„Čtyři vraždy stačí, drahoušku“

Á, vida, tak Čtyři vraždy po letech dopadly jako jeden z filmů, které s odstupem času přehodnocuji s již mnohem pozitivnějším dojmy. Pamatuji si, jak se mi před lety protivila ona temná stylizace, brakově komiksové ladění nesedlo, mnoho scén připadalo příliš bláznivých a u závěrečného akčního návalu jsem jen trpěl... Je přímo zážitkem se vrátit k Lipského filmu v době, kdy často dokážu rozpoznat a tím více si vychutnat, jaké prvky z krimi, gangsterek, crazy komedií i akčních bijáků západního střihu zde Oldřich Lipský a jeho spolutvůrci parodují a jak tuto parodii obohacují svými nápady, aby spolu s odkazováním na komiksovou tvorbu vytvořili dost unikátní dílko, nejen po výtvarné a hudební stránce vyladěné do mnoha vtipných či stylových detailů... to vystoupení barové kapely složené z gangsterské party je už totálně absurdní úlet na hranici kakofonického otřesu a mírné geniality, ale nejen na tuhle scénu nelze určitě zapomenout. Je zde pár míst, která mi i dnes připadala pocitově mírně přepálená (přestože jde o parodii) či hysterická. Ale celkový požitek mi tolik nekazí, stejně jako dojem, že víc než režisérův bratr Lubomír (byť typově přesný) ten film daleko víc do roviny jedinečné podívané dotahuje spíše řada herců ve vedlejších až epizodních rolích, ať už Iva Janžurová v dalších nespoutaných převlekových kreacích, polda Libíček (s ručním ventilátorem!), vyloženě funèsovský inspektor Filipovský nebo řada výborných gangsterských figurek v podání Peterky, Kemra a dalších... i to akční vyvrcholení s rozjetými auťáky a přestřelkami mi tentokrát do stylu přesně padlo a ujeté reklamní vložky, nakolik mi původně přišly mimo, k závěru teprve hravě odvrací vyústění s happy endem včetně drobné romantiky od případných klišé. Dneska spokojenost, bavil jsem se, ale čtyři mrtvolky vypadlé ze skříně mi stačí, drahoušci... [80%] (29.05.2024)

Tento film mě celý život míjel a teď, když jsem ho konečně viděla, jsem v šoku, že jsme něco takového natočili. Navíc v roce 1970! Člověk by čekal, že po osmašedesátém takto odvážné filmy točit nebylo možné, ale zjevně ke skutečnému utahování šroubů došlo až o malinko později… Každopádně, tento snímek se svým stylem, inspirovaným světem komiksů, mafií a vůbec americkým prostředím, hodně vymyká všemu, co lze v rámci české kinematografie vidět. A co teprve ten trhlý parodický humor! Konečně vím, z čeho jsou všechny ty hlášky, co jsem tu a tam slýchala („Ručník končí!“, "My všichni jsme Gogo"…atd.) Nutno říct, že povedených hlodů je tu fakt hodně. A z kontrastu uťáplého učitele, kolem kterého se z jemu nepochopitelných důvodů objevují neustále mrtvoly, kdykoli otevře dveře, se světem drsných mafiánů, do kterého příliš jednoduše propluje, se dalo vytěžit opravdu mnoho. Výborné výkony, šílený humor, mladá a rozverná Bohdalová… no, bylo toho hodně, co jsem v českém filmu doteď neviděla a stálo to za to. Jedna z mála českých komedií, ke kterým se ráda vrátím. ~(4,3★)~ (25.04.2024)

Když jsem dostal chuť si to po letech připomenout, málem jsem u toho umřel smíchy. Fakt mě až překvapilo, jak moc je to vtipné, protože prvních 12 minut jsem vnímal dost rozpačitě a vadily mi ty záměrně pozměněné názvy amerických měst, jakož i divná výslovnost cizích jmen. Když ale do děje konečně vstoupí první mrtvola, spustí se téměř neuvěřitelná kadence vtipů, která vše přebije, takže tomu člověk leccos odpustí (například jistou trapnost, kterou jsem vždy v Lipského filmech vnímal, či jistou poplatnost době jejich vzniku, jakož i samotnou skutečnost, že název filmu obsahuje repliku, která ve filmu v této podobě nezazní, nebo že se tam klasicky zaměňuje masový vrah se sériovým). Ale už jen pro ty Saudkovy dokonalé kresby a výtečné obsazení prostě nejde ten film nemilovat. (06.11.2022)

Nadcasova klasika, ktora bavila ludi v roku 1971 a bude aj v roku 2011 a urcite aj neskor : to je film Ctyri Vrazdy Staci Drahousku. Spusta skvelych hercov a hereciek, vyborny scenar, strih a to vsetko pod taktovkou rezisera Lipskeho. K tomu si treba pripocitat spustu hlasok. Skvela oddychovka, 95 % (23.01.2013)

Jak tenká je hranice humoru a trapnosti. Tvorba Oldřich Lipského se pohybuje od s citem propracovaných skvostů jako Limonádový Joe, Happyend a později Adéla ještě nevečeřela a Tajemný hrad v Karpatech až po tuto prolidovou řachandu s nabubřelým aranžmá, nehrajícími herci a recyklovaným humorem, která předstírá rafinovaný koncept v podobě několika Saudkových kreseb, za nimiž už se neskrývá zhola nic. Ten film nebyl pro mne. Měla jsem ho vidět přinejmenším o dvacet let dříve. Pokud vůbec. (27.05.2012)