Veselý souboj

Bylo to zvláště na konci trošku násilné, skutečně v duchu 50. let. V rámci našeho věčného odezdikezdismu jsme v té době přešli od maloměšťáckých a salónních komedií ke komediím z pracovního, a tudíž dělnického prostředí. Film byl obsazen skvělými herci, kteří zachránili, co se dalo a člověk se mnohdy pousmál. Nejlepší ovšem Fanda Mrázek se svým batohem písku. Ovšem i Josef Vošalík jako fotbalový fanda. Příchod nové závodní lékařky přinese "nové myšlení", totiž v rámci Tyršova hesla "V zdravém těle zdravý duch" vyburcovala pomocí mládežníků (jak jinak) i ty starší k tomu, aby začali sportovat a zapojili se do plnění Tyršova odznaku zdatnosti (předchůdce BPPOV, kterého my starší dobře známe). Že vzklíčí láska mezi Vlasatou Matulovou a Robertem Vrchotou, to bylo jasné od samého začátku. Povšiml jsem si poněkud schizofrenního oslovování, Gustav Nezval byl nejdříve oslovován "pan major", ale nakonci Marvan oslovuje "soudruhy vojáky". No, ty hloupé kecy o pěstování zdravého těla mi připomínají nejen tělocvik jako můj nejméně oblíbený a nejslabší předmět, ale také dnešní agitaci ke "zdravému životnímu stylu". Fujtajbl. (27.03.2019)

Dobová agitka o spřátelených sportovních aktivitách dvou opravárenských dílen. Vzpomínám si, jak si Fanda Mrázek ve filmové postavě pochvaloval: "Jo, jedině píseček, ten se nese, ani ho necítím", když absolvovali pochodovou trasu s několika kg povinné zátěže, přičemž se mu písek vysypával s dírky ve dně batohu, takže došel s prázdným. Kontrolní otázka: Musel pochod opakovat nebo ne? Nebudu prozrazovat, protože se to dozvíte téměř v posledním záběru filmu, jink byste z něj nic neměli. Zkrátka, byl to strašný nervák.:-) (16.01.2005)

Druhý celovečerní film Miloše Makovce tematizoval dobové slučování sportovních organizací pod hlavičkou socialistických závodů. Bývalé tělovýchovné spolky (v tomto případě Sokol) byly začleňovány do podniků za účelem větší kontroly volnočasových aktivit obyvatel a prosazení ideje sportu jako prostředku k utužení zdraví, kolektivu a pracovní morálky zaměstnanců. Propaganda byla v případě Veselého souboje vtělena do příběhu o mladé lékařce pražských dopravních podniků, která nadšeně prosazuje své tělovýchovné ideály i přes odpor starších soudruhů. Ovšem nic se nejí tak horké. Ideologické hledisko v tomto případě zcela selhalo, kritika společnosti se nekoná a jediné, co skutečně zůstává, je poměrně svěží humor a funkční scénář, navzdory době a novým principům československé státní kinematografie. Vedle herců mladé a nejmladší generace se suverénně prosadili také představitelé předválečné komediální tradice (Marvan, Řepa, Pištěk, Mrázek, Plachý a další), kteří si drží svůj zavedený standard. Milovníkům technických kuriozit se pak nabízí cenná příležitost v podobě dokumentace dnes již neexistujících tramvajových souprav a zaznamenání původního zázemí Ústředních dílen Dopravního podniku hlavního města Prahy. Fotbalovým fanouškům pak v několika záběrech připomene, v čem spočívala romantika nedělní kopané. ( -Ponrepo 27/2/13- ) (28.02.2013)

Fotbalové sportovní nadšení a výrobní tématika. Takovéto spojení nebylo v budovatelských filmech zase až tak časté, každopádně, stalo se. A spíše se jako obvykle jedná o kopírování scén z předešlých snímků. Už počáteční scéna s Jaroslavem Marvanem, odehrávající se v hledišti fotbalového stadionu, silně připomene stejnou scénu s Hugo Haasem ve filmu 'Muž v offsidu' (1931). Rozdílem je pouze to, že Hugo Haas dostal ve své roli pořádkovou pokutu, zatímco Jaroslav Marvan zákaz vstupu na stadion. V dílnách dopravního podniku se nemluví o ničem jiném než o fotbale. Fanouškovství je zkrátka fanouškovství. Dnes stojí za zajímavost také dějový motiv s novou podnikovou lékařskou, která iniciovala sportovní pochod se zátěží na zádech. Jistě si mnohý divák vzpomene na novou podnikovou lékařku na šachtě, která pro změnu iniciovala pití mléka, v pozdějším snímku 'Parta hic' (1976). V obou filmech lékařky od zaměstnanců samozřejmě narazí na odpor, ale... No nic. To jen tak na okraj. 'Velký souboj' se snímek jmenuje jenom proto, že onen pochod je v rámci soutěže s vojáky, kteří jinak mají v celém příběhu zcela podřadnou roli. Snímek je samozřejmě veselý a energický, který svou energii, zápalem pro pro věc a plným nasazení táhne především Jaroslav Marvan. Moralyzační agitkou je i přes výrobní tématiku právě onen sport. Jak se říká, ve zdravém těle, zdravý duch, což znamená, že nestačí se na sport jen chodit dívat a sportovcům fandit, ale také by se mělo dělat i něco pro sebe. Buď jak buď, jedná se o solidní snímek mající hodnotu i dnes. Vlivem výrobní tématiky a schématu dobře fungující společnosti se sice stále jedná o budovatelský film, avšak politické souznění zde jinak v ničem nevyniká, takže se toto filmové dílo jeví i v dnešní době jako naprosto neškodné. Pobaví a to je to hlavní. (22.02.2021)

Výstižný komentár k filmu poskytol sanitár (J. Kemr): "Puchejř, co bys čekala?". Veru, vznikol zbytočný a nudný ideologický otlak. Bez humoru a normálnej zápletky. Prácou strhaní robotníci montážno-opravárenskej dielne pre električky sa pod Marvanovým vedením, za prispenia drbnutej doktorky nadšenej armádnymi povelmi a disciplínou, a premotivovaného futbalistu, vrhnú do plnenia Tyršovho odznaku zdatnosti. Popritom vyladia svoje drobné morálne pochybenia, ako je chuť na pivo, príliš emotívne povzbudzovanie futbalu, či nedôvera k žene, ako doktorke. Cieľom bolo podporiť spoločnosť v nadšenom kolektívnom zapojení sa do dobrovoľných telovýchovných aktivít. Čo by samo osebe mohlo byť chvályhodné, no rozhodne nie spôsobom aký je ukázaný vo filme Veselý súboj. V rozpore s názvom, nemá ani zamak humoru. Telesné aktivity sú pod bdelým okom dozoru Čs. ľudovej armády. Pri turistike všetci šliapu na čas, oddychu si nedoprajú, čumia na hodinky (čo úplne popiera zmysel a význam zdravotnej prechádzky prírodou). Film vyvoláva falošný dojem, že firemné futbalové zápasy plnia tribúny štadiónov. Na výber športového lídra dozerá triumvirát portrétov Gottwalda, Zápotockého a Stalina (zvrátená obdoba svätej trojice). Vidieť Marvana, nedlho pred dôchodkom, s vzorne zapraveným tielkom v trenkách, ako šplhá na lane na čas, je podobne útrpne strelené, ako nadšený pochod obéznych starších robotníkov, nakladajúcich si dobrovoľne batohy zbytočným nákladom naviac, len aby im cesta vo voľnom čase nebola príliš príjemná. (21.02.2021)