Smrtihlav

Pokud nic nevíte o Heydrichovi, nebudete se ve filmu orientovat. Pokud o něm něco víte, nedozvíte se nic nového. Navíc od půlky se film zaměřuje na filmaři notoricky omílané téma atentátu na Heydricha. V této oblasti samozřejmě zůstává nepřekonaný český Atentát. Zde bych pochválila velmi živou kameru a podařený vizuál. Za sporné považuji umístění nádoby na cukr v bytě odbojářky. Samotné její využití jako dekoračního předmětu již vede diváka k jistým pochybám, zda tvůrci věděli, co mají v rukou za rekvizitu. Slovenský nápis v době, kdy se vlastně Slovensko stalo nepřátelským státem, považuji za značně nepravděpodobný. (08.04.2021)

Byla to zásadní odbojářská akce, o které u nás musel slyšet každý školou povinný. A velmi podrobně a velmi věrně se k ní vyjadřoval i nedávný Anthropoid, což je možná největší kámen úrazu. Sledujeme totiž něco, co jsme nedávno dělali, jen s rozdílem toho, že tentokrát je první polovina věnovaná výhradně Heydrichovi a jeho narůstajícímu vlivu. Neřeším ani tolik odklon od historických faktů, spíš mi vadí, že tvůrci spojili dva příběhy, jenže ani s jedním nepracovali pořádně (na prominentního nacistu totiž na dlouhé minuty zapomeneme a sledujeme chystaný atentát). Je to tím pádem zkratkovité (hoši se nám zamilovali, ale divákovi je to na základě kvapného uchopení tak nějak jedno, mdlé vylíčení odbojové skupiny Tři králové také zrovna nepotěší), divák ani nemůže překousnout, že pražské lokality nahradila Budapešť. Holt kulisy Pražského hradu okecat prostě nejde. Chybí drive, chybí atmosféra, chybí nálada. Emoce a napětí zrovna tak. PS: Démonické scény vyhlazování vesnice ještě jaro nedělají. (16.10.2017)

Tak už tu máme druhý novodobý film věnovaný atentátu. Na jednu stranu si cením, že toto téma českých dějin stále vábí filmaře. Máme být nač pyšní, ale o tom už tu byla řeč mnohokrát a tak to tu nebudu ani po sobě ani po jiných opakovat. Bohužel téma vábí filmaře cizí, nikoliv naše. To jednak mrzí a jednak se to bohužel vždy projeví na zpracování. Cizí divák to asi nepozná, náš ale určitě a válečným fajnšmekrům se u sledování často kroutí palce u nohou nad nepřesnostmi či dokonce nesmysly. Smrtihlav tak může fungovat na evropského diváka, který nic neví o událostech v Praze roku 1942 a na kterého může působit dokonce mírně osvětově a poučně... řadu věcí ale nepochopí vůbec, např. kdo byli legendární Tři králové atd... Oslovení širších mas jsem si ale vždy cenil. My co to téma známe a známe jej dobře už tak nadšení nejsme. Jediné co musím na rozdíl od Anthropoidu uznat, že mi kluci byli sympatičtější v tomto filmu. Čišela z nich ta nehraná mladost podobně jako z Hádka v Tmavomodrém světě. Ohledně reálií to byl ale děs a běs ale nebudu to tu rozepisovat. Dá se říci, že skutečnosti se film držel jen zvolna a to zejména v období atentátu a po něm. Ne vše ale bylo vyloženě špatně. Ačkoliv lokace nesouhlasily a to nejen místně ale i dispozičně, přesto jsem tam viděl snahu o ztvárnění dobových reálií a maximální autentičnost. Například i sebevzdálenější obchůdky, krámky a vjezdy do dvorů nesly české názvy atd... trochu hůř dopadla zpívaná hymna a já si jen vzpomněl na anglické a pro Brita nevyslovitelné bratřřřřzzřři v Anthropoidu... Ale jak říkám, snaha se cení. Ti kluci si to určitě zaslouží! Dávám tak o hvězdu méně než minule. Vím že je těžké točit 70 let staré události. Místa jsou jiná a každý použitý předmět je třeba dobře volit... Přesto trochu mrzí, že když už do toho někdo takto jde na plno, má tam tolik nesmyslů a někteří skuteční hrdinové ve filmu zcela chybí!!! Jako odpustím vše, ale vypustit jen tak některé z našich statečných výsadkářů?! No tedy!!! To jste mně dost nasrštvali !!!! Film má i pár silnějších momentů mezi něž řadím hlavně rodinné scény po zradě Čurdy, které velmi podtrhovala hezká a dojemná hudba Guillaume Roussela. Muselo to být vážně strašné a strašné výjevy nejen pro děti... Kdyby si rejžové a štáby spolu sedli a oba filmy skloubili dohromady, asi by to bylo geniální. Takhle každému něco chybí a jsou to jen dva normální filmy ač jimi být nemusely... Dvě ampule cyankáli. * * (06.11.2017)

Více, než Anthropoid připomíná HHhH Cruisovu Valkýru. Ač koprodukční, je to spíše hollywoodský pohled na danou látku. A zatímco film s Cruisem v roli von Stauffenberga je skvělý zážitek těžící z propracovaného plánu převratu, HHhH je filmem, ve kterém vysvětlení pozadí atentátu jakoby chybí. Scénář není dost chytrý a pro diváky, pro které ty reálie nejsou automatické, musí být velmi matoucí. Problém jsou i herci, mezi nejvýraznější tváře patří Rosamund Pike jako Lina Heydrich a Mia Wasikowska jako Anna Nováková, přičemž Jason Clarke hraje Reinharda Heydricha jako robota, bez emocí, bez zájmu. A na zobrazení Liny Heydrich věrohodnost celku stojí a padá. Lina von Osten nebyla elegantní blondýnka z lepší společnosti, kterou za války trápil jen manželův nezájem. Lina von Osten byla typickým člověkem, kterého formoval vztah k půdě, pocházela ze zchudlého statku na ostrově Fehmarn a společně se svou rodinou našla koncem 20. let smysl v aktivitách spojených s NSDAP. Film se shoduje pouze v jejím vlivu na směřování kariéry Heydricha po vyhození od námořnictva. Její další osud byl velmi odlišný od zkratky, která je zde prezentována. Souhrnem tedy HHhH patří mezi ty slabé filmy inspirované atentátem. Totéž nutně neplatí o předloze Laurenta Bineta. (24.03.2021)

Film bez réžie. Bez názoru, nálady či pocitu. Akoby ste nechali čisto technického kameramana sfilmovať scenár. Prvá, možno zámerne studená a odmeraná polovica sledujúca Heydricha, je aspoň zaujímavá - real life vrahovia podobného kalibru budú vždy dokumentaristicky vďačnou témou. Druhá polovica ale nemá ani postavy. Má iba nejaké beztvaré figúrky, ktorých pohyb sleduje s rovnakým odstupom ako Heydricha - pričom majú byť naopak kontrastom k jeho chladnému démonizmu. Finále obdobne nemastné neslané, bez štipky napätia. Anthropoid : Smrtihlav prekvapivo 4:2. (18.06.2017)