Violet Evergarden

Z Violet Evergarden mám takové smíšené pocity. Rozhodně se tam našly hezké melancholicky laděné momenty, které mě dojaly až k slzám (za peak seriálu považuju 9. a 10. epizodu). Nicméně příběh o dívce, jež byla za války pouhou zabíjející schránkou bez emocí, a která se následně po skončení války léčí ze svých traumátek prostřednictvím dopisů hledajíc význam slova "Aishiteru" na mě působí docela tuctově a utahaně. Řada příběhů dle mě tlačila přespříliš na pilu, ale i tak musím říct, že ve mně některé epizody něco zanechaly. Co mi však vadilo byla neúplnost příběhu - tedy že člověk nemá absolutní ponětí, odkud se Violet k majorovi dostala a proč je schopná bez mrknutí oka sejmout celou nepřátelskou jednotku. Mít k příběhu větší background, hodnotím možná výš. I přesto bych však seriál doporučila... myslím že je to fajn melancholická jednohubka, která sice neohromí, ale ani nezklame (27.12.2022)

"Máš krásné vlasy. Určitě si na nich zakládáš." "Chcete je prodat?" Naše Prťata o Violet Evergarden mluvila už dávno. Nevěděl jsem, co mám čekat, je to však velmi dobré (přestože to nedosahuje kvalit Made in Abyss)! Samozřejmě, animace je super a hudba seděla doslova výborně, to, co mě však zajímalo nejvíc, byl charakter samotné Violet a její bezemoční vojenské/strojové vyjadřování: "Drazí rodiče! Nemám co hlásit." Přestože se to časem obrušovalo, jak Violet začala rozumět a cítit (v úvodu jsem přemýšlel, zda není android), našlo se něco téměř v každé epizodě. Seriál hodnotím i se samostatnou bonusovou epizodou, která podle mě při závěrečném "čtení" dopisu představuje vrchol celé série.  ■ Na rozdíl od ostatních nemám pocit, že by poslední tři epizody k seriálu nepatřily - mají smysl z hlediska vývoje Violet a vývoje lidí kolem ní. (12.07.2023)

Krásná, překrásná animace, velmi vhodně a mile ozvučeno, ending vždy uměl dokreslit závěrečný pocit, ale jinak je to tuctový příběh ať už lehce či silně tlačící na pilu. Na světě je mnoho takových příběhů, kdy se pomalu s hlavním hrdinou/hrdinkou učíme rozumět lidským emocím, kdy rodiny ztrácejí své blízké, kdy stačí málo, pár trefných slov a lidé jsou hned šťastnější. Tohle je jeden z nich a nepřináší nic nového. Dokonce má velmi kolísavou kvalitu. Asi do pátého dílu mě to moc nebralo, pak to nabralo lehce spád, kolem 10. dílu vyvrcholilo, aby to skončilo 13. lehce neukončeným dílem. Není to špatné anime. Je odpočinkové a když se necháte, dojme vás. Logika do něj nepatří, racio nechte zavřené, tady vítězí patos. (06.04.2019)

Že u děl KyoAni bývá audiovizuální stránka na špičkové úrovni, je v kruzích diváků anime všeobecně známo a jen málokdo by to mohl rozporovat. Že se jim šikovně daří podávat lidská dramata a psychologická díla, jsme se rovněž přesvědčili, a to především jejich počáteční tvorbou. Někdy se jim však namísto nápaditého díla podaří vytvořit pouhý kýč, a takovým příkladem je právě Violet Evergarden. Po přečtení synopse si lze snadno domyslet, jak se bude příběh o dívce bez emocí vyvíjet, ale zhruba do osmého dílu se tato prvoplánová zápletka drží v rozumných mezích. Občas to sice trochu smrdí patosem, ale není to nic, co by bylo větší vadou – právě audiovizuální stránka a zdařilé budování fikčního světa z toho dělají vcelku příjemnou podívanou. Někdy od devátého dílu však přichází velký pan Patos a začíná řádit zcela nemilosrdně. Do psej matere, prečo to všetko musí být tak patetické a vyumělkované?! Kde bylo možné vytvořit prostor pro emotivní scénu, tam ji tvůrci nacpali, kde bylo možné pustit na plné pecky orchestrální hudbu, tam ji pustili, a jakmile Violet už postopadesáté zmínila, že jí smaragdová brož připomíná oči mrtvého milovaného nebo při pohledu na ní začala zas a znovu pateticky vzdychat, pokoušela se o mě chuť jí tu brož narvat do hloubi vývodu vylučovací soustavy. Pokud si libujete v kýčích a sledujete anime proto, že chcete být dojati, případně je pro vás audiovizuální stránka nadevše, tak vám mohu Violet Evergarden směle doporučit – tohle anime je přesně pro vás. Já ten patos však stále ještě cítím mezi zuby. Slabší 3*. (24.01.2021)

Violet Evergarden nastupuje pracovat jako tzv. Auto Memories Dolls. A sama, jako panenka – blonďatá, krásná, absolutně bez emocí a s mechanickými rukami, přijímá veškeré příkazy ve snaze se naučit žít nový život. Díl za dílem ji sledujeme nacházet a učit se porozumět emocím a postupně se dozvídáme i o její temné minulosti. Ovšem ne tolik, abychom pronikli ještě dál – tvůrci nám bohužel zatají Violetin původ a odkryjí pouze časový okamžik a vztah, kolem kterého se celé anime v podstatě točí a otáčí. Viktoriánský až secesní nádech, povznášející instrumentální hudba, krásná animace, mini příběhy tlačící na emoce, propagace psaní dopisů a FAN SERVICE. 70% zaslouženě, víc dílů už by asi bylo nesnesitelných. (16.01.2020)