Prezident Blaník

První třetina, kdy Tonda Blaník kandiduje na prezidenta, naprosto senzační; druhá třetina dost divná a slabá, aby to závěrečná třetí třetina, když už se odkryjou všechny karty, vytáhla zpět do pater skvělý zábavy. Já se zasmál, pobavil se, to u komedie považuju za podstatný. U politický satiry obzvlášť. Jistě, film moc nefunguje jako film, to je vidět - vznikal narychlo a aktuálně reagoval, takže to ani jinak nešlo. Hodně problematická je i aktuálnost/nadčasovost Prezidenta Blaníka, protože už při premiéře v únoru byly některé říjnové volební vtipy ("lithium do každý rodiny" nebo babišovská pusa Prchalovi, resp. Blaníkova Žížalovi) dost passé. Jinak je to ale starý dobrý Tonda Blaník, jeden až dva díly seriálu roztažené jako celovečerák. Což je fajn - vždy mi vadilo, že kraťoučký díl má sedm osm minut a hotovo. Sice to znamená, že úroveň vtipů trochu kolísá, ale povětšinou jde o klasického Najbrtova Blaníka. Docela mě mrzelo, že Václav Havel zasáhl a Blaník nedotáhl svůj životní plán k dokonalosti... (11.03.2018)

Některé narážky zestárnou a lidé jim za pár let nebudou rozumět, jiné přetrvají, protože jsou prostě obecnějšího rázu - například Miloš Zeman jistě není ani první, ani poslední, kdo vyznává "kreativní práci s ústavou." Problém celovečerních verzí seriálů je tradičně v tom, že divákovi připadne, že sleduje více slepených dílů za sebou, takže i Prezident Blaník by potřeboval zkrátit. Potěšující je, že hlavní trio postav bylo rozvedeno více do hloubky, i když pořád jen v tom komediálním rozměru. 90%. (05.02.2018)

České filmy nemám vůbec v lásce. Většinou se jedná o zbytečné a infantilní "slátaniny", jejichž sledováním ve velkém počtu umírají buňky mozkové. Avšak občas se v záplavě tohoto filmového hnoje objeví i skvělý počin, který mohu s klidným svědomím doporučit. Prezident Blaník mezi tyto počiny právem patří, jelikož se jedná o skvěle vybroušenou satiru, kterou pozná a pochopí každý, kdo se, byť jen okrajově zajímá o politické dění v naší zemi. Rovněž potěší i interakce s některými politiky či prezidentskými kandidáty. Skvělá práce! „MILOŠE DO KOŠE!“ (08.04.2018)

Sem tam nějaký vtípek, drobná narážka či zajímavé cameo (dá-li se to takhle nazvat), ale jako politická satira je to hodně bezzubé. Tonda Blaník mluví sprostě, ale na rozdíl třeba od britského kolegy Malcolma Tuckera (Je to soda), to funguje jenom občas. Pobavila mě tedy hlavně lumpenkavárna, zato scény s Václavem Havlem jsou už snad humoru zcela prosté. Jinak řečeno, na začátku to chvíli docela jelo, ale vzápětí tomu začala docházet šťáva, až se to tak nějak dobrodilo k závěrečným titulkům. (08.04.2018)

Politická satira v kině dlouho chyběla. Vlastně si ani nevzpomínám, kdy to bylo naposled. Jestli vůbec. Každopádně za úspěchem celovečerního Blaníka vidím tři důvody. Prvním je načasování, kdy ještě z lidí plně nevyprchaly emoce z prezidentské volby a celého toho humbuku kolem. Druhým je dobrovolná i nedobrovolná účast mnoha známých tváří české politiky, zpravodajství a kultury. A třetím je určitě odvaha, se kterou šli tvůrci do tohoto projektu a současně také určité riziko, že specifický a vulgární Blaníkův humor nemusí sednout zdaleka každému. Trochu zamrzí jen poněkud nedotažený konec, ale na druhou stranu chápu, že tvůrci měli málo času na postprodukci v závislosti na výsledku prezidentské volby. (20.02.2018)