Slepice a kostelník

Hrůza. Chtěl jsem dát alespoň jednu hvězdičku, kvůli Burianovi, bylo mi ho líto. Ale tento velice špatný film si ji nezaslouží. Není to ani vtipné (takže žánr komedie mi tu nepasuje), ani dramatické, ani romantické. Je to hlavně hodně nudné, jediný účel tohoto filmu byl ten, aby se propagovalo družstvo a aby lidé svůj dobytek a pole dali družstvu. Když si pomyslím, jaké skvostné filmy se v roce 1950 natáčely v Evropě a USA, tak je mi smutno, kam to dotáhl český film. Vždyť jsme měli velice dobré filmové základy. (22.09.2011)

V anotacích k tomuto snímku se můžeme z několika zdrojů dočíst, že jde o nejostudnější film s Vlastou Burianem. I když se může toto označení na první pohled jevit jako relativní, neboť aniž bych někomu vnucoval svůj názor, vůbec nejsem obdivovatelem československé prvorepublikové kinematografie a filmů s Vlastou Burianem nevyjímaje, po absolvování tohoto snímku je skutečně zřejmé, že nic horšího už Burian natočit nemohl. Má jít o komediální a odlehčený pohled na vznik a rozvoj vesnického JZD a o sametové vypořádání se s těmi, kteří si užitečnost družstva uvědomili až pozdě. Výsledkem je však taškařice s neuvěřitelně se pitvořícími herci, v čele právě s Vlastou Burianem, kdy úsměv na tváři vyvolává leda úroveň a výsledný efekt tohoto díla, nikoliv už samotný obsah a záměr tvůrců vytvořit vtipnou komedii. Režisér Oldřich Lipský naštěstí svou reputaci napravil pozdějšími komediemi, které se u nás staly kultem, pokud však jde o pomocného režiséra Jana Strejčka, který bývá uváděn jako spoluautor, ten se posléze ještě prezentoval pouze režijním podílem na televizním filmu z roku 1971 „Svatba Krečinského“ a pak se zcela po zásluze ztratil neznámo kam. Ale u filmu jsem se bavil výtečně, né že né:-) (23.11.2012)

„Jarošova skupina svážá a mlátí.“ Nářečí víceméně přesné, až na to, že v téže obci se v 3. plurálu sloves vyskytuje koncovka –ijů i –ijá. Burian svou mluvou připomíná lesnického adjunkta Vilju Déžiho z Vyšních Vlkodlak v mnohem pozdějším Lipského filmu. Krom toho krátí dlouhé slabiky, čímž např. u některých sloves dělá z 3. osoby plurálu 1. osobu singuláru, u feminin zase z instrumentálu akuzativ. Jinak vzácné setkání generací: král parodie začíná jako kurva, král komiků jako kurva končí. Toto je jeho první film poté, co ho bolševici vzali na milost (vlastně první od r. 1942), kdežto pro Štěpničkovou je to film poslední před desetiletým kriminálem, když padla do estébácké pasti fingované emigrace; někteří její kolegové žádali trest smrti; prvním jejím filmem po vyjití z vězení bude Kohout plaší smrt – asi role za předčasné propuštění (dostala 15 let). Pokud jde o obsah Slepic a kostelníka, nejvýstižněji ho shrnul J R C Pecuchet, nejlépe zhodnotil Stejšn a Marthosovi dík za svědectví dobové kritiky, které i tohle všechno bylo málo. Stejně to ale musely být krásné časy, když zbudovat v obci vodovod bylo něco jako zabít draka a vysvobodit princeznu. Pozoruhodné je v tomto filmu mnohé, ale zvláště to, že anonymní letáky proti JZD jsou démonickou trestnou činností, kdežto letáky s falešným podpisem jsou chvályhodné. Upřímná bezostyšnost soudruha "kanonýra" Korbeláře je zde obdivuhodná. „Abysme nakonec neprosili, aby nás do družstva vzali.“ „Víš Tonku, my do družstva nikeho nenutíme.“ (10.03.2012)

Při sledování agitek se snažím oddělovat od sebe diskurz společensko-historický a kriticko-estetický. Neznamená to přitom ignoraci soudobé společenské situace a ideologické roviny filmů. Jde mi spíš o vytvoření nějakého komplexnějšího, prokreslenějšího náhledu, který by primárně nespájel oba úhly pohledu, tzn. nebral v potaz ideologičnost filmů ( a s tím související další aspekty - zde především osobní osudy zúčastněných umělců) jako hlavní kritický aspekt.V případě filmu "Slepice a kostelník" to ale s ohledem na osud herce Vlasty Buriana šlo jen dosti obtížně....více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/08/slepice-kostelnik-r-o-lipsky-j-strejcek.html (03.05.2012)

Spisovatel Jaroslav Zrotal se podepsal pod řadu komunistických agitek. Pod jeho perem vznikly náměty k filmům Železný dědek, Slepice a kostelník, Frona a Tažní ptáci. Sám vyrůstal v chudým poměrech, studia musel několikrát přerušit kvůli nedostatku financí, jednu dobu byl i nazměstaný. Snad právě zde vnikla touha po zajištění živobytí a jeho sympatie s ideou socialismu. Jeho scénář dostali do rukou dva mladičcí režiséři - jeden divadelní a druhý začínající. Vidíme tu dvojí Slovácko, to pravé s cymbálem u kterého srdce poskočí a to hrané v podaní českých herců. Kdyby soudruzi schválili na svou propagaci barevný materiál, měli bychom dnes velice cenný archivní materiál a nejeden folklorista by poskočil nadšením. Ta pestrá přehlídka slováckých krojů v doprovodu známých lidových písniček by měla větší cenu než kostrbatý příběh.Takhle máme jen podprůměrný film s tragickou postavou kostelníka, kterou po dlouhém hereckém půstu milostivě obdržel Vlasta Burian. Netřeba víc dodávat. (10.03.2015)