Kramerová versus Kramer

...je snímek podle (stejnojmenné) literární předlohy A. Cormana vyprávějící příběh (ženatého) T. Kramera (úspěšného reklamního agenta), přičemž divák vstupuje do příběhu právě ve chvíli, kdy Teda opouští jeho manželka Joanna a ponechává ho napospas se svým (jejich) sedmiletým synkem Billym. Létají tu výrazy jako „přespříliš patetické, doják, laciný ždímač divákových emocí“.... Já osobně bych napsal, civilní, komorní, umírněné, s patřičným nadhledem, přitom plné emocí, které k tomuto ožehavému tématu neodmyslitelně patří a s citem zahrané všemi ústředními představiteli, tj. trojlístkemm D. Hoffman-M. Streep a mladičkým přirozeným J. Henrym. V prvé řadě však stále aktuální, jak by také ne, když scénář psal sám život. S osobním dovětkem na závěr. Je mi smutno z faktu, že v tom spousta z vás vidí jasný (oscarový) kalkul. Téma (mně) blízké. Není (pro malé děcko) nic horšího, než když se vám rozvádí rodiče, špína létá na všechny strany, vy jste uprostřed toho, přičemž logicky toho nemůžete spoustu „pobrat“ a jste to právě „vy“, kteří na to nejvíce doplácí(te). A (bohužel) narozdíl od snímku samotného, ve skutečném životě (v dosti případech) ne(z)vítězí (pokud se to dá v tomto případě tak vůbec nazvat) rozum(ná) dohoda. „Povinnost (nejen) pro všechny (rodiče)“. Silný (100%) zážitek, přičemž nemyslel jsem, že mě (vyjma pohledu na prázdný resp. plný talíř) ještě někdy něco rozbrečí, ale stalo se. Za tyto slzy se však nestydím. (12.11.2012)

Robert Benton přišel k nám domů, po 105 minutách odešel a mě nechal sedět na pohovce pobryndaného od čaje (příčinou byla neustále otevřená ústa při sledování filmu) a hlavně naprosto konsternovaného. Znáte to, večer máte načatý, nevíte co byste vlastně chtěli dělat a najednou vás pleskne přes tvář název tohoto snímku. Nečekáte prakticky nic...ba jo- čekáte dobrý film s výtečnými herci, ale to co se mi dostalo nejde popsat. Jedná se o téma viděné už stokrát, to ano, ale je natočené s takovou láskou a hlavně neutrálností, že na pomyslný Olymp "rozvodových filmů" patří prakticky na vrchol. Především ta neutrálnost, když přemýšlíte, že Ted si určitě zaslouží mít syna u sebe, ale když se dostane ke slovu Joanna nemáte námitky. Z jejich slov je patrné, že i ona si malého Billa zaslouží. A právě z toho rozhodování- tak kam vlastně- jsem byl na vrcholu blaha, které se vystupňovalo na ještě větší úroveň, když vám dojde, že tu sledujete nejlepší výkony dvou největších herců Hollywoodu. Nemůžu se dočkat té chvíle, až tento film budu zařazovat do mé TOP-filmy, protože už jen tou svou náladou si to rozhodně zaslouží!!! (15.07.2008)

Pre mňa dosť osobné, smutné a skľučujúce. Varovný prst pre všetkých rodičov. Čokoľvek sa už medzi nimi stane, nech ich k rozvodu vedú akékoľvek dôvody, vždy si to aj za nich odskáču len ich deti, nikto iný. Z D. Hoffmana sa cez noc po úteku manželky stane otec na plný úväzok, pričom i na základe tejto nepríjemnej udalosti pochopí, že práca nie je všetko... Páčila sa mi aj réžia a spôsob natočenia snímku, prišlo mi to veľmi reálne a skutočné, akoby som bol priamo uprostred diania. Veľmi dobré. Z hercov vynikol hlavne D. Hoffman, ale na súde bola výborná aj M. Streep. Jediné čoho ľutujem je predčasný koniec. Celkom by ma zaujímalo, čo povedala M. Streep v úplne poslednej scéne svojmu synovi, nejaké to vysvetlenie aj pre dieťa, prípadne i detský pohľad, si to vyslovene pýtalo. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (03.12.2015)

