25 km/h

Nikterak objevná road movie typicky německého střihu. Dva bratři na mopedech, které musí v německých divácích vzbuzovat nostalgii. Aneb Klepání na nebeskou bránu po 20 letech. Několik vtipných scén (step, čínkař), odhadnutelný průběh, nezvládnutý konec. Na obranu autorů: žánr road movie už je vymyšlený, má svá pravidla a je těžké vymyslet něco nového. Takže ano, je tu smrt, jsou tu policajti, déšť, rozjímání nad smyslem života, drogy a ani ten sex nechybí :) Já mám takové filmy rád, takže jsem se dobře bavil. Pár nelogičností překousnu. Jen jsem se neubránil pocitu, že to mělo být natočené o 20 let dříve.. A Franku "Lolu" Potente jsem teda fakt nepoznal. (29.01.2020)

Vlastně klasická road movie se všemi klišé, co k tomu patří, přičemž tím největším je ústřední dvojice dvou bratrů, kteří k sobě po letech hledají cestu. A ani příhody, které zažívají během svého tripu, nejsou ničím extra. Ale film se může opřít o hezké prostředí, které je našinci blízké, fajn herecké výkony a především o pohodu, která čiší z každého záběru. Jednou něco podobného také udělám. 80% (27.07.2019)

Zatímco současné francouzské komedie pracují se zápletkami o tom, jak nelehko se staří Francouzi asimilují do současné podoby společnosti a v Česku se točí o problémech uvíznutí ve vztazích, v Německu se dle komedií poslední doby zdá, že v největším bahně tam dlí zajištěný čtyřicátník, který kvůli neustálé práci zapomíná na život. Zatímco ale komedie profesionálů přepracovanosti, tedy Japonců, obvykle zahrnují alespoň jedno zábavné znásilnění, mušle místo bradavek a galon krve na chobotnici, v Germánii se s kanbanem vyrovnávají tím, že se v létě projedou na motorkách a je to. 25 km/h ani neusiluje o to vytvořit vtip, je to jenom kolekce hřejivých situací, které díky podkresové hudbě vždy bezpečně poznáme tím jak připomínají reklamy na letní pivo s ovocnou příchutí. Jako zábavu si alespoň v průběhu filmu můžete vypočítávat camea herců jako Alexandra Maria Lara, Sandra Hüller, Jella Haase, Mateusz Kosciukiewicz či Franka Milfente, nicméně mě asi nejvíc zaujalo nezáměrné vykreslení německého venkova jako jakési rozjařené postapokalyptické krajiny, kde na silnicích téměř nikoho nepotkáte a po maloměstech tu zůstávají zanechané ženy a příbuzní těch, kteří kdesi daleko v Asii vydělávají v nadnárodních korporacích obří prachy. Celkové vyznění snímku "zkusit všechno a nadále nebýt ničím" je mi ale veskrze odporné. (08.04.2020)

Taky jsem měl chvíli tu krizi středního věku. Krvácely mi hemoroidy, svinsky se mi začala zvětšovat tonzura, měl jsem nutkavou potřebu začít víc honit, abych ještě dohonil vše, co jsem dosud nestihl ještě před tím, než ztratím ten tvrdý pohled lovce škeblí a skončím na bingu ve starobinci, no a zmítala mnou neodolatelná touha na všechno se vysrat a skáknout si na fichtlu do Warnemünde. Paxem si ale uvědomil, že sedět dvanáct hodin na mučivě ztvrdlém koženém kvádru, krutě se zarývajícím do prdele na každém výmolu, nebude pro ty hemoroidy zrovna dokonalá terapie, zapařená helma by mi akorát tak ještě zvětšila tu temenní pleš, a že se mi vlastně v podstatě vůbec nechce hrkat se někde severem NDR a moknout jak čurák. Navíc s bráchou vycházím skvěle. A tak jsem si jen zajel autem na Fifejdy do lékárny, napajcoval se viagrou, vrazil nitrák pod jazyk a celé to divné období v pohodě překonal pícháním čerstvých, flexibilních a roztomilých dvacítek. To tuhle mantáčtí bratři Jürgen s Wilhelmem unáhleně a návalově zvolili variantu A), vrátili se mokří, špinaví, smradlaví, s rozšmelcovanýma prdelema a plni traumatů ze zatuchlých, vytahaných a škaredých německých čtyřicítek, což po závěrečných titulcích patrně vedlo k prohloubení krize a dvěma sebevraždám. Ale zase ty Babety zjevně sbližují, a tak si to kluci aspoň hodili plni bratrské lásky. Je z toho veskrze příjemný oddechový film Dva kokoti tankují mix, sice tak nějak o ničem, pokud vám netáhne na pade a nepromrdali jste život staromládeneckým sezením s lahváčema v nějaké barabizně na zaprděné vesnici u Lipska nebo jako 24/7 permanentně zařezávající vrcholový nenažer hedžových fondů, nicméně film mile natočený, nenásilný, příjemně plynoucí a místy i vtipný. (21.08.2019)

Boskovicky kino naslepo je fakticky bomba. Na začátku když na mě vybafli německý titulky a já usoudil, že nám v kině budou promítat německý film trochu jsem se leknul, každopádně netrvalo to ani 5 minut a já viděl, že se dívám na něco vyjímečného. Film si na nic nehraje, dělá si srandu, jak z lidí a jejich zaslepenosti tak i ze své vlastní země a jejich zvyklostech. Vše je zde trochu umocněné, ale celkový dojem je více než pozitivní a já se sám viděl jak se proháním prériemi novodobého německého venkova a splňuji si svůj dětský den. Vím, jistojistě, že na tento smělý unikát budu mile rád vzpomínat. (06.06.2020)