Milenci

Zvláštní manýra padesátých let v podobě vypravěče mi nevadila jako u Deníku venkovského faráře, ale i zde ji považuji za rušivou. Navíc vypravěč rušil celkem fádní příběh venkovanky, která se pronudila do maloměšťácké paničky volných mravů. Hodně dobrá byla Moreau se svým mírně pohrdavým a hlavně lehce nadzdviženým horním rtem. (10.07.2013)

Teprve druhý film Louise Malle je plný nádherných záběrů od začátku do konce. Tady a u dobrých herců to ale končí. Příběh první hodinu dobře graduje aby se nakonec proměnil v nesmyslnou slátatinu jejíž závěr je mj. nepřímou vykrádačkou PYŠNÉ PRINCEZNY. Kdyby to mělo realnější závěr, bylo by to super, takhle je to promarněná příležitost. (19.09.2010)

Milenci jsou i přes svou komornost velmi propracovanou a očisťující podívanou. Divil jsem se s jakou lehkostí Louis Malle vypráví, nakolik se odváží vnést humor do hrůzného popisování mezilidských vztahů a lidského nepochopení v psychologické studii páru, který se během jednoho dne a noci stačí docela rozpadnout. Malle to sleduje chytře - vyváženě vypointovává příběh a dává prostor i dvojznačnosti, která se však projeví nejvíce až na konci filmu. Ta dává konci další rozměr a spolu se skvělými hereckými výkony a pěknou kamerou skládá dohromady perfektní film, který si stojí za to zapamatovat. (30.04.2008)

„Nudný muž, směšný milenec...myslela si, že její život je tragédie, a ona to byla fraška“… jak trefné! O vyprázdněných životech unuděných maloměstských nevěrných paniček nevím nic, o matkách dobrovolně opouštějících malé děti si myslím dávno jen to nejhorší, přesto mám tento film a vnitřně nejistou, tápající Jeanne moc ráda…Ví, že její odchod z domova za svobodou, láskou (Jean-Marc Bory) a nalezením sebe sama pro ni nebude to pravé ořechové, přesto to udělá a v těch několika málo upřímných chvilkách, v sobeckém naivismu i odvaze jít do neznáma všem navzdory, je ale dík Moreauové odzbrojující... (13.01.2008)

Překlenovací snímek mezi klasickou a moderní kinematografií. Z první si Malle vypůjčuje žánr (renoirovsky trpká komedie mravů) a elegantní styl. Geometricky promyšlené rozmístění postav v mizanscéně, sázka na velkou hloubku ostrosti a dobře promyšlené, mimořádně dlouhé záběry (ASL 28 vteřin!), které nezachycují jenom fáze, ale celý proces náladových a vztahových proměn, prozrazují inspiraci Renoirem, Wellesem i Tatim (jemuž je věnován nádherný gag z opravny aut, kde se postava stává neodlišitelnou součástí prostředí). ___ Novovlnově heretičtí jsou Milenci hrdinčinou sexuální liberalizací, která není odsuzována. Nevěra oproti klasickým dílům (jako Anna Karenina) nemá tragické následky, ale naopak představuje nový začátek. Konec ženiny objektivizace na sebe váže změnu nehybnosti v aktivní směřování k – jakkoli nejisté – budoucnosti. ___ V závěrečných třiceti minutách dochází k zvláštnímu stylistickému zvratu, k proměně realistického portrétu vyšší třídy v milostnou poému. Skoro se zdá, že Jeanne převzala kontrolu nejen nad svým životem, ale také nad samotným filmem. Dochází k definitivnímu smazání hranice mezi postavou a vypravěčem, dosud realizované vícehlasným komentářem (místy jde o bezprostřední komentování pocitů, místy o komentář z většího časového odstupu). Dosud odměřeně pozorovatelská kamera, která se zásadně vyhýbala hlediskovým záběrům, se náhle dostává mnohem blíže k postavám, ostře kontrastní černobílý obraz je nahrazen snovou rozostřeností. Společenská přetvářka je rozdrcena náporem smyslnosti. Potlačované vystupuje na povrch. ___ Co bylo v době jejich uvedení považováno na Milencích za obscénní (a co ve Státech vedlo až k Nejvyššímu soudu), vyznívá dnes jako odvážná upřímnost, neboť proč si nepřiznat, že máloco nakopne materiálně zajištěnou paničku k opuštění strnulé společenské role tak spolehlivě, jako důsledný cunnilingus? 75% Zajímavé komentáře: Karlos80, Rosomak (30.08.2013)