Brankář

Já vám fakt nevím. Všeobecně nemám rád žádný tým pocházející z průmyslového centra Velké Británie. A když k tomu přidám fakt, že hlavní hrdina je fašista na nepřátelském území, nemám pražádné pochopení pro jeho brankářský um, který ho vystřelil do síně slávy ještě před tím, než se klubu ujal šejk Mansour bin Zayed Al Nahyan. 66 % (23.10.2019)

Je to skutečný příběh brankáře , který se ze zajetí vypracoval na britskou hvezdu. Do nacistické armády vstoupil dobrovolně což je morální dilema. Posedlost Britů fotbalem a jejich pragmatismus je zde dobře vidět. Romance je celkem slabší. Nejvíce zábavný pro mě byl "okresní přebor" na malém hřišti. Režisér nemecký kolega Krosse umí fotbal točit výborně. Jak Kross přestoupí do Manchesteru, zacne byt priběh obyčejný - nenávist fanousku, , statečný postoj manželky, postupný respekt a úspěch, domácí idylka u moře i památný zápas ve Wembley, kde Trautmann dovedl svůj tým k vítězství navzdory těžkému zranění krku. Režisér Rosenmüller soukromá drama hrdiny moc neuměl, počínaje noční můrou z fronty a konče rodinnou tragédií provázenou přepjatou výzvou „Hraj dál, hraj pro svého syna“. Podle někoho trvůrci své kontroverzní titulní postavě mírně nadržují. Ale jde o druhou šanci že. Aspoň neoslavují jeho pět nacistických vyznamenání včetně Železného kříže nevystavují odpustky za brankářskou bravuru. Zajímavé jsou další osudy Trautmanna. Zemřel až v 89 letech, několik dětí i manželek a do pozdního věku pracoval pro fotbal. (16.04.2020)

Je to predovšetkým o tolerancii, možno viacej, ako by si niekto želal. Divák, ktorý očakáva výsostne športový film bude určite sklamaný, mne táto kombinácia spolu s romantikou a drámou z prostredia povojnového Anglicka imponovala. Výsek zo života legendárneho brankára v službách Manchesteru City je zaujímavou prehliadkou tolerancie, lásky ale i nenávisti a vysporiadania sa s vojnovými hrôzami. (17.10.2019)

Áno, môžeme si tu odškrtávať všetky klišé životopisných športových snímok, ale ak toto nepredstavuje pre vás problém číslo jedna, tak každý fanúšik žánru a futbalu si film užije ako finále európskeho pohára. Ako finále majstrovstiev Európy a sveta už nie, až o zas tak výnimočné dielo nejde. Je ale uveriteľné, civilne zahrané, má tú svojskú anglickú špinavú atmosféru, rozumej dedinský štadión, škaredý tréner, obhrublí foookujúci hráči, zasmradená šatňa. A nakoniec aj staré Wembley. Pokiaľ ale nepoznáte životopis Berta Trautmanna, tak vás, najmä ku koncu, prekvapí viacero dejových zvratov. (28.06.2019)

Človek nevie čo ma pochváliť skôr. Či atmosféru vojnovej doby, alebo úžasnú Freyu Mavor. Tá hrala ako z partesu, neskutočný výkon hodný niekoľkých Oscarov. (Aj keď Oscarov vyhrávajú samé hovadiny, takže to je skôr urážka). Naozaj som si ju veľmi zamiloval a neviem sa dočkať na viac filmov, v ktorých hrala. Veľmi dobrý bol ale aj hlavný predstaviteľ David Kross. Pre mňa nezabudnuteľný životopisný film, ku ktorému by som sa veľmi rád po rokoch vrátil. Nie je známe, čo nám chce film povedať skôr. Či to, že život je ku*va a môže sa vám prihodiť neskutočné utrpenie, alebo že nemeckí vojaci nemali na výber a museli všetci bojovať za svoju krajinu proti komunizmu a judaizmu. Prvá polovica je skôr o tom, aké to má nemecký chlapec ťažké v zemi nepriateľov a tá druhá je o veľkom depresívnom utrpení. Pre mňa kandidát na film roka 2018. (29.12.2020)