Pearl Harbor

Pearl Harbor je zřejmě tím nejkýčovitěji patetickým hollywoodským dílem, jaké jsem v životě viděl. V tomhle ohledu možná kdekoho svádí označit za vítěze Bayův Armageddon, ale tam byl všechen patriotismus a heroismus naprosto záměrný, udržující příběh plný nesmyslů v komických sférách čisté vypravěčské potěchy. Tady se ale všechno bere strašně moc vážně, což je vzhledem k námětu pochopitelné, ale v souhře s naprostým antirealismem veškerých dějových zvratů, vycucaných z nějaké univerzální filmařské příručky pro klišé a masovou zábavu, to z filmu zároveň činí takřka nesnesitelně vlezlé a navíc ukrutně dlouhé arogantní předvádění. Bay má pravda řemeslo v malíku, všechno pod jeho vedením strašně dobře vypadá a scéna náletu má úžasný audiovizuální náboj, ale narativně tenhle chlápek bloumá skrze nudnou romanci a náznaky strhujícího dramatu a naplno ukazuje, o kolik je horším režisérem než třeba přirozený humanista Spielberg. Nejlepší na filmu je tak v konečném součtu hudba od Hanze Zimmera, která takřka okamžitě zkultovněla, a přirozený půvab sympatické Kate Beckinsale, přestože jí scénář dohodil dost nemožnou roli.. (01.12.2016)

Jedna hvězda za nálet Japonských letadel na námořní základnu v Pearl Harboru a dvě hvězdy za zpracování Doolitleova náletu na Tokyo. Útok na námořní základnu s kotvící flotilou byl proveden zdatně a překonal staršího filmového bratra Tora Tora (jen díky počítačovým efektům). Odvetný úder letky bombardérů B25 Mitchell pod vedením generála Doolitla, které po speciálním výcviku odvezla letadlová loď USS Hornet na dosah Japonska mne z filmu potěšil nejvíc a ani jsem jej tam nečekal. Myslím, že je to poprvé co tuto akci někdo zfilmoval a je to dobře. Střední bombardér B25 totiž vůbec nebyl konstruován pro starty z letadlové lodi a už jen tento úkon je hodný obdivu. Mé druhé smeknutí je všem členům osádek a pilotům, protože se všichni na akci přihlásili dobrovolně a všem bylo jasné, že se s největší pravděpodobností nevrátí. V nejlepším případě je čekalo nouzové přistání kdesi v Číně, v horším zajetí Japonců. Řadu těchto letců také Japonci brutálně popravili. Doolitle měl štěstí, že nálet přežil, dostal se ke spřáteleným silám na Čínském území a posléze zpět do USA, kde byl povýšen na generála (ve filmu jej ztvárnil Alec Baldwin). Traduje se , že Japonci pak při následné okupaci jako pomstu za pomoc americkým letcům zabili až 250 000 lidí... U Doolitla a jeho chlapců je patos a patriotismus zcela na místě a pro Yankees je odvetný nálet na Tokio něco, čím je pro Brita Bitva o Anglii.. Ohledně love omáčky táhnoucí se filmem nemám moc co dodat. Je to zkrátka nutné pojivo pro dnešního diváka k historickým událostem. Vše samozřejmě vrchovatou měrou završuje všudypřítomný americký patriotismus, který my moc nechápeme. Oni jsou ale jiní. Každopádně Pearl Harbor byl pro Američany stejné trauma jako 11.září. Nedivme se jim, že stále je tu potřeba se k těmto tématům vyjadřovat. (23.01.2011)

Možná jednou příjde den, kdy se Michael Bay vyhrabe z filmů typu: "Hej Michaeli, mám tady docela dobrej nápad a ucházející scénář. Oskara za to sice nedostanem, ale s tim velkym rozpočtem se z toho udělá kasovní hit a my všici budem v balíku. Co ty na to? - Ok, beru Jerry." Uznávam že většina jeho filmů (až na tupé Mizery, Armaggedon, ...) jsou hezčí průměr a docela dobré akčňáky plné odvahy a bla bla bla, ale taky by už mohl natočit něco pořádného, co MÁ alespoň ucházející příběh. Jinak ty dvě jsou za kvalitní bojové scény (u Baye rozumně efekty), blbého Ben Aflecka (jak již bylo řečeno v Team America) a fůru nelogických paskvilů (rejža asi místo hodin dějepisu klátil spolužačky na záchodcích). (22.08.2007)

Božský Michael počtvrté! V první půlce vykouzlí krásnou romanci s podmanivě melancholickou hudbou Hanse Zimmera, v té druhé se zase vytasí s tou nejbrutálnější demolicí vůbec - Pearl Harbor se zmítá v příšerných mukách, nebe osvětlují monstrózní výbuchy promakané do detailů a celým bojištěm se v neskutečných kamerových záběrech míhají nepřátelské letouny. V této bezmála třiceti minutové akční sekvenci jsou desítky momentů, které Vás katapultují z křesel, abyste se do nich zase s nevěřícně uhranutým pohledem vrátili. Vše je prosázené Bayovými typickými záběry a také samozřejmě nezbytným vlastenectvím. Za Daredevila bych Benu Affleckovi nepřihrál ani párek v rohlíku, pod vedením Pána akce se však zase stává obstojným hercem. Ukázkový milostný trojúhelník. A písnička There You'll Be mohla zaznít snad jenom zde. A nemyslím si, že se propojení explozivní akce s romantickými pohledy a slovy nepovedlo. Neuškodilo by pouze vystříhat trochu toho patriotismu. Zažil jsem pocity krásy, lásky, marnosti, odhodlání, zoufalství, oněmění a melancholie. Impulzivní Bay znovu dokázal, že filmy obřích parametrů točit umí! 140 miliónů dolarů(rozpočet)/449,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (09.11.2007)