Moulin Rouge

Takhle nějak si představuji prvotřídní Hollywodský muzikál. Díky tomuhle filmu jsem se (asi nejen já) zamiloval do Nicole Kidman. Spolu s Ewanem McGrogorem předvádí neuvěřitelný herecký, ale také pěvecký koncert. A Luhrmann režíruje, jak nejlépe umí. A i když na muzikály moc nejsem, hity jako "One Day I Fly Away" nebo "Come What May" mi z hlavy asi nikdy nezmizí. (03.06.2006)

S tou stylizací sice vnitřně zápasím a ne málo, ale vytvořit po r. 2000 v žánru muzikál něco takhle originálního, za tu kapitulaci tentokrát stojí. Pulzující emoce, rychlý a přitom přehledný střih, báječné herecké výkony, vše v bláznivém hudebně-kostýmním guláši, který však doopravdy funguje. Velké plátno prakticky povinnost. Zajímalo by mě, co na to Bollywood. (27.12.2006)

Docela šílenost bych řekl. Divák někdy ani nedostane pauzu na dějové "nadechnutí". Ke konci ale tempo polevuje. Mile mě překvapil remix písně Smells like teen spirit od Nirvany. Na druhou stranu, toho zpívání už bylo potom moc, takže to je u mě defacto kámen úrazu. Míň zpěvu a víc dialogů. A že se teda na muzikál potom nemám dívat? Kašlu na to... Viděl a nelíbilo. Tečka (12.08.2011)

Skvělá kombinace naprostého kýče a skvělých písniček. Ze začátku to možná může vypadat opravdu divně - všechny ty barvy a třpyt, ale po chvíli dívání už jenom vnímáte originalitu zpracování - od kostýmů po kulisy a choreografii. Fascinovalo mě, jak krásně můžou zpívat někteří herci (kdo by to do Ewana řekl?). I písně, které dostaly nový kabát (Sparkling Diamonds, Lady Marmelade) se neminuly účinkem a tyhle coververze jsou mnohdy lepší než originál. Opravdu radost pohledět (a poslouchat). (03.05.2003)

Moulin Rouge. Domov prostopášných kurtizán, chrám rozdováděných bohémů a nekonečný zdroj inspirace pro umělce všech zaměření. A také místo, kde se setkává Phill Collins s Madonnou, Elton John s Dolly Parton a v "diamantové" písni dokonce Marilyn Monroe s Marléne Dietrich. Koho překvapí, že do toho všecho organicky zapadá Offenbachův kankán z Orfea v podsvětí? Zapomeňte na všechny muzikály, které jste dosud viděli. Pryč je broadwaysky úhledné skotačení z My Fair Lady i Julie Andrewsová, prostince rotující Za zvuků hudby (ta píseň v MR taky zazní). Baz Luhrman natočil NEJFILMOVĚJŠÍ muzikál všech dob, eklektický ohňostroj emocí, filmových asociací a starých songů v nových hávech. Tak třeba Roxanne. Z uprděného reggae od Police je strhující, dechberoucí, střevarvoucí tango a nejsilnější scéna filmu. Vizuální stránka MR evokuje roztančená plátna Toulouse-Lautreca, ale i legrační bollywoodské zpěvohry. Snad poprvé od filmu Až přijde kocour jsou barvy (červánkově růžová, chladně modrá a medově zlatá) dějotvorným prvkem a prostředkem režijního vyjádření. Ewan McGregor svým zpěvem strčí do kapsy většinu původních interpretů. A věřte, že tím jsem ANI ZDALEKA nevyjmenoval všechny klady filmu. 100 % (11.04.2003)