Vzpomínáš na Dolly Bell?

Celovečerní hraný debut Emira Kusturicy se často nese v lehce nostalgickém tónu. Nejednou jsem si vzpomněl na tvorbu české nové vlny, především pak na trojlístek Forman - Papoušek - Passer. Vděčnému tématu dospívání a prvních sexuálních zkušeností se Kusturica ujal pevnou rukou a téměř jako zkušený matador a ostřílený mazák dává divákovi možnost nahlédnout pod pokličku vcelku poklidného života jedné rodiny na předměstí Sarajeva. Co mě na snímku nejvíce oslovilo, nehledě na "vztah" Dina a Dolly Bell, bylo vyobrazení vztahu mladíka a jeho otce. Ač se to na první pohled možná nezdá, oba muže pojilo velmi silné pouto. (07.01.2008)

Kdysi jsem kustoricovy filmy tolik nemusel, přišly mi nařvane a bláznivé. Nyní mám z nich, nebo alespoň z tohoto, jiný pocit. Je v nich přirozenost života. Vsechno je akceptovane, všechny figurky milované, nikdo neni souzen; přesto je vse i humorným zrcadlem a karikaturou. Už tato prvotina je vyzrálou výpovědí, hotovou malbou. Kusturica znamená: všechny paradoxy a protiklady zivota těsně vedle sebe na malé ploše, až se to zdá absurdní, ale díky teto optice vidíme jaký život sam skutečně je: bolest mladicke lásky hned vedle pouhé pudovosti, komunistické fráze hned vedle otcovske moudrosti, marxistické diskuze zazvuku bosenské orientální balalajky. Cosi z této balkánské rozjarenosti zasahuje až k nám na Moravu a na pražský Zizkov. Vlastně to vsichni důvěrně známe: je to i o nás, o našem dospívání. Zname komunistické bezcasi, jihoslovanské řeči takřka rozumíme: jen je toho nějak o něco víc prevela, než jsme zvyklí z naší poklidné kotlinky. Ale stačí popojet kousek na Slovensko - a ono balkánské cudo začíná houstnout a kapalnet. (09.11.2016)

"V každém okamžiku se v každém směru mírně zlepšuji". Toto je životní cíl pubescenta Dina (Slavko Stimac), který v holubníku ukrývá děvku Dolly Bell. Logicky je to jeho první láska a první sexuální zkušenost. Není to ale jen o tom. Dialogy běžné bosenské rodiny v šedesátých letech jsou prostě nepřekonatelné. Rodina trpí po půlnoci stranickými schůzemi, jež svolává opilý otec, titovský aparátčík. Návštěva tety je velký skeč hodný Felixe Holzmana. Tento film má mnoho dalších kladů o kterých je nesmysl psát, nutno vidět. Obávám se, že se stejně jako u Feliniho Amarcordu, Darmošlapech a Tornatoreho Maleně jedná o Kusturicův autobiografický příběh dětství. Ovšem velmi dobrý! (26.07.2011)

Těžké dospívání chlapce z rozpadající se rodiny v realitě komunistické Jugoslávie. Otec , vášnivý alkoholik, kuřák a komunista pomalu umírá na rakovinu. Jeho rodina už mnoho let čeká na přidělení lepšího bytu. Prostřední ze 3 bratrů poznává prostitutku Dolly Bell. Ta dočasně bydlí u něj ve stodole. Nejdříve se víc než o ní zajímá o hypnózu a autosugesci větou: "Každý den se v každém ohledu mírně zlepšuji". Později se do ní zamiluje... Smutný obraz periferie Sarajeva, myšlenkových pohnutek protagonistů, beroucí si hodně inspirace z české nové vlny. (Film mi připomíná Paskaljevičovu tvorbu - není divu, ten také studoval na pražské FaMu) Vtipné a zároveň moc smutné. Rozhodně velmi odlišné od pozdější Kusturicovy filmové tvorby. (17.11.2006)

Emir Kusturica a jeho balkánská debutová zpověď doby. Domy, do kterých by slušný člověk nevlezl. Kolotočáři na rozmáčené a rozblácené louce. Čtrnáctiletí kluci vyhulující u střelnice, zalejvající kouř travaricí, kterou jeden z nich ztopil ožralému fotrovi. To, že je vedro k zbláznění, kamera radši ani neukazuje. Trošku zoufalství, ale po Balkánsku. Takže takové hezké zoufalství. (05.04.2023)