Dvanáct rozhněvaných mužů

Nic inteligentnějšího a napínavějšího jsem snad neviděl. Nikdy bych si nepomyslel, že mne tak mile překvapí snímek z prostředí, ke kterému nemám sebemenší zalíbení, a se kterým mi ve spojitosti s filmovou kulturou přichází na mysl slůvko "kýč": z justiční budovy/místnosti pro verdikt porotců. Režiséru Lumetovi gratuluji k jednomu z nejgeniálnějších děl světové filmografie. Na adresu všech zůčastněných herců se pak sluší říci, že každý z nich ze sebe dostal maximum a já si ani na okamžik nedovolil pochybovat o tom, že by se kterýkoliv z nich do role plně nevžil. Bylo to tak intenzivní, až jsem si připadal jako třináctý: mlčenlivý pozorovatel. (06.09.2009)

Film, který je natočen jen v jedné místnosti (pokud se nepočítá záchod) a založen na dialozích, o celkové délce filmu 90min., u kterého jsem se ani na chvilku nenudil bych nazval geniální po všech stránkách od kamery až po herce. Stupňované napětí a houstnoucí atmosféra, spolu s logickým opodstatněním případu a autentičnost prostředí a kostýmů, výkony herců vše mi vyrazilo dech i po 50 letech co byl film uveden. 95 % (21.11.2009)

Oslava i kritika demokratických principů v jednom. Skvostně budovaná atmosféra, v níž tropické vedro je jenom základem. Lumetův cit pro detail lze poznat na každém kroku, s přibývajícími minutami hutnější dusno nejistoty tvoří kapky potu na tvářích herců a divák je více a více vtahován do neznámé hry, v níž je logika scénáře přímo určována logikou pádného zpochybňování i těch nejneotřesitelnějších soudních důkazů. Klaustrofobický thriller a soudní drama se potkaly v jedinečném snímku, jenž z vlastní jednoduchosti vytřískal maximum. Devadesát pět minut excelentní filmařiny, která dokáže jak vrtkavý je názor člověka pod tíhou společenského klimatu a jak těžké je jít proti zavedeným předsudkům sociálního charakteru. Inu, i demokracie má více barev než jenom černou a bílou. (26.10.2005)

Dech beroucí podívaná se skutečně úžasnými herci, kteří dokonale přesvědčivě ztvárňují postavy s přesně definovanými charaktery, ale proměnlivými názory a nepředvídatelnou psychikou. Lumet zkrátka natočil geniálně strhující drama, kde i scéna napodobování stařecké chůze napíná diváka k prasknutí. A nejlepší na tom je, že pointou není to, jestli obžalovaný je nebo není vinen, ale to, jestli je možné jeho vinu zpochybnit. (06.02.2007)

Bez debat kvalitní a zajímavé minimalistické drama, které se od začátku do konce odehrává prakticky v jedné jediné místnosti soudní budovy. Máme dvanáct porotců, rozsazených kolem stolu, kteří mají rozhodnout o vině či nevině - (ne)poslat mladíka k trestu smrti za údajnou otcovraždu. A co si chce až na jednoho každý odbýt za pár minut (nutno hlasovat jednomyslně), to se protáhne na hodiny hněvání a postupného nacházení slabých důkazných míst v celém případu. Nenacházím genialitu, ale uznávám nespornou ’dobrost’ tohoto snímku - jak po stránce filmařiny, tak jeho na první pohled skromné náplně. Nepotřebujete si být jistí když je nevinen, ale musíte si být jistí když je vinen. [HD] (02.12.2010)