o čemž i tento film vypráví), nebo pokud si důsledky nežádají opak a zabití si ze své vůle přeje pán. Co se však stane, jestliže čestný bojovník a ochránce zájmů svého ctěného pána pozbude svého účelu? Nevyhnutelnou cestou je stát se yojimbo - tělesnou stráží. Tento film zkoumá propastné morální rozdíly mezi dvěma zdánlivě totožnými životními cestami. Yojimbo je osobní strážce, ale také placený zaměstnanec za prolévání krve pro dobro svého zaměstnavatele, čili z jiného pohledu i vrah. Na této cestě už není žádné ospravedlnění činů, žádný cíl, žádná vznešenost ani čest. Yojimbo je pro samuraje, který přišel o pána a tedy i o účel bytí, nevyhnutelnou, ale i nepřijatelnou změnou. Tento film vypovídá právě o této změně, která je krvavá, krutá, občas i syrově směšná a hořká. Kým je Sanjuro na jejím počátku a kým na jejím konci? Hrdinou, který ubližuje jen těm zlým? Tento film mi nejvíce připomněl jeden důležitý axiom o životě těchto legendárních bojovníků; Samuraj nerozhoduje, činí. Nikdy naopak. Kdo zemře a kdo ne, to není jeho volba. (18.02.2006)

Ryuzo Kikushima a Akira Kurosawa napsali opravdu výborný scénář. Scénář tak skvělý, který vystačil ještě na dvě za originálem nezaostávající předělávky. A v tom je právě to kouzlo, ať už toho hlavního drsňáka hraje Toshiro Mifune, Clint Eastwood nebo Bruce Willis (všichni skvěle) hlavní krása je v tom příběhu. Ale to jsem trošku odskočil. Kurosawa je výborný režisér a v "Yojimbu" jsou některé scény opravdu skvělé. Vše podtrhují dobré herecké výkony zvlášť Toshiro Mifune je hustej. Ale bez hudby Masara Sata by byl film skoro poloviční. Mě osobně se toto, pro mě třetí, setkání s Kurosawou zamlouvalo víc, než také výborný film "Sedm samurajů." (08.01.2006)