John Wick 3

Vypadá a zní to absolutně božsky a choreografie bojových scén je fenomenální, ale to nic nemění na tom, že mě John Wick jako ultimátní stroj na zabíjení naprosto nebaví. Takto jednotvárnou a charakterově prázdnou postavu jsme tu dlouhá léta neměli a Reeves je v téhle roli navíc vyloženě prkenej. Štěstím je, že tvůrci jsou v kontaktních soubojích a přestřelkách o level výš než veškerá konkurence za poslední dekádu, jinak tato série nemá co jiného nabídnout a skončila by v propadlišti dějin. Je až s podivem, jaký kvalitativní nárůst po vizuální stránce v prvním pokračování nastal. A díky za něj, protože jako učebnice akčního řemesla to funguje na jedničku, akorát ta veškerá výplň okolo mě zatím bohužel zcela míjí... Nicméně ani příště v kině chybět nehodlám. 6/10 (John Wick series: JW 5/10 JW Chapter 2 6/10) (02.08.2019)

Pro mě jsou ve filmu stěžejní dvě věci – nápady a atmosféra. A obojího má John Wick 3 na rozdávání. Při scénách v New Yorku jsem si připadal, jako by Blade Runner splodil dítko s frenetickou akcí typu Hard Boiled. Opravdu dlouho nepamatuju tak nádherně nasvícený, atmosférický, obrazově výživný akční kousek, který by v kontaktních bojových scénách tak překypoval nápady, a ještě k tomu tak fantasticky ozvučený, že cítíte každý úder a slyšíte rozdíl, když Jonathan střílí z Magnumky a pak přejde k brokovnici s jejími typickými dutými zvuky. A ještě jednou musím zopakovat to stěžejní slovo – nápady!! Nikde jinde, v žádným jiným filmu, jsem neviděl tak invenčně použitou sílu koní, v žádným jiným filmu jsem neviděl tak dobrou bojovou scénu s nožemi (konkurovat by tomuhle mohla snad pouze kuchyňská scéna v Evansově The Raid 2) a zároveň blahořečím cvičitelům pejsků, ti co tam předváděli, to je na dlouhý potlesk. A víte, čekal jsem, že dějově to bude převařený čajíček, ale i v tomhle ohledu to dávalo smysl a ta mytologie, se svými zákona a pravidly, které nelze překročit, má cosi do sebe a baví mě. A Keanu Reeves? Jeho kondici v 55-ti letech obdivuju, já když se potřebuju dostat do 2.patra, raději jedu výtahem a on tady seká fyzicky náročné hmaty jak na běžícím pásu a to je o 8 roků starší :o) Těším se na čtyřku, sem s ní! (24.05.2019)

Stále to nejlepší řemeslo, jaké současný Hollywood nabízí. Pečlivě nastavená pravidla fikčního světa ale poprvé nejsou důsledně dodržována a John Wick tak ztrácí pevnou půdu pod nohama. Akční scény se až příliš často podřizují tomu, aby Wick mohl dál pokračovat a nikoli jeho preciznosti, takže záporáci nevytahují střelné zbraně tam, kde se to nehodí (i když je mají), případně nespěchají, aby hrdina mohl znovu na nohy (leč nemají na co čekat). Nemluvě o tom, že Wick poprvé přestává být svébytnou figurkou a je až nepříjemně často nástrojem jiných. Není to tak, že bych se nebavil. V jednotlivých scénách jsem si šeptal "wow" a někdy i téměř hýkal nadšením. Ale celek je asi tak o 30 minut delší, než by bylo záhodno (to strojené levelování napříč zástupem nepřátel je tentokrát už přeci jen trochu únavné) a asi o dvě třídy hloupější, než co předváděly předchozí díly. Méně by tentokrát opravdu bylo více. Ale čtyřce stejně neřeknu ne, protože takhle nápadité a důsledně vystavěné akční scény ve stylu Jackieho Chana dnes zkrátka už nikdo jiný netočí (včetně Jackieho samotného). (18.06.2019)

