Nebojsa

Režisér Július Matula natočil v roku 1988 filmovú adaptáciu známej rozprávky o statočnom, odvážnom mládencovi, ktorý nepozná strach. Preto sa vyberie do sveta ho hľadať. Cestou si najde párťáka a na konci najde i svoju lásku. Matulova verzia obsahuje chvíľami i náznaky horroru, čo ma potešilo. Taktiež sa mu podarilo vhodne obsadiť titulnú úlohu. Ján Króner predviedol jeden zo svojich najzaujímavejších hereckých výkonov. Výborne mu pri tom sekundoval Ondřej Vetchý. *** (04.05.2017)

Znovu jsem zahlédl kousek této pohádky v televizi, zpracování je na té nejvyšší úrovni a je to jedna z těch, které mají tak temnou atmosféru, že si leckteré děcko bude zakrývat oči. Co mi do toho ale nikdy nesedělo byl Ferka (Ondřej Vetchý), který je tak líný a zbabělý, že si člověk říká, proč ho s sebou vůbec ten Nebojsa tahá. Jeho jméno, charakter a jeden dialog mi nasadil brouka do hlavy, jestli Ferka není náhodou představitel jisté menšiny. Hlavní padouch mi zase přišel, že je závislej na metanfetaminu. Tyhle postavy ovšem vynahrazuje drsnej Nebojsa, kterej sekerou dokáže přetnout nejenom špalek. :-)) (26.12.2016)

Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek. Narozdíl od většiny ostatních zde postavy furt radostně neposkakují a neksichtí se. Proto na mně působí i o něco rozumněji. Díky svému horrorovému nádechu (ale ne zas tak přehnanému jako má Deváté srdce) má ojedinělou atmosféru. Sympatičtí herci, slušná hudba, co dál dodat? (01.08.2007)

Slušná rozprávka, do ktorej sa podarilo zakomponovať atmosféru i kvázi hororové prvky, je cítiť, že sa už blížil koniec socializmu. Valaškár Kroner sa nebál a kto vie, či tú odvahu nezískal aj vďaka pohostinnosti ľudí na južnej Morave, kde sa film natáčal. Počas sparného leta sa tam vraj nalievala slivovica potokmi. Mám podozrenie, že tam potom v štábe muselo byť aj za tucet nebojsov. (24.12.2022)

Pred rokmi som spolu s kamarátom Braňom Šmídom (dnes slovutným slovenským jaskyniarom, skúmajúcim napr. obrovské jaskyne v stolových horách venezuelskej Roraimy), objavil jaskyňu. Kvôli spôsobu jej objavenia, kedy bolo potrebné prekonať bez lana veľmi strmý stvrdnutý kamenný svah s minimom záchytných kríkov alebo stromov, sme ju nazvali "Trochu strachu". Predseda speleologickej oblastnej skupiny však názov neschválil, lebo vraj jaskyňu nemožno nazvať podľa pocitov. Myslím však, že prístup k jaskyni Trochu strachu by mohol pomôcť hrdinovi filmu, drevorubačovi Ondrovi v nájdení vytúženého cieľa: naučiť sa báť. Určite by to teda pre mňa bolo zaujímavejšie, než sledovať málo emočný, plochý príbeh o mierne natvrdlom hrdinovi, jeho zbabelom a zradnom "pomocníkovi", neveľmi pôvabnej princezke a celkom podarenom čarodejovi. (04.04.2021)