Soukromá válka

A Private War mohl, respektive měl být silným filmovým zážitkem, a to především z důvodu tématu, kterého se týkal, tedy v podstatě pojednání o nesmyslnosti válek, o důvodech jejich vzniků a následných dopadech, nehledě na to, že se jednalo o film natočený dle skutečných událostí a tvůrci se zaměřili především na osudy civilistů všech věkových kategorií, tedy i dětí, kteří s těmito ozbrojenými konflikty neměli a hlavně ani nechtěli mít nic společného a přitom jejich dopad byl právě pro ně tím nejfatálnějším, to vše zkrátka vybízelo k obrovskému emočnímu vypětí, jenže já jsem ve výsledku tohoto dojmu nenabyl a přestože se zde tedy pár velice dramatických a až mrazivých scén a momentů objeví, jako celek to v tomto ohledu tu sílu ale prostě nemá. O důvodu, proč k tomu došlo, ale nevím, možná za to mohlo až příliš uspěchané tempo filmu, a nebo možná to zavinila i ne zcela sympatická ústřední postava novinářky Colvinové, kdy sice beru, že její práce byla bez pochyb záslužná a velice, velice důležitá, na druhou stranu si neustále až nepřiměřeně jen koledovala o to, jak nakonec i dopadla, to co podnikala byly totiž vesměs sebevražedné mise a k tomu já nemám zkrátka moc pochopení. Co mě nicméně určitě oslovilo, byla vizuální a atmosférická podoba filmu, zde nemám sebemenší výtky a i akce, i když jí tedy bylo minimum, což ovšem není kritika, o akci tento film totiž rozhodně není, tak byla zpracována efektně a působivě. Herecké výkony pak lze považovat za ne strhující, ale ani marné, prostě přiměřené postavám. Celkově tak A Private War určitě nelze označit za nepůsobivý film, který by nudil, nebo nepřinesl vůbec žádný zážitek, na druhou stranu musím zopakovat, že vzhledem k obsahu bych očekával daleko výraznější dopad na diváka, než aby si řekl, no dobrý, no. (20.06.2021)

Skutočný príbeh o novinárke Marie Colvin a treba uznať, že Rosamunde to s jedným okom pristalo viac než pravej Colvinovej aj s očami dvoma. Podporujem investigatívnu žurnalistiku všetkými desiatimi a všetku česť dávam tým novinárom, ktorí nestranne píšu o hrôzach vojny. Lenže čo je nestranné na americkej novinárke, ktorá ukazuje síce strašné veci, ale zabúda, že jej armáda je tá, ktorá tam ten celý bordel spôsobila. Čo sa týka filmu samotného, má svoje pasáže, ktoré naplno využijú fanúšikovia zívania, pretože len tak sa dajú niektoré dialógy úspešne prekonať. Celkovo ale nehodnotím zle, pretože hoci tam bola jasne stanovená proamerická línia, osobnosť Marie Colvin bola ukázaná so svojimi neduhami, vrátane arogancie a alkoholizmu (19.07.2021)

Chápu, že určitá prázdnota a pocit zbytečnosti může být pro mnohé odrazující, ale nakonec právě v tom, že navzdory nejistotě vlastního počínání v něm hrdinka pokračuje a nám dovoluje přemýšlet o tom, jaký to má smysl, spočívá jádro filmu. Je to poměrně nekompromisní s odhodlání zůstat při zemi, proto hrozí, že se to stane přízemním filmem - ale já z toho dokázal načerpat dost zážitku. (01.04.2019)

Veľmi nepríjemné sklamanie a slabučký debut dokumentaristky, ktorý neprekvapil vedením hercov a celým dramatickým oblúkom filmu. Nedaria sa mu ani časové prechody, to som takto ešte v žiadnom filme nevidel a to je treba zdôrazniť. Žánrovo je to psychologická dráma, ale chcelo by to tam ešte poriadne niečo dohrať. Rosamund Pike tú ma veľké sólo a je sexi aj ako prefajčená kiklopka. Ale Tom Hollander je nemastný neslaný. Trochu zamŕza, že trochu väčší priestor nedostal Dornan a hlavne skvelý Tucci. Diváci sa na toto nepohrnú a pre mňa je to sklamanie, ktoré aj zavádza. Snaží sa prekrútiť veci, ktoré sa vo vojne odohrali a Marie Colvin bola len jedna hnusná (vyjebaná) liberálna presstitútka. Dúfajme, že Rosamund Pike bude hrať už len kladné postavy. (20.11.2019)

"YOU'RE NEVER GOING TO GET TO WHERE YOU'RE GOING IF YOU ACKNOWLEDGE FEAR. I THINK FEAR COMES LATER WHEN YOU'VE - WHEN IT'S ALL OVER." -------------- Do spísania zhrnutia minulého roka som čakal na zhliadnutie tohto filmu, pretože som očakával, že sa v ňom objaví. Všetko nasvedčovalo tomu, že sa bude jednať o masívnu bombovú jazdu. Producent, ktorý sa podieľal na oboch filmoch Sicario, trilógii o zabijakovi menom John Wick, mrazivom Wind River a mnohých ďalších akčných lahôdkach, úvodné tóny ako vystrihnuté z filmov Taya Sheridana, Rosamund Pike, Stanley Tucci a prostredie vojnového Iraku? Za takým filmom bežím s otvorenou náručou. Nakoniec z toho nebola žiadna jazda, ale príbeh právom psychicky zmrzačenej Ženy z toho, čo všetko videla a čím všetkým si prešla (áno, niečím, niečím zdrvujúcim, nie tými vašimi sračkami typu nechal ma priateľ, manžel ma podviedol s mladšou a krajšou, vyzerám ako trichechus, smiali sa mi v škole, poznámkami ma obťažujú šerední muži, príp. aj situáciami, ktoré sa neuskutočnili), s občasnými odbočkami do vojnou zmietaných oblastí s vysokým rizikom nebezpečenstva. Ale nebolo to ani zďaleka tak nudné, ako som to opísal. Z pozitív musím vyzdvihnúť zaujímavo spracované flashbacky, dobrý strih, zvuk, hudbu a kameru vo vojnových oblastiach (hlavne Líbya vyzerala fantasticky), kde každá z nich mala svoj look a určitý vizuál, ktorý ich od seba odlišoval, či už to bola Srí Lanka, Irak, Afganistan, Líbya alebo Sýria. Rosamund sa tento rok ocitla vo vojnovej vrave ešte v jednom filme a aj keď sa mi Beirut lepší nezdal, práve ona mi tam padla lepšie. Aby som to uzavrel, nedostal som síce čo som chcel, spokojný ale aj tak som. (25.01.2019)