Trautenberk kdysi prohlásil, že to kyselo je moc kyselý, a já stejně kategoricky prohlašuji, že tohle melodrama je moc melodramatický a při vší snaze zároveň mělký. Že má závažné téma rozpadu rodiny a konfliktu kolem výchovy dítěte, o tom žádná, stejně jako je fakt, že ve snímku účinkovali v hlavních rolích nejvýznamnější herci své generace. Jenže mám prostě pocit, že jde o plochý film, kterému ve skutečnosti schází syrovost a který se bojí ukázat konflikt v celé své složitosti a bezvýchodnosti. Osobně znám řadu případů, kdy bolestná realita daleko překonala hollywoodský scénář. Tenhle film hezky manipuluje s divákovými city a nedá se mu upřít zručnost, ale žádnou citovou katarzi ve mně nevyvolal. Celkový dojem: 65 %. (20.06.2011)

Mimo mísu... . . . - - - P.S. Tak jsem si chtěl dát po nějakých třiceti letech repete na >jiném prostoru< a po třiceti minutách jsem to zase zabalil a začal psát tuhle filigiku... . . . Protože ignorantští magoři z >čéesertévé< znovu a znovu fakt perlí. Naordinovali stádu další zrůdnost jako důsledek diletantsky debilního přístupu k uvádění (nejen) starší zahraniční filmové produkce. Takže diváček >intelektuálně(?)< - sic! - zaměřeného druhého programu dostane svou dávku filmového (oscarového!) umění s unylým umělohmotným (s oblibou říkávám "kuchyňským") českým dabingem (hlavně to kvákání a pištění a ňuhňání jakéhosi čudláckého smrada /Ha! Při závěrečných titulcích jsme se dozvěděli, že to byl mladý KOTEK - model 2000!!! Svatá prostoto.../ - mi tedy otvíralo pověstný nožík v kapse), vyráběným jakýmisi diletanty bez schopnosti namixovat výsledek aspoň vzdáleně podobný originální zvukové stopě, bez většiny reálných ruchů - a jako bonus navíc pak v ořezaném obrazu, kde z původního formátu 1,85:1 vidíte jakýsi vertikálně i horizontálně zpatlaný výřez (důsledek to opět debilního myšlení zodpovědných ignorantů, kteří kdysi stádu (dle tvrzení jednoho nedávného >veřejnováckého< kulturního impotenta) nechtěli v televizi 4:3 pouštět černé pruhy nahoře a dole a dnes po přechodu televize na formát 16:9 jsou nuceni s touto >filozofií< přístupu k uměleckému dílu obraz ořezávat znovu, takže výsledkem je jakýsi rozostřený paskvil místy s doočíbijící podivnou kompozicí obrazu, dobrý tak leda pro protekční debily, technicky parazitující na takto jen trochu náročnějšímu diváku nepochopitelně nastavených pravidlech hry... . . . Docela je mi pak líto zejména mladších diváků, kteří díky nezkušenosti si tuhle praxi od všech stanic napříč tušašským televizáckým spektrem (zde konkrétně od té, kterou si nuceně! platí) neuvědomují a deformuje se tak jejich pohled na světovou kinematografii (že by i to byl záměr?), majíce pak pocit, že všechny ty sračky co (zde) naše >televize veřejné služby< uvádí (i ve vztahu k vlastní tvorbě) jsou standardem a normální! . . . A docela se i divím, že ani těm >profesionálně kritickým< hlavám našim publicistickým stále toto nevadí. Jojo, byznys je byznys, že! Živí se těmito sračkami valná část prostonárodní čudlárny... Ejhle stav té naší kulturně-televizácko-mediální žumpy - jedenáctý rok jednadvacátého století... Sráči! - - - - - (Nekomentář zde znechuceně otrávený jako dvěstědvacátý - 20.9.2011) (20.09.2011)