Deník princezny

Je mi jasné, že u některých filmů se po divákovi očekává, že přepne spínač myšlění do polohy "off" (má-li nějaký spínač, pochopitelně), leč i tento úkon by měl být vyvážen nějakou protihodnotou - například mimořádnou zábavností snímku nebo dechberoucími efekty. Tady jsem se dočkala jen nutkání ke zvracení. Jediným kladem téhle trapárny je fakt, že proslavila Anne Hathaway. Jinak navrhuju úředně zakázat! (16.04.2010)

Dívám se na to z jiného pohledu. Já sama za sebe, ve svým věku a se svým rozumem :) bych dala 1*. Ale z pohledu jiné třináctileté, čtrnáctileté holky, pro které je tento film vlastně natočený bych řekla, že by taková holka dala 4 a víc hvězdiček, jelikož film splňuje všechny požadavky tohoto věku: lásku, vtip, úchvatného kluka, chudinku co se promění v krásku, království či něco honosného a samozdřejmě záporáka. Tohle těm náctiletým holkám přece stačí. Pro ně je tento film vážně dobrý. Mě osobně se líbil jen trochu, akorát Julii Andrews považuju za "herečku" a dámu, ta se mi ve filmu vážně líbila. (03.01.2008)

Viděla jsem ho asi dvakrát a nemám potřebu se dívat znova. Sice ta zápletka - teda moc nereálná, i když se mi zdá, že se nijak neopičí, aspoň teda já neznám film s podobným námětem, byla docela dobrá, ale jinak to nebyla žádná bomba. Nijak extra mě nenudil ani nenadchl. Taková vcelku vkusná romantická komedie kterak šedá myška ke štěstí přišla. Tenhle námět je ohraný, ale ono se nic moc jiného vymýšlet nedá... (11.06.2014)

Velká americká blbost, ale koukat se na to ještě dá. Asi je to tím, že takové filmy dávají v televizi pořád a já jsem na nich trochu vyrostl, ale já prostě nemám to srdce hodit tuhle teenagerovskou slátaninu někam do odpadu. Anne Hathaway se mi líbí a k Marshallovi chovám za Pretty Woman jistý respekt, takže jim udělám tu laskavost, že se na jejich společné dílo už nikdy vícekrát nepodívám a zůstanu u celkem vysokého hodnocení. (14.01.2013)

Sladký, moc sladký. Garry Marshall, pokušitel diabetiků celého světa a za důchodce dobře maskovaný teenager, omezil svou tvůrčí potenci na jediný filmový žánr. Kéž bych mohl říct, že se ve svém počínání stal mistrem, ale bohužel, jeho kulinářské speciality typu neustále reprízované Pretty Woman (1990) a nudně okopírované Nevěsty na útěku (1999), se mi už zajídají. The Princess Diaries je typická hollywoodská pohádka o tom, že se s outsidera stává spanilá krásna a z lidí co jí přehlíželi slávu chtivé hyeny. A já bych řekl, že mnohem větší práci než adaptace knížky pro mladé dívčiny od Meg Cabotové dalo udělat z celkově poměrně krásné Anne Hathaway nulu s obočím ala Brežněv. Co se hereckého spolku týče, rozhodně nemohl chybět Marshallův dvorní „kůň“ Hector Elizondo, který jako jeden z mála alespoň disponuje nějakým charisma a citem pro humor. Vtipné to není, spíš úsměvné a to ještě zamířené na určitý druh publika. Tomu odpovídá i hudba a doráží spolek okolo Mandy Moore, kde stěžejním tématem všedních dnů jest kvalita laku na nehtech. S hrůzou jsem zjistil, že po těch téměř dvou hodinách dvojhlasně zívám a jediné co mi brání usnout je lesknoucí se nádobí z krásně naaranžovaných dekorací. Dal bych klidně i 3 hvězdičky, ale to pouze a jedině v tom případě, že Deník princezny by byl jediným Marshallovým filmem, co bych kdy viděl. Jenže to bohužel není a tak nechť vezme za vděk sladkou dietou v podobě hvězdiček dvou. Kupa umělotiny co se tváří jako příběh ze života a 80% ztráta času k tomu. [4/10] (18.04.2005)