Marcela a Jiří (E02)

Madam Třeštíková určitě zaslouží absolutorium za nápad a výdrž. Ale u tohohle dílu už mi hodně chybí snaha jít hlouběji a že bylo spoustu možností... Přijde mi, že v prvních dílech se víc ptala a pídila se po vizích. Tady už na to dost rezignuje. Pokud jde o paní Marcelu, tak to je smutnej příběh. Můžem se dohadovat do jaké míry je to důsledek tragédie let minulých a psychické nemoci a do jaké si za to může sama. Ale řekl bych, že dost sympatií ztratila. Překvapil syn, který se aspoň snaží, ikdyž to není žádný vědátor a to se cení. Poučný je taky to jak peníze prostě štěstí nezajistí, když paní Marcela evidentně nenaložila s milodary věřejnosti zrovna nejlíp. Minimálně tomuhle se určitě HT měla věnovat víc. P.S. Konečně jsem si potvrdil, že se mi nezdálo když jsem ve Strašnicích paní Marcelu párkrát zahlédl... (11.01.2018)

Já vůbec nevim, co k tomu napsat. To se mi moc často nestává, abych při závěrečných titulkách seděla s "otevřenou němou pusou". Takový příběh by scénárista jen tak nevymyslel. Marcely je mi líto, ale jsem ráda, že aspoň Tomáš vypadá na to, že by mohl vést normální život a je super, že se zúčastnil natáčení. Bez něj by to nebylo ono. Doufám, že bude "pokračování" a tentokrát to skončí veseleji. (10.01.2018)

To je teda nářez, pustit si to takhle v kuse všechno najednou. Marcela má život fakt těžkej, ne že by si za leccos nemohla sama, ale v principu je jí člověku prostě líto. Partneři na draka, dcera sražená vlakem, syn tramvají ... ten se z toho naštěstí dobře vykřesal, zdá se, že aspoň on by se z toho mohl vymotat, tak mu držím palce. Třeba je ještě čeká něco společného. /// Jak se tohle dá hodnotit? Masakr. (10.01.2018)

Jedno velké utrpení pokračuje. Marcela nemá štěstí, osud ji dává zabrat, ale sama pod kotel přikládá svou povahou, depresivní a hašteřivou a hlavně celoživotní pasivitou. Ve třetím dílu sledujeme už jen prosté přežívání, další stěhování, léčebna, další cigerety, další plačtivé monology, úrazy (nehody -auto, tramvaj - už zase dopravní prostředky?!), naprostou neschopnost empatie se synem (a naopak). Obávám se, že případný čtvrtý díl v tomto ohledu lepší nebude, jedině snad, že by sledoval Tomáše, který, ačkoliv není žádný nukleární astrofyzik, má chut a sílu se svým životem něco udělat ("Život je boj..ale hezkej"). Držím mu palce. (11.01.2018)

Větší a horší ztráta, než je tragická smrt vlastního dítěte, neexistuje. V případě Marcely je tedy v podstatě pochopitelné, že se dostala do psychiatrické léčebny, spadla na úplné dno, začala hrát automaty atp. Až na to, že měla doma ještě jedno dítě! Toho kluka je mi strašně líto, už od mala byl evidentně na druhé koleji kvůli ADHD, které v té době nebylo diagnostikováno a nebylo správně léčeno. Jeho matka to řešit neuměla. A po smrti Ivany to byl úplný marast. Kolik mu bože bylo, když musel hospodařit doma sám, poté co jeho matka skončila poprvé v léčebně? Patnáct? Žádná dlouhodobá podpora ani v době jeho nehody a pobytu v Kladrubech.... Držím mu palce, ať má navzdory podmínkám v dětství a genetické výbavě dobrý a spokojený život. Když bude stále natolik srovnaný a odhodlaný, jako se jevil v dokumentu, podaří se mu to. Teď k Heleně Třeštíkové. Jak už jsem psala v jiné recenzi, v žánru dokumentu už podle mě nejde jít výš. Dny, týdny, roky, desetiletí mravenčí práce, osobní angažovanosti, bez níž to nejde. Drobnosti bych samozřejmě vytkla. Určitou stylizaci, aby seděla do obrazu (to lze pochopit), nicméně zamlčení dluhové pasti Marcely kvůli automatům (za 2 roky téměř 1 milion korun dluhů) už asi úplně za hlavu hodit nelze. Syn něco málo řekl, Marcely se na to přímo nikdo nezeptal. (11.01.2018)