Smrt na Nilu

Ultraprecizně vyvedený whodunit, u něhož jsem zažíval i dost zvláštní a vítaný paradox - knihu jsem nečetl a vyústění neznal, ale viníka jsem zde odhadl poměrně záhy po osudném činu, přičemž mi to absolutně nevadilo a ani mi to nepřišlo jako slabina, nýbrž jako úmysl. Branagh totiž báječně směřuje pozornost spíše na proces hromadění vodítek nežli na prohlubování záhady. Celý film jsme ve vědění takřka kompletně srovnáni s Poirotem, jenž vše vidí nebo slyší (a když už leží opilý mimo dění, vše se doslechne od nevinných a spolehlivých svědků) a dedukujeme společně s ním - a společně s ním také můžeme tušit, kdo za vším stojí, ale soustředit se jen na shánění důkazů, které jsou rozprostřeny i všude po mizanscéně (respektive v ní chybí - červená barva na malování, ztracený šátek). A které scénář skvěle a rytmicky zvýznamňuje, stejně jako tradičně zacuchanou vzájemnou minulost aktérů. Odhadnutí konce tedy není chyba filmu, ale snad i jeho dominanta - že dokáže být takhle zábavný a rafinovaný jen v tom, jak propojuje diváka s vyšetřujícím protagonistou (a to i emocionálně díky rámujícímu prologu a epilogu), za to bych Kennetha fakt poplácal po zádech. Moc pěkný vizuál a skvělá kamera, která se v důmyslnosti rozebírání prostoru vyrovná i dílům Stevena Spielberga. Už teď jsem zvědavý na dojmy po další projekci. 90 % (13.02.2022)

Svérázně a sebevědomě zrežírovaná a zahraná detektivka. Branagh s precizností své postavy servíruje staromilskou, ale přesto svěží podívanou, která nepolevuje a chrlí na vás jednu informaci za druhou, bez toho aniž by snad spěchala, nebo přestala dýchat. Je mi velice líto finančního neúspěchu a budu moc doufat, že se dočkáme mnoha pokračování, alespoň na streamovacích platformách. Veliké, veliké překvapení! (02.07.2022)

Death on the Nile měla vždycky v sobě kousek čehosi luxusního, fantastického, úžasného. V češtině jsme dokonce na překlad původního románu z roku 1937 čekali až do roku 1985, ale už předtím látku proslavila adaptace s Ustinovem. Později tu byl seriál se Suchetem. A letos si můžeme odškrtnout vynikající novou verzi s Branaghem, na kterou se čekalo celou pandemii. Pro lepší zážitek bylo samozřejmě ideální připomenout si novou Murder on the Orient Express (2017). Kéž by vzniklo ještě několik takto báječných celovečeráků, protože Branaghův vztah ke světu Agathy Christie je nejen chytrý, ale i uctivý a zároveň odvážný. Nabízí eye candy záběry celé té plavby po Nilu, režijní práci s velmi zajímavými herci, vedle sošné Gal Gadot je tu klasicky dokonalá Annette Bening, dvojice Jennifer Saunders a Dawn French... Třešničkou na dortu byla stylová projekce v Boutique Cinema Přítomnost. (13.02.2022)

Mám detektivní žánr hodně rád a stejně jako Vraždu v Orient expresu jsem i Smrt na Nilu vyhlížel od momentu, kdy jsem věděl, že se na ní Kenneth Branagh chystá. Jeho zpodobnění Hercula Poirota je totiž skvělé, stejně tak i filmové zpracování je řádně opulentní a velikášské. Což je ale asi i kámen úrazu. Ačkoliv jsou totiž příběhy Agathy Christie detektivně na té nejvyšší možné úrovni, pořád se jedná o řádně komorní záležitosti. To zde ale úplně nepřipadá v úvahu. Od nádherné kamery, která reálně dělá reklamu na Egypt 30. let 20. století, nedokážete odtrhnout oči. Stejně tak i atmosféra té doby je skvělá, i když ten přehršel sexuálního napětí si tu Kenneth Branagh mohl trošku odpustit. S herci už je to trošku složitější a to především z toho důvodu, že je na nich vidět, jak teatrálně všichni přehrávají, aby Vás reálně rozčilovali všichni do jednoho (samozřejmě kromě Hercula Poirota, jemuž tu teatrálnost rádi odpustíte, ta k němu totiž tak trošku i patří). Ty jejich role, to byla plejáda zbytečných lidí. Kdyby se ten parník potopil a všichni do jednoho utopili, tak to nikoho vlastně ani nemůže trápit a film skončí dřív, než se začne vůbec něco dít. Největší překvapení pro mě nicméně byli určitě Russell Brand, kterého jsem nepoznal, dokud nepromluvil, a Emma Mackey, která mi hodně připomínala Emmu Stone. Film je určitě zajímavý zážitek, ale starší zpracování pro mě zůstaly nepřekonány. (11.02.2022)

To že jsem divný úchylák je o mě tak nějak všeobecně známo, takže hlavní otázkou pro mě u tohohle filmu nebyla věrnost/kvalita předlohy, nebo snad herecké výkony a výprava, ale... Knír. V prvním díle mě svojí megalomancí šíleně iritoval a strhával hrozně moc mojí pozornosti, což říkám jako člověk, co má sám na tváři dost divnou vousověc, ale zde... Puf, je sice pořád hrozně divně dvojitý a vypadá jako dva různě velké umělé kníry přilepené na sobě, ale je menší, usedlejší a konečně jsem si mohl opravdu užít film. A ten samotný je fajn, je to sice dost zlámané v kostech, ale když je něco adaptace číslo 5239, tak mi to nějak už moc nevadí, celé je to velké a opulentní, jako velká filmová, dobová detektivka funkční a Poirot je fajn, přestože scénárista si znovu neopustil zbytečnou akci tam, kde jsou jen šedé buňky, aneb Poirot by fakt neměl házet sekáčkem na maso a zaseknout jej do futer. (28.06.2022)