Když draka bolí hlava

História si pamätá mnoho homosexuálnych kráľov. Preto ma nevyrušuje, keď panovníka hrá Janko Koleník. Ale keď Gott sa snaží hovoriť slovensky a Magálová na oplátku česky tak, že to trhá uši, to ma už vyrušuje silným spôsobom. Gott sympaťák môže občas niečo pekne zanôtiť v slovenčine, ale na celý film nemá, no a Magálová nech sa vráti späť k svojim koňom, ten kŕč v tvári jak sa s tou češtinou trápila bol jasne vidieť. To je otras, Česi a Slováci si svoje bratstvo môžu dokazovať aj iným spôsobom ako drakom, ktorý trikmi neprekonáva ani Raťafáka Plachtu. (03.05.2019)

Příběh o jedné obrovské obětavosti rodičů, kteří se podívali na pokus o pohádku, kterou s nimi chtěla sledovat dcerka, jež viděla v první třídě tento pokus o filmovou produkci v kině v rámci školního programu. Ve filmu příběh jako smysluplná dějová linie absentuje, jen taková zoufale poskládaná řádka scének (které moc jako příběh nefungují), podaných v děsivém zvukovém i obrazovém balení. Normálně bych odpad! nesledoval až do konce, ale tady se "muselo". Nemůžete dítěti říct, že to, co se mu líbilo je šílený humáč! Od začátku do konce masakr, kde nefungovalo vlastně všechno! Neumím si představit, jestli tvůrci šli na premiéru s tím, že je to dobrý film nebo jim to bylo jedno, když už vyinkasovali dotace a sponzorské dary nebo byli prostě opilí? Kreslené pasáže vypadaly lépe, ale jestli by kreslená verze zachránila scénář tohoto typu není jasné. Proč, vlastně proč?!? Jo, možná proto, aby Izzy mohl hrát slovenského zbrojnoše!?! :-D (25.01.2020)

Nechápu tohle nízké hodnocení této pohádky. Jelikož je natočena blízko v naším okrese, místa, kde jsem byl a znám je všechny, tak bych dal samozřejmě lepší hodnocení, ale jak přirovnám jiné pohádky, tak bohužel zůstanu na těch 40%. Písničky z pohádky jsou skvělé. Nejlepší byla Vánoční píseň, kterou jsem si na vánoce pořád pouštěl dookola, nazpívala ji Zuzana Žáková, skvělá herečka, která dobře vystihla svou roli princezny. To, co se mi nelíbilo, byl drak, který vypadal, jak počítačově namalovaný, mohli tam dát živého draka, jako v pohádkách: Z pekla štěstí, Micimutr, nebo Korunní princ. Taky ten drak na počátku, co těm dětem vyprávěl, mohli úplně ominou a vymyslet něco úplně jiného. Další věc Gott mluvil slovensky a Magálová zase česky, ale chápu bylo to do děje, ale naopak zas mohli tam být jiní herci. Na konci zase Gott zpíval česky, to nechápu, ale nic proti, skvělá písnička: Láska je náš Drahokam. To, co se mi nelíbilo bylo jak drak čůral s chlapcem WTF ? nebo tancující skřet Blivajz u tyče na konci filmu WTF ? nebo ty kreslené obrázky si mohli taky odpustit. Děj jakotako dobrý, smrdící pracka, to byla taková novinka. Film byl natáčen na Zámku v karviné (Zápasy, princeznin zámek), Budatínský hrad v Žilině (Jankův zámek), Dolní Lomná ( lovili zde ryby), Hrčava ( slavnosti jarního a podzimního slunovratu, kde se scházeli oba království), Vendryně ( v zimě na jezírku bruslili princezna Adélka a Janko), Štramberk (zde byla jeskyně draka) a beskydy (lesy a krajiny). Pohádka shlédnutá v Třineckém kině Kosmos v předpremiéře 4. 10. 2018 . Kino bylo úplně plné, i další promítání bylo zcela plné. U nás pohádka byla oblibená, v předpremiéru přišli i hosté: Zuzana Žáková jako princezna Adélka nebo Petr Šiška z Třince. (29.12.2018)

Nebudu se rozepisovat o Gottově příšerné slovenštině, u které jsem zprvu myslel, že se jedná o nějakou ukrajinštinu, ani o jeho příšerném hraní, ani o divném ději s kletbou vycucanou z prstu, ani o příšerných písničkách, které nejsou v pohádkovém stylu, ale v takovém tom odporně muzikálovém, ani o hrozně vypadajícím digitálním drakovi a jeho ještě horším papundeklovém dvouhlavém kolegovi. Co mě prostě na této katastrofální pohádce štvalo nejvíc, bylo to celkové podání. Ano, pohádka je primárně pro děti, ale Rapoš (často i Troška) si prostě usmysleli, že pro dospělé nebude vůbec a i ty děti nebudou ani 10tileté, nýbrž úplné mrňata. Výsledkem je, že např. při papundeklovém drakovi povídajícím si s dětmi, jsem se vrátil do dob, kdy jsem ve školkovském období sledoval pásma pohádek ve Studiích kamarád či se Štěpánkou a čertíkem Bertíkem. Nutno dodat jednu důležitou věc. I v těch 6ti letech jsem se u výstupů čertíka Bertíka ošíval trapností. V tu chvíli jsem to nedokázal takhle definovat, ale i tehdy tam byl podvědomý pocit, že to je dětské až moc. Nabízí se tedy otázka: Proč dělají z lidí takové degeny? Proč ty pohádky nemůžou být podané tak jako s Čerty nejsou žerty či O statečném kováři, které mi v dětství připadaly dospělé a i v dospělosti se pohled na ně vůbec nezměnil? To tvůrci nikdy nebyli dětmi, nebo jim až do deseti let připadalo strašně čupr koukat na SuperMufa a Tryskomyšky a hihňali se u toho jak mrňata jen proto, že se to hýbalo? Každopádně podívaná pro masochisty. (01.01.2020)

Když draka bolí hlava, nemusí hlava bolet i diváka. Což se ale tvůrcům povedlo. Dvojjazyčnost jen podtrhuje mizerné poselství o společném Československu, kdy z neznámého důvodu božský Kája přešel nemotornou slovenštinou na slovenskou stranu barikády. To tedy bylo na konci vysvětleno, puncu absurdity ze svého počátku se ale už pohádka zbavit nedokázala. Co mi pak ještě vadilo, bylo to, že drak každou chvíli působil, že spadne. Scénář samotný měl docela potenciál. Škoda, že zůstal nevyužit. (19.12.2020)