Skokan

[KVIFF] Problém je v tom, že film je prezentovaný spíše jako nějaký Marvel superhrdina po rusku. Nakonec se ukáže, že to je prostě jenom film o klukovi, kterého mamka mrdla do děcáku, pak si ho vzala zpátky, aby skákal do auta. Úřadům to samozřejmě nevadí. Hlavně co je důležité tak chlapec sice trpí nějakou chorobou, která ho činí skoro nezranitelným, ale ono to nijak extra není moc poznat na filmu. Spíše se tam ukazuje jednoduše lidská zvrácenost a zkorumpovanost ruských úřadů. Pro mnoho lidí poetické. Pro mě osobně jde o film, který se ukazoval být nějaký a ukázalo se, že je takový skoro až obyčejný. To by šlo. Ale hlavně byl nudný. Za nějakou dobu už asi ani nebudu vědět, že bych film viděl a jen mne mrzí, že jsem "takto ztrácel čas". (08.07.2018)

Jeden z mých nejlepších zážitků z letošního KVIFF. Sice je to docela béčkový, minimalistický film z Ruska, ale o to zajímavější má feel. Ivan Tverdovskij ukazuje, že mladá ruská generace má snahu vytvářet nevšední filmové náměty a vyvolávat tak v divákovy atypické pocity. Ve chvíli největšího zoufalství se najednou začínáte smát a ani nevíte proč, ale intuice vám říká, že děláte dobře. Tím chci říct, že přesto, že Skokan hraje spíš na vážnou strunu, jsou tu momenty, které vám vyvolají opačné emoce. Důvod proč si tento snímek budu ještě dlouho pamatovat je obecná sympatičnost hlavního hrdiny a na hraně přijatelnosti balancující vztah s jeho podivně vlezlou a posléze schizofrenní matkou. Nevím, zda chtěl režisér tímto dílem sdělit nějakou hlubší myšlenku a nebráním se názorům, že z logického hlediska se tu párkrát trochu uklouzlo, ale jde o to, že mě to bavilo, trochu i šokovalo, zhnusilo a hlavně vyvolalo empatii k hlavní postavě. KVIFF 2018 (18.07.2018)

Film s celkem jasným poselstvím: nejsou prachy, nikdo se s tebou bavit nebude. Chyběl tomu někdo, komu bych fakt fandil. Ani hlavní postava mi nijak zvlášť k srdci nepřirostla, protože jsem se prostě pořádně nic nedozvěděl. Snímek totiž docela spěchal, a vynechal tak (alespoň podle mě) podstatný informace. Taky závěr mohl bejt o něco lepší. Ale určitě to ruskou, chladnou atmosféru vykresilo slušně. 70% (04.07.2018)

Nejvíc mě zamrazilo při úvodním rejžovo slovu. Mluvil o nějakym zatčenym ruskym aktivistovi, že na něj myslí, posílá mu podporu a doslova řekl "Všichni doufáme, že přežije". To krásně ukazuje, jaká tam pořád panuje realita =/. Nechápu, že zrovna v Rusku, kde by se korupce dala vyučovat, má stát tak obrovskou podporu. Ruskej nezávislej film mě málokdy zklame. #čůráníSMamkou #omgTakováKurvička #mffkv (75%) (06.07.2018)

Podobenství o stavu dnešního Ruska. 1) Komentář obsahuje mnoho spoilerů. Čti až po zhlédnutí filmu!_____ 2) 30letý scenárista a režisér Ivan Tverdovskij vysvětluje, kde přišel na námět: Poslední čtyři roky jsem pracoval na velkém dokumentárním projektu o ruské policii. Zahrnuje přibližně 400 hodin materiálu. Jeden z příběhů je o mladých policistech, kteří k vymáhání peněz používali teenagery. To jsme v dokumentu nemohli natočit... ale chtěl jsem o tom napsat scénář._____ 3) Tvůrci se pohybují mimo realitu. Projevuje se to zejména v absurdně a nesmyslně pojatém veřejném (!) soudním řízení a ve schopnosti hlavní postavy odolávat bolesti (kongenitální analgesie), zraněním a schopnosti urychleně zahojit rány (fibrodysplasia ossificans progressiva). Ani psychologický portrét matky nepůsobí příliš věrohodně (zejména incestní náznaky) a vrcholem je návrat syna do ústavu jako jediné instituce, kde ho mají rádi a chovají se k němu jako k lidské bytosti. O povaze pobytu v podobných ústavech si nedělám iluze ani u nás natož potom v Rusku._____ 4) Metaforický jazyk Ivana Tverdovského má výraznou výpovědní hodnotu. Projevuje se mj. v oblečení chovanců, mixu "zvláštních" chorob, které vytvářejí neobvyklé Děnisovy schopnosti či právě již zméněné absurditě soudního projednávání. Rovněž propracovanou síť zločinců si lze daleko spíš představit někde v malém zapadlém ruském městečku než v Moskvě. Už technicky by to takhle nemohlo fungovat._____ 5) Pointa je logická. Ovšem daleko větší obžaloba systému (nevím ovšem, zdali pravdivější) by byla, kdyby chovanec z ústavu utekl kvůli, řekněme, neřešené šikaně a neměl se kam vrátit._____ 6) Ke vztahu skutečnosti a surrealismu praví režisér: Chtěl jsem se zamyslet nad dobou, ve které dnes žijeme. Chtěl jsem vytvořit bajku, pohádku, která se odchyluje od realistického vyprávění a zahrnuje všechny symboly naší země... Denis byl vychován v kouzelném pohádkovém sirotčinci, obklopen přísnými pravidly, ale také láskou. Ve skutečném světě naráží na pravý opak - temnotu a absenci jakékoli morálky a lásky... Chtěl jsem opustit zónu každodenního realismu a proměnit celou vizi v podobu báje, mýtu. Večírek, kterého se zde zúčastnili zkorumpovaní úředníci, se podobá plesu upírů a schopnost hlavního hrdiny skákat pod automobily přesahuje lidské fyzické schopnosti. Zkušební scény připomínají divadelní hru._____ 7) Přes všechny výhrady na mě snímek zapůsobil. Až mě mrazilo z atmosféry bezmoci, ve které se pohybuje mladý chovanec ústavu a která, jak mi připadá, prostupuje obecně ruskou životní realitou._____ 8) 21letý Děnis Vlasenko (skokan Děnis) a 25letý Danil Stěklov (policista Paša) jsou dobří herci a pěkní kluci - vskutku parádní kombinace. Rovněž 38letá Anna Slju (Děnisova matka) působí přesvědčivě, i když, mezi námi, nevěřil jsem jí ani slovo od samého začátku. (11.12.2020)