Vančura

Některé herecké výkony jsou dost hrozné, a koukat na takového Vorla jr. mě fyzicky téměř bolí, nicméně špatný film to není, jak by si člověk měl tendenci třeba předem myslet na základě příšerného plakátu. A i když jsem se u toho celkem pobavil, vlastně mi to nepřišlo moc jako komedie, spíš jako takové lehce depresivní drama (mj. protože všechny postavy rodičů a učitelů jsou strašní kreténi, snad s výjimou Bydžovské a Matonohy, byť u toho jsem zase nezkousnul ten jeho románek se studentkou), které je jen tak lehce komediálně šmrncnuté (místy z toho dokonce probleskuje starý dobrý Kouř - ta podobnost je nepřehlédnutelná), a asi mám i problém s celkovým vyzněním filmu, že ve světě, kde jsou všichni dospělí takoví kreténi, na ničem vlastně nesejde, a sprejerský vandalismus je ve světě bez budoucnosti to správný vzrůšo pro mladý rebely s výtvarným nadáním, ze kterých časem budou druhý Pastové - leda hovno, já na to, a nic mi nemůže být protivnější (osobně bych těm grázlům sekal ruce a prodej barev ve spreji postavil mimo zákon - včera bylo pozdě to udělat a nenávidím je za to, jak kvůli nim Praha vypadá, a že to musím denně snášet, na ten jejich všudypřítomný sprejerský hnus koukat - někdy mi přijde, že si na to už všichni tak zvykli, že na tom nikomu nepřijde nic špatně). Btw. zaujalo mě, jak šíleně ten film zastaral - taxikář jezdí favoritem, policajti felicií, v metru jezdí staré sovětské vagony, mobily zde teprve nesměle začínají, internet zde absentuje zcela, atd. - s odstupem let to působí jako mnohem starší film, než to vlastně je.

Na Kytici jsme byli s gymplem, když to šlo premiérově v kinech (asi jako většina škol v té době), a pamatuju si doteď, že jsem se tehdy platonicky zamiloval do Lindy Rybové, a že naše učitelka výtvarky kritizovala samoúčelnou nahotu Geislerové - což měla samozřejmě pravdu, jak jsem si teď ověřil, když jsem si to po letech pustil znovu, podobně jako jsem opět propadl kouzlu Rybové, která je zde skutečně úchvatná. Pokud jde ale o ten film jako takový, skoro jsem se zhrozil, jak strašná sračka to je, a jak šokujícím způsobem je to filmařsky neinvenční (viz např. tupě doslovné záběry na ubíhající ručičky hodin "od klekání do klekání" či pospojování všech příběhů záběrem postupně zhasínajících svíček a postavou chlapce hrajícího na flétnu), bezděčně směšné (fejkový vodopád v lese, Polívka coby Polednice, prosekávání ledu někde na potoce, ačkoli postavy výslovně citují Erbena, že jde o jezero, mrtvé dítě položené na jídelním stole namísto v posteli, mrtvá matka pohřbená někde ve svahu namísto na hřbitově... člověk se u toho všeho musí jen ptát zoufalé proč?!), a překrucující Erbena tam, kde to nedává vůbec smysl (jako např. přidáním druhé vodníkovy partnerky nebo skonem Zázvorkové v kostele). Myslím, že ten film je dobrým dokladem toho, že když je někdo dobrý kameraman, tak to ještě neznamená, že bude i dobrý režisér, což Brabec jen po letech potvrdil děsivým Májem, který mi tehdy v kině připravil naprosto hrůzný zážitek, který si pamatuji doteď.

Neskutečný bizar, který je skrz naskrz fejkový, kýčovitý a stupidně přiživující překonané stereotypy (oč zábavnější by byl formát, v němž by skupinka mužů soupeřila o přízeň ženy). Přijde mi směšné už to, jak z toho nevýrazného chlapa s pofidérní minulostí dělají poloboha, ze kterého všechny ty slepice s napíchnou hubou houfně padají do mdlob, jako by všichni zapomněli na základní fakt, že nikdo normální by do takového pořadu nikdy nevlezl, a tak si o skutečné motivaci všech zúčastněných netřeba dělat iluze (touha po slávě a penězích maskovaná za kecy o čekání na lásku). Totálně neschopný moderátor tomu jen nasazuje korunu, podobně jako rádoby dramatické postupné vyhazování jednotlivých slepic, které u toho střídavě propadají slzám a střídavě se vzájemně posílají do horoucích pekel, a ostatně to jejich neustálé klevetění, hašteření, intrikaření, osočování, přetvářka, směšné konflikty a vzájemná řevnivost poháněná závistí, hloupostí a lidskou malostí nenechávají nikoho na pochybách, že se to sice vydává za seznamovací reality show, ale o žádné seznamování zde vůbec nejde, a celé je to jen o tom pobavit se na přehlídce těch slepic a toho, co se děje mezi nimi navzájem, a nechat diváka si myslet, že on je něco lepšího, což je sice stokrát ohraný princip, ale na nenáročné publikum podobných sraček to evidentně stále zabírá.

