Fantazie

Nesmírně působivé a originální dílo, propracované do každého detailu. Disneyovky zrají jako víno. Čím starší, tím lahodnější. Snad jen promluvy mezi jednotlivými skladbami mi přišly trochu nadbytečné. Celý film můžete zhlédnout zde: http://video.google.com/videoplay?docid=-6259203294194759750# (11.08.2010)

Hm, pěkné obrázky. Ale dívat se na to dvě hodiny? Sorry jako! (pozdější dodatek bez emocí: Jako jo, chápu, že na svou dobu to bylo přelomové dílo. Fúze s hudbou a animací je nádherná, hlavně na začátku. A příběh s Myšákem se mi líbil. Čtyřicet minut tohohle audiovizuálního porna by ale klidně stačilo. Poslední dva příběhy byly už čirým utrpením. (28.09.2019)

Nejpůsobivnější byla samozřejmě závěrečná část s Musorgského Nocí na Lysé hoře v opravdu zajímavé úpravě, díky které je ta skladba ještě zmatenější než normálně. Jinak mě více vyhovovaly ty epické části a to především zrod Země a dinosauři za zvuků Svěcení jara od Stravinského, na rok 1940 jsem byl totiž překvapen hodně zdařilým ztvárněním jejich pohybů a chování (býložravci jsou opravdu býložravci a stegosaurus nepoužívá svůj hřbet jako brnění), samotný skon dinosaurů byl možná i malinko úsměvný, stejně jako, že sám vypravěč nezmínil asteroid ani jako variantu (ta teorie se mimochodem k mému upřímnému překvapení prvně objevila prý až v 80. letech) , ale co my víme, třeba to nakonec bylo zase úplně jinak. Každopádně obdobně jako uživatel fedoo mám problém s délkou filmu, jeho otravovalo to, že klasiku neposlouchá, mě naopak to, že tyhle fláky mám většinou už tolik oposlouchané a sžité se svými představami, že se mě to většinou tolik nedotklo, proto se mi také nejvíce líbila část s Musorgského hudbou, protože tu jsem si od prvního poslechu představoval téměř přesně tak, jak to nakonec ztvárnil i Disney v jednom ze svých nejpozoruhodnějších filmů jménem Fantasia. (26.03.2008)

Základní linkou Fantazie je osm melodií velkých mistrů klasického světa hudby: nejdřív vyslechneme Toccatu a D moll (J. S. Bach), poté nastoupí suita z Louskáčka (P. I. Čajkovskij), tu vystřídá melodie Paula Dukase Čarodějův Učeň (The Sorcerer´s Apprentice), inspirována Goetheovou stejnomenou poemou z roku 1797. Následuje má nejoblíbenější pasáž Svěcení jara (Igor Stravinskij) a originálně pojatá přestávka (Meet the Introduction), v níž si pod vedením klarinetisty užijeme krátký jam session. Poté patří prostor van Beethovenově Šesté symfonii, zvané ¨Pastorální¨, pak nám ve čtyřdílném Tanci hodin (Dance of The Hours) skladatel A. Ponchielli představí postupně Ráno, Odpoledne, Večer a Noc. Závěr patří Lysé hoře (M. P. Musorgskij) a Schubertově Ave Marii. Celé dílo uvádí a postupně komentuje Ceremoniář, jehož úlohy se zhostil hudební kritik a skladatel Deems Taylor, ovšem neméně důležitou osobností je dirigent Leopold Stokowski, věhlasný britský dirigent s polskými kořeny. Nahrávání hudby ve Philadelphia Academy of Music trvalo sedm měsíců, přesněji 42 pracovních dnů. Ona délka měla svůj důvod, protože Walter Disney chtěl uvést ve filmu zcela nový způsob hudebního zpracování. Orchestr snímalo 33 mikrofonů na 8 oddělených zvukových kanálů. (08.10.2014)

To, že Disney si výborně rozumí s vážnou hudbou, se mi potvrdilo u krátkometrážního "The Band Concert" z r.1935. Zatímco tam to byla spíše parodie, zde je spíše naladění vážné. Dokonce si myslím, že tento film není až tak filmem, jako spíš ukázkou toho, co film umí. A umí to dobře, co Casablanca znamená pro romantický žánr, Občan Kane pro mystifikační, Vesmírná odyssea pro vědeckofantastický, Psycho pro thrillerový, Mechanický pomeranč pro psychologický, Monty Python pro komediální... takhle mohu pokračovat do nekonečna - to znamená Fantasia pro žánr animovaný. Je jeho vrcholem. Až budu jednou přehodnocovat žebříček deseti nejlepších filmů, musí být v této souvislosti zmíněno jméno Fantasia. Na filmu mě zaujalo, že představy Disneyho a moje skryté pod vážnou hudbou jsou diametrálně odlišné a takový kontrast se vidí málokdy, přesto se mi obrazová část hodně zamlouvala. Za nejlepší část považuji proměnu léta na podzim, podzimu na zimu a do toho hraje fantastický Valčík květin od Čajkovského. Moje oblíbená skladba Modrá Dunaj má velkou konkurenci. Tím mimochodem mohu přejít k definici filmu. Shledávám ho jako spojení prvků Vesmírné odyssey (vážná hudba a její užití), Nekonečného příběhu (fantazírování), surrealistických kreseb a typické disneyovské poetiky (zvířátka), zaobalené tak, aby to nepůsobilo jako něco, co jsme už viděli, ale jako něco originálního, neviděného a nezapomenutelného. Nezapomenou hlavně ti, co mají všechno mnou v předchozí větě jmenované rádi nebo se jim aspoň líbilo. Fantasia je filmem, který se dá klidně doporučit všem cílovým skupinám. Posuďte - milovníci vážné hudby ocení mj. Bacha či Schuberta, intelektuály zase zaujme odkaz na Goetha (profláknutá povídka s Mickey Mousem) či řecké báje, děti si užijí jim lahodné kýčovitosti a prosté pány stejně jako mě překvapí, že toto je jediná disneyovka, kde vidíme konkrétně u kentaurek ženské poprsí in natura. :-) Nemluvě o tom, že opravdoví fanoušci filmu budou v radostném opojení. To se u mě nepovedlo vyvolat, při shlédnutí totiž musí panovat správná atmosféra, kterou určitě není jarní slunečné odpoledne. Část Fantasie jsem ale viděl i během noci, a v tomto čase je dle mého názoru mnohem lepší. I přes to, že dávám jasných pět hvězdiček a tento film po zásluze řadím do širšího okruhu nejlepších, nemohu neopomenout jedno negativum - známý dirigent Leopold Stokowski a jeho proslovy mi zde moc neseděly. Jinak je Fantasia naprosto bezchybná a je překvapivé, že přede mnou hodnotilo jen sedmdesát uživatelů. Myslím, že by si zasloužila větší pozornost. (04.04.2009)