Rudí prezidenti
Režie:
Zdeněk VšelichaObsahy(1)
Ještě víc než jeho předchůdci přísahal na marxismus-leninismus. A na slově „socialistický“ mu záleželo natolik, že ho dokonce prosadil do československé ústavy. Antonín Novotný se domníval, že jeho historickým úkolem je dovršit komunistickou proměnu země. Jeho politický vzestup byl nenápadný, ale vytrvalý. A jeho činy nejvíc ovládaly osobní vztahy a emoce. Na veřejnosti vystupoval nerad, ale o to častěji mluvil ke svým soudruhům. Prezident Antonín Novotný v dokumentu scenáristy Jana Sedmidubského a režiséra Zdeňka Všelichy. (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Tento díl se mi líbil nejméně. Zejména jeho druhá polovina. Jako by se autoři báli, že by Antonín Novotný mohl být hodnocen i pozitivně. Byl přece rudý. Mrzí mě nulová zmínka o amnestiích. Za to zavádějící informace o Vladivoji Tomkovi, odsouzeném k trestu smrti... Už ale nezaznělo, že to byl vlastně vrah. Přitom právě za Novotného dochází k postupnému uvolňování poměrů, zmírnění cenzury a kádrování, k vzestupu kultury a vzdělání. Novotný vyhlásil 3 amnestie (1957, 1960, 1965), kdy postupně byli propouštěni političtí vězni za protistátní trestné činy, nedovolené opuštění republiky, hanobení republiky, atd. Není to tak, jak se vykládá, že šli domů jenom vrahové. Ano, Novotný nebyl žádný vědátor, byl to zámečník. Jeho ekonomické myšlení bylo nízké. Ale i tak se koncem 60. let ekonomika pomaličku začala dávat dohromady. V letech 1961 - 1964 vznikl občanský a trestní právní řád, který platí v podstatě dodnes. Je pravda, že ke konci byl Novotný spíše k smíchu. Ovšem za normalizace se říkávalo: "Zlatej Tony...". ()
Abdikace Novotného byla jedním z klíčových momentů Pražského jara. Národ jí uvítal v obrovské euforii a s velkými nadějemi, že se reformní kurz bude rozvíjet ještě rychleji. Byly to snad nejsvětlejší okamžiky naší novodobé historie, které nepřekonalo ani počáteční nadšení po sametovém převratu. Škoda, že tyto naděje brzy rozjezdily pásy sovětských tanků. Opět velice zdařilá epizoda, která objektivně zhodnotila Novotného účinkování až k jeho hořkému konci. ()
Nudný a monotónny askéta, ktorý mal Slovákov v zuboch. Pragocentrista, za ktorého sa popravovalo menej, lebo už to nebolo treba. Práve Slováci mu ale vybavili koniec, pretože postaviť sa v roku 1967 proti Dubčekovi, to chcelo politickú vyprahnutosť a stratu súdnosti, čo viedlo k nevídanému javu: Slováci na chvíľu obsadili tri najvyššie funkcie v Prahe. ()
Malých divadelních scén si prezident moc nevšímal, daleko víc ho ale zajímal film. S manželkou Boženou si na Hradě rádi pouštěli české novinky. Jenomže na plátna kin postupně přicházely derpesivní obrazy kolektivizace, drzé parodie na stranickou byrokracii a existenciální dramata. Řečeno slovy Josefa Škvoreckého: Po zhlédnutí mnoha českých filmů tzv. Nové vlny, soudruh prezident lezl po stropě. ()
Der schöne Toni. Ekonomický diletant. Prvý komunistický prezident v Československu, ktorý rezignoval. Udával ľudí vlastnej strany Sovietom. V šesťdesiatych rkoch došlo zaňho však k určitému uvoľneniu politického tlaku. Nevyhovel žiadosti o milosť pred trestom smrti, no tvorcovia nespomenuli, že popravený komunistický odbojár mal na krku vraždu. Zamlčanie tejto informácie je moja jediná výčitka k tejto inak skvelej epizóde. ()
Reklama