Miluju.

Trochu jsem se bál, aby to nebylo něco jako ta japonská blbost Naneživo, ale naštěstí Norové to vzali za jiný konec a vůbec to není špatné, a tak jsem si opět - jako už tolikrát předtím - potvrdil, že Edisonline je už nějakou dobu VOD s nejzajímavějším výběrem filmů, a díkybohu za to.

Chápu, proč se to vydává za komedii, ale na mě to naopak působilo příšerně depresivně, ta představa, že byla někdy doba, kdy mladí muži museli žít v něčem tak příšerném, s nulovým soukromím, kde ani na pokoji nebyla tekoucí voda, o hajzlu nemluvě (neb byl jeden společný na chodbě), a kde ještě bylo nutno podřídit se diktátu nějaké báby, která to celé měla na povel. Díkybohu, že jsem se narodil do doby, kdy jsem už tohohle pekla byl ušetřen (i když samozřejmě každá doba má svoje, tak minimálně v tomhle ohledu jsem rád, že jsme se fakt posunuli). Ale to jsem odbočil. Filmu jsem dal šanci díky kvalitnímu obsazení a zdejšímu vysokému hodnocení, ale takřka mě šokovalo (nic jsem si o něm totiž předem nezjišťoval), že se to skutečně téměř celé odehrává v jednom pokoji a celou dobu se tam jen řeší, že se Mulligan chce zbavit Anděly a ona tomu vzdoruje, což extrémně brzy začne být nesnesitelně natahované, a celou dobu mi byly neuvěřitelně lhostejné problémy, které ty postavy řešily - panebože, no tak by ta blbá bába zjistila, že si vzal na pokoj holku, no a co má jako být, honilo se mi pořád hlavou. Skutečně mi to přišlo zoufale nevtipné, a připomnělo mi to moji averzi k činohře, kterou mi přesně tento typ konverzačních komedií navždy zprotivil.

Kdo zná Šmídmajerův režijní styl, nemůže být překvapen, takže zde jen servíruje svoje obvyklé ingredience, které mě k smrti nudí, což v kombinaci s krajní nesympatičností hlavní postavy jakož i celého castu zapříčinilo, že mi ten film přišel prakticky nesnesitelný.

Ester Geislerové bych osobně přál pořádnou roli, a tak mě mrzí, že když už někde měla větší herecký prostor, byla to zrovna takováto prostoduchá komedie, která je bohužel zcela tuctová, nevtipná, dokonale předvídatelná, a asi jediné pozitivum na ní je, že ve skutečném životě naštěstí herečka se svou postavou nic společného nemá, což mě celou dobu hřálo na vědomí. Btw. co je to za hrozné klišé, že nejlepší kamarádka hlavní postavy v tomto typu filmů musí být vždy tak nesnesitelná píča?

Už Známí neznámí mi přišli veskrze jako nesnesitelný film, ale v téhle sračce se Marianková ještě překonala a natočila něco, na co jsem jen nevěřícně zíral, jestli si ze mě ten film dělá prdel, nebo to fakt myslí vážně. Ten film v sobě dokonale ztělesňuje to nejhorší ze současné pokleslé české komerční produkce, a celé je to tak nesnesitelně trapné, s příšerným obsazením i hereckými výkony, uboze nevtipné, scenáristicky stupidní, dějově nevěrohodné a schematicky předvídatelné, že pustit si to na Netflixu se prakticky rovná okamžité lobotomii s nevratnými následky. Když si myslíte, že hůř už být nemůže, prakticky každá nová česká komedie vás ráda přesvědčí o opaku.

Velice příjemná romcom záležitost (mj. díky atraktivním lokacím a zdařilému obsazení - především Sydney Sweeney je zde mimořádně hot, a ostatně ona byla hlavní důvod, proč jsem to chtěl vidět). Dějově je to sice samozřejmě dokonale předvídatelné, ale ta letní mořská bezstarostná pohoda prostě přebíjí vše, a každému fandovi žánru mohu tento film s čistým svědomím doporučit, nebudete litovat.