Obsahy(1)
Populární tatínek z filmů Marie Poledňákové i legendární Hamlet v režii Miroslava Macháčka slaví v srpnu 2018 sedmdesát pět let. František Němec ztvárnil za půl století své herecké kariéry stovky divadelních, filmových a televizních rolí. U diváků je oblíbený díky komediálnímu talentu, u kritiky zas uznávaný pro přesvědčivé ztvárnění rozporuplných postav (mj. Cena Thálie 1998). „Mým koníčkem je divadlo“, prozrazuje v otevřeném a věcném dialogu s režisérem Jiřím Strachem. Spolupracoval s několika generacemi režisérů i hereckých kolegů a kromě dlouholetého angažmá v Národním divadle patří v současnosti k hlavním hvězdám pražského divadla Ungelt. Na bilanční cestu zpátky v čase se František Němec a Jiří Strach společně vydávají kabrioletem v dokumentární road movie po klíčových místech hercova života. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
,,Máte nějakého koníčka?'' - ,,Divadlo!'' ----- Tohle byl moc pěkný dokument. Jiří Strach zpovídá Františka Němce nejen v divadle, ale v místech kde žije a kde se narodil. Pan Němec patří k našim hereckým veteránům, kteří si coby mladí ještě zahráli se jmény Beneš, Höger, Hrušínský, Macháček atd... Když jsem viděl všechny ty fotky z inscenací a divadelních představení, uvědomil jsem si kolik těch jmen už zůstává nezapomenutých jen díky filmovým záznamům. Skvělých jmen... Samozřejmě, je to přirozený vývoj, obměna, nikdo tu nemůže být do nekonečna. Přesto jsem měl sám dojem a pan Němec mi to vlastně potvrdil (ač to tak neřekl), že i když i dnes je kupa dobrých herců, tahle elita co umí řemeslo zaučovaná mnohdy skutečnými legendami to nikdy nebude i když budou jednou stejně staří a plní zkušeností. Není to ani tak absencí talentu, ale uhoněností doby a přístupem k herectví jako takovému. Pan Němec ve filmu velmi moudře odpovídá na všetečné dotazy z profesního i osobního života, nevyhýbá se ani otázkám na antichartu, či na svoji účast v roli důstojníka STB v Třiceti případech majora Zemana. JE to prostě PAN herec a teď k stáru a budiž mu to ke cti mi čím dál více připomíná i svým zevnějškou americkou hereckou legendu Charltona Hestona. Jen mi tam rušilo to Strachovo oslovování pana Němce - Fráňo, ač mu vykal. * * * * * ()
Velké zklamání. No, kdyby se nejednalo o tak významného herce a nepromenádoval se tam Jiří Strach, miláček publika, tak by to byl dokument velmi slabý. Výčet Němcových rolí je i tady na tomto webu, filmy jsme většinu viděli, mistr nám o jejich zákulisí řekl pramálo a jeho vzpomínky na Hamleta nebyly tak silné na to, aby jsme dokument hltali po lžičkách. Navíc - nazvat tento film dokumentárním roadmovie je velmi odvážné. Těch pár přejezdů autem formě nedominovalo. Kamera byla velmi unavená, bez nápadů a Jiří Strach z toho dělal něco, co vlastně nebylo. Jeho otázky byly víceméně zdvořilostní a klišé, takové anglické (hovory o počasí). O F. Němci (jako o člověku) jsem se nedozvěděla v podstatě nic. Spíš bych to nazvala Pomník herce, nikoliv Život herce - co tam o jeho životě vlastně bylo? To opravdu nemá žádný názor, jen vzpomínky na kolegy a minulost? Tři hvězdy dávám v podstatě jen z úcty k člověku, který vytvořil zajímavé role. Strach ale dokumentarista není a zneužívá jen svého postavení v ČT. Proč nám alespoň o mistrovi neřekli nic jeho nejbližší - třeba ta jeho příbuzná? Beru to, jakože to tvůrci točili ve svém volném čase a tak nějak si to ani vlastně nepřipravili. Spousta záběrů (hřbitov, Bechyně apod.) se dala točit ze stativu, mohlo tam být více poetiky a prostřihů na jeho život, přece dělá i něco jiného, než že stojí na jevišti a před kamerou... ()
