Zelig

Rozhodně zajímavý počin, ve kterém Woody shromáždil "všechny své lásky" (tedy alespoň ty tehdy aktuální) a to téměř doslova. Forma zde ovšem poněkud vítězí nad obsahem... Jistě bylo nesmírně zábavné vymýšlet všechny ty fórky, ale výsledek vlastně vtipný moc není, smeknout klobou je nutné před všemi těmi geniálními mystifikacemi, před naprosto bezchybným napodobením dobového filmového materiálu, ale opět, sledovat více než hodinu šedivé a zrnící záběry je přes všechnu tu neuvěřitelnou práci občas, nekamenujte mě, i trochu nuda. Celý film je totiž takový chameleon, který vlastně není nijak moc zajímavý sám o sobě, ale pouze tím, jak dokonale napodobuje a kolik mystifikací se do něj podaří vložit. "Originální" Woodyho filmy mám rozhodně radši, mimo jiné proto, že si v nich může člověk plnými hrstmi užívat Woodyho kongeniální herectví, nádherně hračičkovou komiku, úžasné dialogy s plné nesmírně zábavných tvrzení a sem tam i překvapivě přesně vyslovovaných pravd, které by se občas měly i tesat... V tomhle filmu jsme je, přes všudypřítomný umělý šum a praskání, mohli spíše jen tušit... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: kinej, Matty, Rob Roy (07.06.2011)

Jeden z nejlepších dokumentů všech dob, díky němuž nezůstane podivuhodná postava Leonarda Zeliga navždy zapomenuta, a to i přesto, že Zelig může svojí do absurdnosti dovedenou konformností mnohého pohněvat, pracujícím bere alespoň pět platů a z Žida se bezostyšně mění v černochy i indiány, čímž zamotá hlavu nejednomu příznivci Ku-Klux-Klanu. Jen škoda, že jsme nemohli pozorovat, jak by si Zelig počínal na norimberské lavici obžalovaných. (08.11.2005)

Ať se Woody pustí do jakéhokoliv žánru, dopadne to vždy stejně. Allenovsky:) Pokud za vším stojí jeho typický humor, intelekt a vševědomost, není snad ani možné, aby pochybil. Zelig je skvělý fiktivní dokument, který by mě bez jakýchkoliv pochybností dokázal přesvědčit o tom, že takový člověk skutečně existoval. Uvěřila bych mu snad i ten nos mezi očima:) (21.09.2012)

Nikdy jsem nevedl seminář o masturbaci, patrně nejsem ani mnohonásobný bigamista, neusiluji o světový rekord v přeletu přes Atlantický oceán hlavou dolů, nedostal jsem nabančeno od Papeže, nerušil jsem strejdu Hitlera při projevu a pokud vím, tak mi ku-klux-klan nenabízí exkluzívní pobyt na kříži ani za mé evidentní židovství, černošství či indiánství. Do dneška jsem to všechno nepovažoval za důležité, ale možná bych s tím měl něco udělat, protože Zeligův životopis je skutečná výzva pro teoreticky chrabré muže, kteří v životě ještě nic nedokázali. (25.11.2012)

Zamyšlení nad vlivem společnosti na jedince. Zelig byl od mládí bit svým otcem, otce byla matka, celou rodinu bili sousedé atd. Společnost se obrací zády ke svým vlastním plodům. To vedlo u Zeliga k permanentní přetvářce. Dokáže vyjít s každým, jelikož se změnil v jakéhosi chameleóna. Psychické strádání ho dovedlo až k fyzickým transformacím. Zelig je schopen změnit se v černocha, tlouštíka, Ira i rabína. Je schopen budit zdání, že rozumí tajům psychologie i medicíny. Jeho vlastní osobnost se ztrácí ve snaze zalíbit se, stát se přijímaným členem společnosti. To ho dovede až do nacistického Berlína, a to i přes to, že je ve skutečnosti demokratem. G.B.Shaw řekl: „Rozumný člověk se přizpůsobí světu; nerozumný se naopak tvrdošíjně snaží přizpůsobit svět sobě. Veškerý pokrok proto závisí na nerozumných lidech.“ Zelig je extrémním příkladem Shawova „rozumného člověka“. Je příkladem současného člověka, který přejímá informace pouze z komerční televize, nemá si vlastní názor, je částí davu. Není individualitou. Nevytváří nové hodnoty. Přizpůsobuje se. V Zeligovi Woody Allen varuje před celospolečenskou otupělostí (a to byla teprve 80.léta!!!), a je tedy asi jeho nejzávažnějším filmem. I přesto je tu humor, na který jsem od Woodyho zvyklí, dokonce bych řekl, že někteří lidé si ten závažnější tón ani neuvědomíNa filmu překvapí forma jakéhosi pseudokumentu, střídají se tu hrané pasáže, fotky i dobové týdeníky. Tedy trochu neallenovský Allen v nejlepší formě! (23.01.2006)