Klér

Na Kleru je snad nejpozoruhodnější, že takový film vůbec v současném Polsku ovládaném Kaczyńskim a jeho PiS vznikl, že se dostal masově do kin a vidělo jej tolik lidí. A především polským věřícím je tento film zjevně primárně určený; není to biják pro festivalové liberálně orientované publikum, které si na něm potvrdí svoje hotové anti-katolické přesvědčení a odškrtnou si Kler jako další v dlouhé řadě filmů o zneužívání v katolické církvi (namátkou Spotlight, Špatná výchova, Padlé ženy, případně zbrusu nový Ozonův film Grâce à Dieu atd.). Tento film je brutálním útokem na polskou katolickou církev, na se státem provázaný systém, v němž dominantní roli hraje pokrytectví. To, co se na začátku tváří jako parodie - se vším tím neustálým klením, pitím, dětinskými chlastacími hrami apod. - se postupem času rozvine v depresivní obžalobu institucionalizovaného zla; obžalobu systému, který je prolezlý korupcí, programově kryje zločiny svých představitelů a zpochybňuje traumata obětí, v němž duchovní se bez skrupulí oddávají chtíči, propadají alkoholismu a podléhají velmi neduchovním mocenským ambicím - tedy žijí konstantně v hříchu... Film není obžalobou víry jako takové, ta může být čistá a upřímná (na obou stranách, v kléru i mezi laiky - a film to i ukazuje). Ale řadoví věřící by si dle Smarzowského měli po zhlédnutí filmu položit otázku, zda sami nejsou svým přístupem nějak spoluzodpovědní za zobrazovaný stav Polska. Možná i kvuli maximalizaci efektu jsou pro tento účel některé nešvary (mírně řečeno) koncentrovány ve dvouhodinové stopáži poměrně silně. Film tak téměř hraničí s prostou uvěřitelností. Nicméně základ je nezpochybnitelný a sám o sobě drtivý. Film stojí na vynikajících hercích, kteří dokázali vytvořit velmi komplexní a životné postavy, a na dobře napsaném příběhu tří povahově i kariérně odlišných kněží, jejichž osudy se nějakým způsobem proplétají. (21.02.2019)

V Polsku je katolická církev vlastně největší politickou stranou a jako taková si i počíná. Korupce, výhružky, intriky a následné zastírání všech prohřešků. Kler ukazuje že máslo na hlavě nemají jen nejvýše postavení preláti, ale i venkovští kněží, učitelé na církevních školách a vlastně i jeptišky spravující sirotčince. Nicméně pokud pominu ty nejvýše postavené, kterým jde především o mediální obraz církve i jich samých, nejsou postavy černobílé. Jsou to lidé s vlástními démony či s obyčejnými lidskými slabostmi, které si ale jako kněží nemohou dovolit a tak se topí v alkoholu nebo v neustávajících výčitkách. Smarzowski mě opět totálně uzemnil a dost dobře nechápu, proč se jeho filmy nepromítají v našich kinech. Každý z nich by si to zasloužil. 100% (17.03.2019)

Poláci se do toho zase jednou pořádně opřeli a natočili krásnou milou oddychovou idylku z církevního prostředí. Úmyslně se vyhýbám názvům jako katolický nebo křesťanský, protože to co v Polsku (a doufám, že jenom v něm) vyvádí církev je docela masakr. Jen je trošku škoda, že filmu padá ve druhé polovině řemen a jeho údernost doplácí na přepálenou stopáž. "Tož čo robíš, kurwa." Pecka, jak mezi sebou faráři mluví. 70% (06.10.2021)

Poláci jsou po filmové stránce než Češi jinde a Klér je toho důkazem. Zajímavé nahlédnutí do prohnilé Polské katolické církve, kde alkohol, výhružky či zneužívání dětí je na běžném pořádku. Byť jsem se obával, že mě film kvůli tématu nestrhne, tak obavy byly zbytečné. Na film se kouká velmi dobře, dokáže překvapit i šokovat a mrazivá atmosféra z toho čiší každým coulem. Solidní. 8/10: (28.11.2019)

Kdo má stejně jako já a tvůrci názor, že církev je mocenská struktura plná nejhorších zmrdů zajímajících se jen o vliv, intriky, uplácení, zneužívání dětí a vykořisťování hloupých věřících, přičemž o nějakého Boha absolutně nejde, musí bezpodmínečně Kler vidět. Srdce mi plesalo při představě, jak se na to těm zasraným kněžím kouká, když vidí, jak někdo odhaluje fungování celého toho zkurveného svinstva. 95% (17.03.2019)