Zelená kniha

Poutavý film o americkém rasismu doby, kdy ještě platily zákony Jima Crowa, kdy se JFK teprve snažil (jižanským republikánům i demokratům navzdory) protlačit Kongresem svůj revoluční zákon o občanských právech (což se podařilo až LBJ rok po atentátu na JFK) a kdy se pomalu rostoucí střední třída Afroameričanů raději začala přiklánět k individualistickému automobilismu, než by podstupovala ponižující segregaci v hromadných prostředcích. Příběh bohatého černošského virtuóza a jeho bílého buranského řidiče sice sleduje poměrně průhledné moralistní schéma a film občas balancuje na hraně (morálního) kýče, vždycky to ale nějak ustojí na té "správné" straně, takže mi výsledek v tomto ohledu vůbec nevadí. Film přesvědčivě přibližuje atmosféru doby a střet diametrálně odlišných kultur & tříd; neomezuje se na umělou binárnost rasismu, ale poukazuje na obecnější problém předsudečnosti a zápasu o lidskou důstojnost. V postavě Dr. Shirleye (skvělý Maharshala Ali - můj favorit na Oscara za vedlejší roli) vidíme člověka stísněného rasismem (a pokrytectvím) bílých i šikanou pro jinakost (ať už si pod tím představíme cokoli - vzdělání, povahové vlastnosti, sexuální orientaci apod.) ze strany černých. Že je toto téma aktuální i 56 let od Shirleyho koncertního turné po americkém Jihu je myslím zřejmé např. po letmém nahlédnutí do statistik, které potvrzují rostoucí trend počtu rasově motivovaných zločinů. A vlastně se stačí rozhlédnout kolem a poslouchat... (True story, Česko, 2018: "Co tam dělá ten čmoud?!" zeptal se pohoršeně při pohledu na skupinovou školní fotku, na níž je mj. učitelka tmavé pleti, spořádaný otec dvou dětí a nositel PhD v technickém oboru, který působí v akademickém prostředí. A toto "čmoudění" slýchávám až nezdravě často a od spousty dalších lidí... End of true story). (07.02.2019)

Tradice že Oscara nevyhrál nejlepší film úspěčně pokračuje. Jsem zvědavý kdo se k těmto filmům bez vůně a bez zápachu, se silnými tématy (tady navíc dosti umírněně podávanými) bude po letech vracet. Herecké duo ovšem hraje jako z partesu. Netřeba pochybovat o jejich kvalitách. Farrellyho nejlepším kouskem zůstavá i nadále Blbý a blbější. 70% (18.03.2019)

Chtěl bych vidět účet za catering, protože co tady Mortensen sežral, to má plejtvák na dva roky. A chtěl bych vidět Zelenou knihu znova poprvé, protože to byl krásný pocit, který za mnou na konci došel. Cítil jsem z toho čistou upřímnost. Buď mi někdo dal jeden z nejhezčích dárků k Vánocům anebo se mnou někdo grandiózně vyjebal. Tak či tak, oboje si zaslouží uznání. (Vancouver, Kanada) (08.09.2019)

Jak to říci, jak to jen říci? Sterilní. Film, který nedojme, i když je o utiskování niggyho, film, u kterého se pořádně nezasmějete, ačkoli v něm pupkatý Viggo říká slůvko "shit", film, u něhož se vám hrdlo nestáhne, byť je o samotě. A když víte, s čím se vytasí filmaři o scénu dál, je skoro zbytečné na něco takového čumět. Zlomová scéna, kdy v dešti propadá Shirley závanu sebelítosti, byla o ničem. A to se neodpouští. To měla být TA scéna, která dá filmu náboj a konci smysl. Nebyla. Vybavil jsem si podobnou scénu z Kupce benátského, kde sebelítosti propadá Al Pacino. A jeho Shylock byl v této scéně tak mimořádně dojemný a působivý, že jsem chtěl vstát a tleskat. V případě Zelené knihy jsem chtěl vstát a odejít. (08.03.2020)

Poctivý mainstream drámo, bez jedinýho zaváhání, s nevtíravým poselstvím. Překvapení nula nula nic a vše je samozřejmě politicky opatrně korektní, nicméně vypráví se dynamicky, obrazy jsou krásný a chemie / dialogy / obsazení ústřední dvojky jsou za všech okolností skvělý - dík, užil jsem si to, bavil jsem se. Největším zvratem je tu fakt, že film natočil dosavadní autor pošahaných komedií pochybný kvality... 7/10 (13.01.2020)