Neustálé návraty k prohřeškům z komunistické minulosti či Antichartě jsou pouze vodou na mlýn samozvaným moralistům, u kterých přitom hrozí největší pochybnost, jak by se v podobné situaci zachovali oni sami. Ostatním šťourání v inkriminované problematice nic nedá, protože vědí, že posuzovat cokoli z odstupu několika let, v naprosto odlišné politické i jiné konstelaci, zkrátka když u toho sami nebyli, je zbytečné a smyslu prosté. Stane se snad herecký výkon najednou hodný menšího obdivu, když zjistím, že hlavní aktér figuruje mezi podpisy antichartistů? A pokud ano, vážil jsem si předtím jeho uměleckého ztvárnění opravdu upřímně, bezpodmínečně? Co to vypovídá o mně? Dokázal jsem aspoň jednou jedinkrát poskytnout zlomek zážitku, jako např. František Němec při hraní mnoha svých rolí, v čele s tatíkem v komediích Marie Poledňákové? Už dejte těm lidem konečně pokoj. Jinak dokument ok. ()
František Němec pro mě byl a je českým Arnoldem Schwarzeneggerem. Nemůžu si pomoct, vždycky mě ho svými rysy v obličeji připomínal. Mimo to mám rád jeho herectví a cením si na něm i toho, že se nezaprodal hraním v posraných novodobých nekonečných seriálech a drží si svůj nadstandard. Málo takových. Dokument je formou road movie velmi zdařile zpracován Jiřím Strachem. ()
"Zůstaňme takoví jací jsme," zní závěrečná "rada" úžasného herce Františka Němce v moc zajímavém dokumentu Jiřího Stracha. Na první pohled je znát, že to mezi oběma aktéry dokumentu docela pěkně jiskří (viz třeba když Strach navštíví Němce při natáčení pohádky kde hraje dotyčný Lucifera - "nebesa jsou obsazena", - "Za to můžu já jo?".- "já musím do pekla, aby se to vykompenzovalo...."). Líbí se mi, že se dokument nebrání nepříjemným tématům jako je podpis anticharty či účinkování v seriálu Major Zeman), přičemž ty hlášky ze zmiňovaného seriálu, které v dokumentu zazní, hezky zapadají do vyznění dokumentu ("Kde jsme jenom udělali chybu...nic si nevyčítej, nenajdeš ji. Za každé poznání se musí těžce platit..."). Z těch příjemných témat je určitě logické, že je v dokumentu poměrně hodně prostoru věnováno jeho divadelní roli Hamleta a samozřejmě pak vzpomínkám na natáčení dvou rodinných filmů Marie Poledňákové (Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny). Vždyť právě tohle jsou dvě zásadní polohy tohoto herce. Jinak je asi pravda, že těch opravdu velkých rolí ve filmu František Němec zas moc neměl ("Jak si Vás našel film?....On si mě moc nehledat"). O to více mi přišla škoda, že v dokumentu vůbec nebyl zmíněn film Tak chvíle, ten okamžik. Vždyť ten film není vůbec ideologicky zabarven, ale jde o normální (silný) válečný snímek. A Němec zde má přitom titulní roli. Žel je asi příznačné, že ten film v televizi nedávali ani nepamatuji. Pokud jde o formu vedení rozhovoru, moc se mi líbily dialogy vedené při jízdě autem. Působí velmi "vzdušně". Stejně jako vzdušně působí docela familiární oslovení "Fráňo". Tak "pozdrav pánbůh Fráňo...." :-) ()
Reklama