Všechno to začlo zabitím štěňátka a ukradením Mustangu. O tom byla jednička. Ve dvojce John zahřeje klouby na správnou provozní teplotu a tak nějak musí pokračovat v tom co začal, respektive s čím si začala partička ruských mafošů. Trojka je o pouhém nesení následků. Prakticky ihned po úvodních titulcích začne zběsilá akce a já si zase musel vzpomenou na chudáka Marhoula a jeho Nabarvené ptáče. Zatímco jeho téměř ukřižovali za to podotýkám jen naznačované násilí, John Wick je asi jiná liga. U něj z kin třesoucí se kritici zřejmě neodcházejí. Já tedy nic takového nikde nečetl ani neslyšel. A to mi sakra věřte, tady se nenaznačuje. Když štvaný John na nějž je vypsaná odměna někomu vráží kudlu do oka, tak mu jí tam vráží. Když někomu bodá dýku do lebky, tak druhou pěstí zhusta bouchá do kudly aby už sakra projela lebeční kostí... A když je nejhůře, zneužije k násilí i zviřátka. Že komisař Rex umí trhat ví i malé děcko, ale jakou zbraní umí být Hatátytlá, to už leckdo neví. John ano a proto se mu z každé další situace daří unikat. Jenže. Za čas vám ty akční likvidace hord útočníků začnou i přes originálnost jednotlivých smrtí připadat jako nuda. Prostě je jich moc. Mrtví jdou do desítek, naštěstí se mění jak útočníci, tak lokace. Jakoby jste sledovali nějakou akční počítačovou hru a postupovali po různých patrech stále dál a dál až k bossovi. Co mně zaujmulo tak to byla americká vlajka v ústředí řádu, myslel jsme že takováto organizace je apolitická a nadnárodní... :-). No a ty jejich dálnopisy připomínaly tiskárny České pošty na nichž vám potvrzují dobírku. Ale třeba v tom byl nějaký záměr. :-) Sice to tedy šlo místy do stereotypu, ale i trojka si naplno udržela tempem moji pozornost a smekám před výkony Keanu Reevese, přeci jen je mu chalanovi už pětapadesát... Jestli je ale něco jisté, tak že nás čeká čtvrté pokračování. Hádám, že bude tentokráte hlavně v Continentalu a těším se na něj. Dávám tedy za 4 průrazné kulky co projdou i kevlarem asasínů řádu. * * * * (17.10.2019)

Kdepak Baba Jaga, Kostěj Nesmrtelný je to! Běloruský geroj, co nechce umřít, protože ví, že by ho poslali opačným směrem, než je manželka, zase headshotuje, bodá a mlátí pod nápaditou taktovkou zkušených chlápků od fochu. To jsou neměnné konstanty. Stejně jako to, že Reeves retardovaně běhá i hraje nebo že nastavená mytologie je zcela podřízená akci a všechny ty vzletné fráze pronášené se stříbrnými lžičkami v prdeli, nečinnost bezpečnostních složek či skutečnost, že vraždy na veřejných prostranstvích nejsou sebemenším důvodem k panice (jak kdosi vtipně vysvětlil ve FAQ na IMDb: „It´s New York city“) je potřeba brát s nadhledem a pochopením pro Wickovo svébytné universum. V apartmánech žánrového hotelu se vedle Garetha Evanse ovšem ubytovala jen úvodní živočišná bitka s chladnými zbraněmi (před ní pobavilo urychlené skládání revolveru ala buono Blonďák zaslechnuvší ostruhy) a třeba finále v Continentalu, byť s krásným „parabellum“ Vivaldiho, už bylo poněkud vyčerpávající a kryt byl občas na místě dřív, než přišel úder. Poslední „yeah“ poměrně jasně naznačilo, že se jede dál (někteří byli kvůli tomu schválně ušetřeni a mám pocit, že jistá lehce prošpikovaná osoba možná i popadne dech). Není důvod, aby tomu tak nebylo, když Kosťa Jonatán drží v rukou zlaté vejce, nicméně mám obavy, že už Stahelski začal klesat z vrcholu křivky.. (20.06.2019)